Scéna.cz 

Chvála bláznovství v ostravském Národním divadle

Titul Pokrevní bratři Ingvara Ambjornsena, poslední román z autorovy známé trilogie, se stal předlohou k pozoruhodné dramatizaci. Hru Axela Hellstenia nedávno nastudoval v překladu Jarmily Vrbové režisér Radovan Lipus na scéně Divadla Antonína Dvořáka v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Norský prozaik Ambjornsen má ve svém tvůrčím hledáčku typy lidí, kteří stojí mimo rámec „normální“ společnosti, většinou patří k sociálním skupinám, jež často velká část veřejnosti vnímá jako problémové. Z nich pak vytváří originální postavy. Skrze autentický jazyk, pro nás netypické chování a poutavý příběh, dovádí čtenáře k hlubšímu pochopení osobnosti hrdinů. Podobně vyznívá i ostravská inscenace uvedená pod názvem Elling a Kjell aneb Chvála bláznovství.

Vše začíná v jedné norské psychiatrické léčebně, odkud odcházejí dva autističtí pacienti Elling a Kjell. Město pro ně připravilo sociální byt, aby se mohli lépe začlenit do společnosti a měli prostor pro svobodnější, samostatnější způsob života.
Elling možná trochu překvapuje svou inteligencí, filozofickým zamřením, psaním veršů. Dozvídáme se, že studoval na gymnáziu (jeho autismus není spojen s mentální retardací). Naproti tomu myšlení Kjella Bjarna je jednodušší a jeho jednání těžkopádnější. Divákovi se však odkrývá citlivá duše schopná snít a mít starost o druhého člověka. Odlišnost obou postav umožňuje jejich vzájemné doplňování, často se stává prostředkem k zajímavým a vtipným dialogům.V přiléhavé fyziognomii a v hereckém projevu obou představitelů je také vystižen jistý kontrast. Jan Hájek (Elling) - vysoký a štíhlý, jeho mimika prozrazuje hloubavost člověka, trpícího fobiemi a nedůvěrou vůči lidem a novým skutečnostem. Hercova slovní interepretace je úsečná, rychlá, výrazná.
Dětsky naivní důvěřivost čiší z tváře druhému protagonistovi Jiřímu Sedláčkovi (Kjell). Piknicky vyhlížejícímu Kjellovi herec se zdravou dávkou humoru vtiskl neohrabanost, osobitý pohybový projev, spočívající mj. ve stereotypně se opakujících návycích. Výstižné ztvárnění reakcí na podněty okolí pak navozuje dojem, že za výkony hlavních představitelů stojí pečlivé studium problematiky autismu.

Autistovo vnímání reality je výrazně odlišné od našeho. Má často k věcem okolo sebe úzce zafixovaný vztah, a to se odráží v jeho chápání a v komunikaci. Žije v uzavřenějším „vlastním“ světě. Příběh Ellinga a Kjella nevzbuzuje v divákovi lítost, vede ho k pohledu porozumění a pochopení. Na úskalích, která hrdinové překonávají, lze najít odpovědi na otázky typu: V čem se liší náš duševní svět a svět autistů? V čem jsou jiní a proč?
Inscenátoři nejen správně uchopili a využili konverzační komiku, hru navíc posílili o prvky komiky situační. (Z hlediště se neozývá výsměch, zábava na úkor Ellinga a Kjella. Divák se upřímně baví nad úsměvnými situacemi, vyplývajícími ze střetu dvou odlišných světů.) Oživením jsou i reklamy (podle scénáře dramaturga Marka Pivovara) promítané na scénickou dekoraci. Jejich humorný obsah vždy nápaditě koresponduje s dějem hry.
Po odchodu z ústavu se o oba přátele stará sociální pracovník Frank. Tomáš Jirman ho zprostředkovává jako obyčejného chlapa, který podléhá každodenním starostem i náladám, ale upřímně se snaží pomoci klientům k samostatnému životu. Učí je telefonovat, zbavuje je obav z komunikace, podněcuje je, aby vyšli mezi lidi.
Poselství hry je nadějné, končí pohledem na možnou šťastnou budoucnost hrdinů. Jejich boj s vlastním uzavřeným světem se ubírá příznivým směrem. (Víc ale záměrně neprozradím. Nechci potenciálního diváka ošidit o skvělý zážitek, který se skrývá právě v neočekávaném vývoji událostí.)

Katarzní vryp z představení ve mně stále probouzí řadu otázek nad tím, jak náročné je pro lidi takto postižené překračovat bariéry na cestě k nám.Oproti tomu se mnohé naše všední problémy a splíny jeví jako maličkosti. Jednání autistů bývá spontánnější a přímočaré. Nesetkáváme se u nich s určitými vlastnostmi, které jsou vlastní ambiciózním „zdravým“ jedincům. (Tak jsem aspoň já vnímal Ellinga a Kjella.) Možná i proto „Chvála bláznovství“.

Axel Hellstenius Elling a Kjell aneb Chvála bláznovství
Překlad Jarmila Vrbová, režie Radovan Lipus, dramaturgie Marek Pivovar, výtvarník scény David Bazika j. h., výtvarnice kostýmů Eva Kotková j. h., odborná spolupráce Dagmar Mazáková j. h., výběr hudby Bořivoj Wojnar, Jiří Sedláček, Jan Hájek. Hrají Jan Hájek, Jiří Sedláček, Tomáš Jirman, Gabriela Mikulková a další.
Divadlo Antonína Dvořáka - Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě