Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Ročníkové nebo tradiční divadlo?

České odborné školství opouští po absolutoriu rok co rok mladí adepti herectví. Říká se, že nabídka převažuje poptávku. Šanci prosadit se, mají převážně ti, kteří prokáží své schopnosti již v průběhu studia. O čem s ní mladé herečky nebo herci kromě hlavních rolích? Určitě ne o penězích. Nástupní plat se většinou pohybuje kolem výše minimální mzdy. Pokud si uděláme domácí účetní uzávěrku, zjistíme, že hodinová sazba se rovná částce nutné pro přežití a ne vyžití.
Touží absolventi odborných hereckých škol po založení vlastního souboru nebo raději po angažmá v zavedeném divadle? Odpověď jsme hledali u mladých herců ve Středočeském divadle v Kladně.

Co je pro vás lepší vlastní soubor nebo získávání zkušenosti v souborovém divadle s tradicí?
Ondřej Kavan – Záleží na kolektivu lidí ve škole. Pokud se vytvoří silnej kolektiv nejen mezi herci, ale do party zapadne i režisér, dramaturgové, produkční a ostatní kolegové z uměleckých složek, pak může vzniknout nový soubor.
K tomu se režisér a dramaturg musí stát silnými vůdčími osobnostmi. Když si tato parta najde prostor a režisér se stane dobrým manažerem, pak bych neváhal ani vteřinu a šel bych s tím kolektivem do stejného angažmá.
Pravdou je, že se od starých herců můžeme hodně naučit. Po mém příchodu do Kladna jsem ztratil veškeré své iluze. Přišel jsem do angažmá a zjistil jsem, že se neumím hejbat, chodit apod. To je pro mě také velké plus než samostatnost v generačním divadle.

Lukáš Jůza Kolega to pojmenoval moc hezky – souhlasím s ním. Záleží nejvíce na tom, zda si všichni v tom ročníku rozumí a rovněž na silných osobnostech z vedení. Musí být dobří organizátoři až manažeři.

Není to trochu o pohodlí, jít do zajetého divadla, než se pustit do nového experimentu?
Ondřej Kavan: Myslím si, že právě v souboru, který vznikne „na zelené louce“, tedy z party, tam je to daleko pohodlnější. Lidé se již znají a vědí, co mohou od sebe očekávat. V divadle s tradicí narazíte na úplně jiný svět, jiné lidi, prostředí.
L. Jůza Mě to přijde stejné. Všechno má své plusy a mínusy. Podle mě, když člověk odejde někam na oblast, tak má veliký plus v tom, že najednou jste v praxi. Mínus je samozřejmě v tom, že čím větší divadlo, organizace, tím organizační stránka ubíjí tu uměleckou. Což se kamenným divadlům stává často.
Lukáš Homola: Nemohl bych souhlasit se startem v ročníkovém divadle. Generační divadlo se nechá udělat pouze ve velkém městě jako je Praha, maximálně Brno. Na menších městech je to už předem odkázáno k zániku, protože je to velmi omezující. Jednak ve skladbě těch lidí, kteří se znají a mají stejný nebo podobný herecký projev. Omezený je i výběr dramaturgie. Generační soubor je prostě specifický druh divadla.

Kde začít? Stát se samostatným bez vlivu „staročechů“ není prostě ono. Základem všeho je úcta a tolerance. Mládí by si mělo zachovat svůj drive. Věřme, že české divadlo nezhyne na úbytě a nadále budou pokračovat Štěpánkové, Hrušínští, Medřické a Šejbalové. Jen nesmíme zapomenout na to, že herec je základem divadla a divadlo? Ne nadarmo se křísilo v předminulém století. Prchavý okamžik po škrábnutí do duše diváka, žadný video ani televizní oblbovák nenahradí. V divadle je prostě reálný sen.

14.11.2001 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama