zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Dorotka na cestě od dětství k dospělosti

Z inscenace Dorotka

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Na spolupráci s mladými autory a režiséry tentokrát vsadilo Švandovo divadlo. Oslovilo letošního absolventa DAMU - režiséra Štěpána Pácla a ten zase svou kolegyni, dramaturgyni Magdalenu Frydrychovou, která je zároveň autorkou. Její DOROTKA získala v loňském roce Cenu Evalda Schorma, a zatím se jako jediná z autorčiných děl dočkala premiéry na scéně (ostatní hry Frydrychové byly uvedeny v rozhlase). Její hry jsou z rodu krutě poetických intimních dramat , v nichž autorka přiznaně čerpá z pocitů vlastního dospívání v malém městě na česko-polském pomezí. Podobné je to i u Dorotky - nejde tu ani tolik o příběh, jako spíše o hledání , zkoumání citů, pocitů, hodnot a vztahů. Hlavní hrdinkou hry je dospívající dívka Dorotka (podle křesťanského výkladu toto jméno znamená Boží dar a autorka je rovněž spojuje s dalšími duchovními podtexty a mystickou šťastnou sedmičkou). Prostředí, ve kterém Dorotka dospívá, je vymezeno cestou "od kostela k hospodě a zpět," na které nalézá nejen nudu, frustraci a deprese, ale také naději. A kromě toho – když se podívá k nebi - nad touto cestou krásně svítí hvězdy. Do Dorotčina světa patří Adéla, předčasně zestárlá povinností postarat se po smrti rodičů o mladší sestru, kamarád Marek fascinovaný hvězdným nebem, trochu záhadný idol Kryštof a věčně opilý pan farář. Ti všichni skládají dohromady svět, ve kterém je třeba se vyznat, vstřebat ho, vzít si z něj to dobré, ale nenechat se jím zmanipulovat a pohltit. Je to svět viděný trochu naivisticky zjednodušeně a zároveň nedořečeně očima svérázné pubertální dívky. Navíc jsou texty prodchnuty zvláštní drsnou poezií a zřetelnou křesťanskou symbolikou.

Ztvárnit tuto "duchovní sci-fi", jak ji hru nazývá sama autorka, na scéně není tak úplně snadné. Režiséru Štěpánu Páclovi se podařilo najít ten správný bizarně nadlehčený tragikomický styl. Scéna Matěje Němečka je kromě hospodského stolu a několika nesourodých židlí zabydlená jen několika dělnickými kovovými skříňkami, jejichž význam se proměňuje podle situace - stávají se útočištěm, hnízdečkem, kam se lze schovat před světem, ale také kopcem nad rybníkem, kde se dá snít,. a dokonce i stromem, poraženým za bouřlivé noci, z něhož vytéká míza podobná krvi. Náznakové kostýmy Magdaleny Prouskové v sobě mají černobílou venkovskou nadčasovost a v náznaku dotvářejí charakteristiku postav Adéla Kláry Pollertové- Trojanové působí křečovitě nervním a nesmyslně hektickým činorodým dojmem (do omrzení přestavuje židle či leští skleničky a donekonečna opakuje nesmyslná slova a fráze, jako by tím chtěla stabilizovat svou existenci. Dorotka Zuzany Stavné má v sobě naivitu, zasněnost, ale i divokost a zároveň jakousi dospěláckou praktičnost. Podivný podnájemník Kryštof Viktora Limra v sobě nese cosi temného, ale pro obě sestry je idolem bez konkurence. Sám zjevně pociťuje závany zmaru a trapnosti, když se znovu a znovu staví do naučeného postoje zpívající hvězdy a zároveň šaška pro své skromné, ale vděčné publikum. Když ho samota a kouzlo noci přivede do situace, kdy s ním Dorotka prožije své první milostné vzplanutí, a vzápětí mu vyzná lásku její starší sestra, ukáže se jeho váhavost a zbabělost. Optimistický moment vnáší do Dorotčina života kamarád Marek Matouše Rumla, hravý, snivý a schopný naslouchat přírodě. A jako poslední, nezbytný článek, se kterým je třeba se popasovat , je farář Martina Sitty, který si už zvykl, že nejdou-li lidé do kostela, musí on za nimi do hospody V jeho až zoufaleckém propíjení se životem občas zakmitne jiskřička moudrosti a naděje. Dorotka ve Švandově divadle nabízí neobvyklý pohled na téma dospívání, pro starší vzpomínku na doby nadějí a snů, pro mladé možnost konfrontace s vlastními kroky do dospělosti.

Magdalena Frydrychová: Dorotka
Režie: Štěpán Pácl, scéna Matěj Němeček, Magdalena Prousková, hudba a zvuky Jaroslav Kořán, dramaturgie Martina Kinská.
Hrají: Klára Pollertová-Trojanová, Zuzana Stavná, Viktor Limr, Martin Sitta a Matouš Ruml.
Švandovo divadlo, premiéra 1. března 2008.

31.3.2008 22:03:25 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Recenze

Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih

Šimon Obdržálek a Oldřich Kříž (Zlatovláska)

Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek


Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek


Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu

M. Dancingerová,  A. Rusevová, J. Burýšek a V. Zavadil

Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Litava Park nabídne hvězdný line-up

Litava Park

Krásné místo kousek od Brna, město Bučovice, již podruhé zve na víkend plný skvělé hudby. Dvoudenní festival L celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Pavel Soukup získává Cenu za mimořádný přínos

Pavel Soukup

Cenu za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova za rok 2023 získává Pavel Soukup. Český herec m celý článek

další články...