Scéna.cz 

Daniel Hádl: Desky rád poslouchám s odstupem…

S jeho hudebním rukopisem se můžete setkat na albech zpěváků jako je Karel Gott, Hana Zagorová, Helena Vondráčková, Aneta Langerová nebo Ewa Farná, přesto ani na jednom albu nezpívá vokály. Do vínku dostal po svém tatínkovi dar komponovat a dirigovat. Jak sám přiznal, od narození byl obklopený světem hudby. Daniel Hádl se dnes vedle skladby věnuje hudební produkci. To obnáší nejen cit pro aranžmá skladeb, ale hlavně pochopení pro text dané skladby, schopnost odhadnout, v jakém emocionálním stavu se nachází interpret ve studiu. Říká, že má obrovský smysl pro detail, a že vše je o pohodě a hlavně radosti. Tou pro něj je svět ve studiu i venku. S Danielem jsme se postupně vydali objevovat hudbu. Ze začátku odpovídal krátce, postupně pomalu otevíral nejen studiová vrátka. Povídali jsme si o hudební trilogii Hany Zagorové, a také o historii jejich spolupráce, kdy ve svých sedmnácti letech v orchestru Karla Vágnera zpěvačku doprovázel…

Dovolím si před Vás předložit tři CD – Vyznání, O lásce a Já nemám strach. Všechny ve spolupráci s Vámi natočila Hana Zagorová. Když se na ta alba díváte, co pro Vás jako hudebního producenta představují? Interpretka se v rozhovoru pro náš portál Scena.cz vyjádřila, že jste všem třem albům vytvářel šat…
To je pěkné, moc děkuji. Pro mě je čest s Hankou spolupracovat. Zná mě dlouhá léta, vlastně odmalička. Není divu, že mě moc potěšilo, když mě oslovila, abych s ní celý projekt natáčel. Většinu desek točila jen s Karlem Vágnerem, a potom se mnou. Toho si skutečně hodně vážím.

Pokud se nemýlím, s Orchestrem Karla Vágnera jste také spolupracoval?
V jeho orchestru jsem začínal, když mi bylo sedmnáct. Tehdy jsem Hanku Zagorovou doprovázel. A vidíte, svět je malý. Po letech mě povolala, abych produkoval její desky.

Hudební produkce může obnášet rozmanité činnosti, třeba fotografování na obal… ale vy jste celé natáčení režíroval, a dělal i hudební aranže. Můžete objasnit, co vlastně hudební produkce obnáší, co si pod tím máme představit?
Hudební producent je osoba, která je odpovědná za kompletní realizaci CD. Nejen, aby vzniklo, ale aby mělo jednotný hudební styl. Všechno musí korespondovat s tím, co chce interpret. Ten například dodá podklady, tedy skladby od různých autorů, a zbytek je na producentovi. Mimo jiné to obnáší i určitou logistiku. Domlouvání sólistů na jednotlivé nástroje, vytvoření hudebního aranžmá.

Vystudoval jste skladbu, dirigování a hru na varhany. Kromě rukou ve všech třech oborech, musíte používat při hře na varhany ještě nohy, a jako skladatel musíte hodně myslet… Co je pro Vás nejnáročnější?
Varhany jsem studoval, protože je to krásný nástroj. V období, kdy jsem byl na Státní konzervatoři, nebyl tam obor skladby filmové ani populární. Studoval jsem varhany, a po té jsem přešel na obor populární a filmové skladby, který byl později otevřen. Každý obor má své, a těžko se dá říci co je náročnější...

Máte možnost si ještě dnes na varhany zahrát?
Možnost bych asi měl, ale od dob studií na konzervatoři na ně nehraju. Hrát na varhany vyžaduje věnovat se tomu naplno po celý život. Nejde to dělat při něčem dalším. A tak, když jsem se začal věnovat skladbě, nástroj jsem opustil. Ale dodnes, když spustí varhany, je to pro mě úžasný pocit.

Každé CD, které jste produkoval, je naprosto jiné. I když jde o jednoho interpreta, přesto je cítit, že mají jednotný střih…
To je důvod, že vás někdo osloví ke spolupráci. Spoléhá na to, že to všechno nějak uchopíte, dáte tomu hudební směr, který bude korespondovat s představami interpreta, s tím, co mu dobře sedí. Citlivá volba všech hudebních i nehudebních prostředků je na vás.

Pokud zůstaneme u triptychu Hany Zagorové, jednalo se převážně o šansony. Jak s interpretem komunikujete? Předpokládám, že na začátku je nějaký seznam skladeb?
V případě Hany Zagorové jsou skladby většinou postavené více na textu a interpretaci. Podíleli se na nich autoři několika generací. Jakmile dostanu dema písní, začneme spolu rozebírat podrobnosti zpracování. Sdělím jí svou představu na aranže, složení hudebních nástrojů apod. Hance musí všechno přesně sednout. Patří mezi zpěvačky, které přicházejí do studia skvěle připravené, a je radost s ní spolupracovat. Neustále se snažíme výsledek vylepšovat. Pracujeme na tóninách, formě, ladíme spolu tempa písní. Ta jsou u šansonu důležitá. Někdy se lišíme zpracováním od dema autorů, ale je to individuální. Když se všechno ujasní, pustím se do práce a písně dostávají finální podobu před natáčením vokálu.

