Scéna.cz 

Zelený je sirup?

Před Tramtarií v olomouckém Slovanském domě postával v bílých trenýrkách obílený mladík. Nositel nápisu MÍSTO PRO POMOC na svých zádech. Jak později vyplynulo z textu, hrál nahého muže, kterého hlavní hrdina Knobloch /Jiří Básnička/ také viděl a pozastavil se nad tím. Dvojice v bílých pláštích nabízí divákům zelenou zkumavku se sirupem. Někteří nedůvěřivě přivoní, někteří jen tak pokrčí nos a zrychlí, jako by si vybavili vnucovače vzorku nějakého zboží ze sousedního supermarketu.
Knobloch je takovým vnucovačem z přesvědčení. V superlativech o SIRUPU mluví všechny postavy kromě nevyzpytatelného invalidy Hnízdila /Jiří Přivřel/, který s rafinovanou rozkoší podrobuje všechny kolem, a hlavně svou družku Marii, svým drsně humorným expermimentům.

Jsme v současné hře /Miroslav Krobot/ nastudované mladým souborem, režírované Petrem KlarINem Klárem, který vlastním stylem pracuje se souborem složeným především z „naturálních“ typů, což do inscenace krom elánu a obětavého úsilí, přináší i hereckou plochost, nepřesnost, seriálově strojené dialogy a opakované přeřeky. Přátelsky laděné publikum oceňovalo jejich výkony, s povděkem přijalo i sběratele jednoduchých vulgárních dvojverší Havlenu /Jan Konopčík/, který okouzloval autentickou naivitou. Velmi svůdnou kreaci předvedla také dlouhonohá Veronika Štefanová v roli Marie, které se povedlo trochu rozparádit hlavního hrdinu Knoblocha, než se začal plazit na záchod po pozření projímadla. Obsazení role Knoblocha bylo pro mne největším zklamáním, i když si zároveň uvědomuji obtížnost úkolu, jehož se tento herec snažil zhostit.
Trefný, zajímavý a vypointovaný text v pojetí režiséra, který se chopil i dramaturgie, rozhodně chce divákům něco sdělit. Množství dílčích témat ironizující náš zmatený svět jakoby zaplavilo přesah do jiných světů, postrádala jsem perličku na dně, vyšší smysl, odpověď na otázku: O ČEM TO CELÉ BYLO?

Jak tomu u současných her bývá, objevují se zde ženy odhodlané trpět a toužící po Lásce, zároveň bezhlavě ničící veškeré romantické situace a roztržití frustrovaní muži, kteří vášnivě podléhají svým koníčkům, závislostem, chtíčům a kamarádům. Paradoxní proměnlivost vztahů, marketingový výplach mysli a teskné lpění na kousku dětské duše, provází opuštěné třicátníky, kteří nejsou schopni navázat vztah, mít dítě, a když ho mají, neumí přijmout rodičovskou roli /Knobloch, Martina a syn, Marta a růžový medvídek/. Firemní strategie jako nové náboženství, nuda, snaha být neustále baven a uspokojit své potřeby, tyto tendence z šestice postav činí kolegy v naší realitě, možná nejsou tak cyničtí, je to jenom hra, humor je břitký, neboť se smějeme něčímu trapasu, infantilitě či hlouposti. Sirup je komedie. Asi. Občas sklouzla do půvabu nechtěného. Vítám intimní scény bez lascivit a sprostých slov.
Zachutnal mi hudební sirup z říše pohádek, do níž postupně najíždějí zvuky cirkulárek, poctivá práce z dílny tvořivého zvukaře Matouše Mefa Hekely.

Na závěr dvojverší inspirované Havlenovou sbírkou rýmovaček:
Nevadí hercům vady řeči,
Hlavní je, že nejsou v křeči.