zvláštní poděkování
Volný.cz

Nico - hluboký projev ve středověkém stylu

Trina Dyrholmová (Nico)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Asociace českých filmových klubů uvedla do distribuce další skvělý snímek, tentokrát spadající do kategorie životopisných. Na plátně v hraném filmu ožije představitelka nezařaditelného hudebního proudu 70. a 80. let Nico, 1988. Právě hudba a její hudební velmi hluboký projev, tajemný a plný vášně v kombinaci s archetypálními texty až středověkého stylu, ale s moderním vyzněním, je ta nejsilnější a nejpůsobivější alchymie celého filmu.

Režisérka Susanna Nicchiarelli zachycuje poslední roky života zpěvačky, zejména po rozchodu se skupinou The Velvet Underground. V záběrech se střídá pravdivý příběh se snovou rovinou. Zpěvačku kamera zachycuje v různých extázích života v několika opojeních – alkoholovém, drogovém, hudebním, ale i osobním. Režisérka neodpovídá na otázky typu - Kdo byla Nico? Jaká byla zpěvačka? Jaká byla matka? Nechává diváka ponořit se do lineárního chmurného příběhu. V daném oparu depresí, detoxu, odvykaček stále září světlo, které kupodivu prýští z hlubin. Právě ona hloubka projevu zpěvačky, kterou určují převážně její texty (a můžete si vybrat, zda, psychedelické, symbolické, absurdní či beatnické, ale bezpochyby slova plná světla). Ta určují celkový vliv snímku na diváka.
Dramaturg Jan Jílek v prologu k filmu zdůraznil zejména ženský prvek. „Chtěl bych zdůraznit velmi důležitou skutečnost, která se týká tohoto filmu, a to je ženský aspekt. Tento film je nutné věnovat symbolicky čtyřem ženám: na prvém místě samotné Nico, femme fatal, hrdince toho filmu. Dále Susanně Nicchiarelliové, která svým třetím filmem dobyla Benátky a následně byl film Nico prodán do celé řady zemí. Tímto dobyla filmovou Evropu na vlně artových filmů. Potom velký dík a věnování patří Trině Dyrholmové, která se jako herečka proměnila v Nico. Čtvrtá žena je Lenka Zogatová. Už tu s námi není, ale právě ona organizovala legendární koncert Nico v Brně roku 1985. Ta česká stopa s Lenkou Zogatovou není náhodná. Byly dva koncerty, zmíněný v Brně a druhý v Praze, organizátor pražského koncertu na Opatově byl Miloš Čuřík, který se jako postava objeví i ve filmu.“
Film Nico stojí za zhlédnutí, jen prosím Vás nepátrejte po českých reáliích, byť se některé sekvence odehrávají v Čechách. Co do obsahu jsou pravdivé, snaží se v plné nahotě rekonstruovat hudební událost 80. let – koncert Nico na pražském Opatově na základě vyprávění pamětníků, zejména zmíněného Miloše Čuříka, ale jistě nebude na závadu, že dané sekvence vznikaly v zahraničí. Film Nico je strhující výpovědí o hledání válečné generace, výpovědí o nedoceněném talentu jedné zpěvačky, která si prošla těžkým osudem…

www.acfk.cz

16.4.2018 21:04:12 Redakce | rubrika - Recenze

Časopis 39 - rubriky

Archiv čísel

reklama

WebArchiv - archiv českého webu

Články v rubrice - Recenze

Hana Zagorová - Uklidnění v niterné zpovědi

Přebal alba Já nemám strach

Po dvou albech silných osobních zpovědí (Vyznání, 2014 a O lásce, 2016) přichází Hana Zagorová s novinkou Já n ...celý článek



Časopis 39 - sekce

LITERATURA/ UMĚNÍ

Jindřich Štyrský – Mým očím nutno stále házeti potravu

Jindřich Štyrský

Jindřich Štyrský – Mým očím nutno stále házeti potravu
Surrealistický malíř, pro něhož poezie a malíř celý článek

další články...