Je známé, že někteří autoři dodávají demosnímek téměř s kompletním orchestrem, jiní odevzdávají demonahrávku, pořízenou třeba mobilem… Můžete třeba skladbu oživit smyčcovým kvartetem?
Práce producenta spočívá v tom, že rozhoduje, jak bude celek vypadat. Takže mohu do procesu zásadně zasáhnout. Mám, na rozdíl od jednotlivých skladatelů, přehled o celém albu a mohu volit pro mě nejlepší alternativu. Musím ovšem ctít rámec celého alba.

Bere se při produkování CD v potaz i jeho koncertní verze?
Záleží, jak kdy. V případě Hanky to problém není, většinou ctíme i tu živou cestu, až na nějaké ty drobnosti. Je hodně věcí, které není problém zahrát živě, což ona i potřebuje. Ale ne všechny písně z desek dělá živě na pódiu.

Jako hudební producent a režisér byste měl mít vždycky kritické oko. Můžete se od těch skladeb oprostit nebo si k nim hledáte nějaký vztah?
Nedá se to generalizovat, každá píseň je jiná, a mým úkolem je to udělat dobře. Nějaký hlubší vztah není na místě, ale je to asi přirozené, že někdy máte skladbu více oblíbenou, u jiné trvá déle, než vás chytne, některá třeba vůbec. Úkol producenta je pořád stejný.

Mimo jiné musíte každou skladbu poslouchat nesčíslněkrát. Pustíte si ji někdy po jeho odevzdání do výroby?
Přiznám se, že po dokončení znám většinou album nazpaměť, a už ho neposlouchám. Dobré je pustit si ho třeba po roce, potom znovu objevím pasáže, které mi předtím zevšedněly… Desky rád poslouchám s odstupem.

Zastavme se u dalšího projektu, albu šansonů Štefana Margity, a na něm máte na svědomí jeden husarský kousek – titulní skladbu Mapa lásky, virtuální duet, který se za života interpreta nedělá…
Líbilo se mi to od začátku, i když jsem si byl vědom toho, že to bude těžké. I tak jsem do toho šel. Bylo to náročné, a ve výsledku se nedá rozpoznat, že celý song vznikl virtuálně
bez přítomnosti Hany Hegerové. Celá nahrávka vznikala za složitých okolností. Zejména hudební složka, která se nahrávala kompletně znovu. Muselo to být udělané tak, aby to přesně padlo do původního hlasu. Měli jsme nahrávku skladby s Hanou Hegerovou, ještě k tomu ze živého vystoupení. Ale to neznamená, že ji jen tak vystřihnete a spojíte s jiným hlasem. Muzika totiž hraje i pod jejím zpěvem. Museli jsme natočit kompletně celý nový základ, muzikanti museli hrát stejně jako původní kapela. Myslím si, že se to skvěle povedlo.

Myslel jsem si, že při možnostech digitální technologie lze hlas vyčistit…
To vždy úplně nejde, zvlášť když se jedná o starší nahrávku. Kdyby to bylo tak jednoduché, zajásal bych. Měli jsme k dispozici pouze mix originální nahrávky, a ne samostatnou audio stopu hlasu. Z toho všeho vznikl skvělý duet.

Prý to nemáte do studia daleko…
Mám studio tam, kde bydlím. Výhoda spočívá v tom, že to nemám daleko do práce, nevýhoda je, že jsem v práci pořád.

Když Vás tak poslouchám, jste celý život obklopený hudbou. Jaké to vlastně je podle Vás být neustále s hudbou až na její dřeň?
Hezké, musí vás to bavit. Hlavně je to něco, co dokáže hodně naplnit. Když se věnujete muzice, a děláte věci, které vám přinášejí radost, pak je to ideální spojení. Není vždy jednoduché se tím uživit, zejména dnes, kdy se desky přestaly prodávat ve velkém množství. Trochu jsem se do toho narodil, cestu jsem měl tak nějak předurčenou…

Tatínek byl aktivní muzikant, musel vás přemlouvat k hraní na hudební nástroj?
Můj táta produkoval hodně desek, napsal mnoho písní a skládal také filmovou hudbu. Šel jsem v jeho stopách. Vyloženě mě do hudby nenutil. V podstatě jako každý malý muzikant, tak nechcete příliš cvičit například na piano, do toho se nechce nikomu. Tím si musí každý projít. U mě nastal zlom asi ve čtrnácti nebo patnácti, kdy mě začalo bavit psát muziku. První pokusy psaní písniček…

Na svém webu uvádíte, že děláte hudební obaly – TV Prima, Evropa 2 atd. To jsou v podstatě jingly? Pro Vás asi jiná branže pro odreagování?
Myslím, že pokud jste profesionál – autor, příliš to zase nerozlišujete. Např. pro Primu to byly jingly pro pořady, počasí, zprávy ad. Je to zase něco jiného.

Dá se po tom všem pracovním běhu poslouchat ještě hudba?
Určitě, rád poslouchám muziku. Jen asi něco jiného než současná mladá generace. Poslouchám různé věci, jazz, muzikálové melodie, je pořád co objevovat, zvlášť v dnešní době, kdy je velký přísun hudby z celého světa např. prostřednictvím sociálních sítí.

Zavření se do studia je pro Vás únik od světa, nebo únik do jiného světa?
Nemyslím si, že by to byl únik, ale určitě změna. Je pravda, že když začnete pracovat na nějakém hudebním projektu ve studiu, tak trochu zmizí všechno ostatní. Např. začnete dopoledne vytvářet nějakou muziku, najednou kouknete na hodinky a je deset večer. Prostě čas neuvěřitelně utíká…

Oficiální stránky: https://www.danielhadl.cz.