Scéna.cz 

2 x Divadlo DISK

Letošní poslední ročník katedry alternativního a loutkového herectví má za sebou velmi různorodé premiéry: studii času a prostoru podle Virginie Woolfové (K majáku do strany 73), tanečně laděné představení (Touhy), travestované příběhy známých pohádkových princezen (K smrti šťastni) a vzpomínku na školní časy, které pro nikoho nejsou idylou (The Lockers).
Podívejme se podrobněji na dvě inscenace.

První z nich má zvláštní název, odvozený od názvu románu Virginie Woolfové K MAJÁKU (s dodatkem do strany 73). Divák, který chce být připraven, si samozřejmě knihu přečte, a shledá, že do strany 73 se v knize neděje vlastně nic. Je to jen popis líného poklidného půldne, kdy se řeší jediná věc – zda se zítra pojede k majáku, či ne. Režisérka Klára Hutečková postavila svou inscenaci nikoli na textu (toho je v představení skutečně minimálně, a je omezen především na krátké věty, týkající se zásadní otázky dneška, zda jet či nejen k majáku, proč ano a proč ne…), ale na zkoumání atmosféry, situací, a různě uplývajícího času. Jednotlivé postavy mají své -v podstatě stereotypní -činnosti, které nějakým způsobem charakterizují jejich zájmy i přístup k životu. Jediné dramatické momenty nastávají, když některá postava vstoupí do prostoru toho druhého, což je v podstatě považováno za nepříjemné narušení soukromí. Scéna už bez postav vypadá zajímavě (autorkami jsou Lucie Faltýnková a Ha Thanh Špetlíková) a doslova nás naladí na tu správnou atmosféru, například šátkem povlávajícím v pozadí, jak do něj fouká větrák. Mimochodem, s různými typy větráků, které dávají scénu doslova do pohybu, se tu hodně pracuje. Centrem scény je tenisový kurt (přiznám se, že jsem identitu tohoto scénického prvku původně vůbec neodhalila), kolem něhož plyne čas. Každou část kurtu obsazuje a zabydluje svými věcmi některá z postav. Sledujeme tedy řadu zřetězených etud, v nichž se čas smršťuje nebo natahuje podle rytmu jednotlivců. Ostatně, právě levné nástěnné hodiny v dvaceti exemplářích jsou atributem jednoho z protagonistů, pana Bankese (Tomáš Hron), do jehož prostoru se razantně vnucuje žena se žlutými květinami v květináčích (Sára Märcová). Ústřední dvojice manželů Ramseyových se podělí o pletení a knihy. Zatímco paní Ramseyová (Kateřina Dvořáková) plete nekonečnou punčochu či šálu, Ramsey (František Hnilička) rozkládá po prostoru kurtu knihy (vířivé listování pomocí větráku způsobí výrazný vizuální efekt). Vzájemné, psychologické vztahy postav neexistují, postavy se podobají figurkám na šachovnici. Působí dojmem solitérů, které jako by ty ostatní od sebe odstrkovali ve snaze chránit si svůj prostor. Jediný, kdo nepsaná pravidla porušuje, jsou dvě děti (Lucie Valenová a Dan Kranich). Ať už hraním na klavír, tak vynalézavou hrou se žlutými tenisovými míčky. Trefování se do klavíru míčky vystřelenými ze sportovního vystřelovače je jedním z nejzábavnějších momentů, atraktivní navíc tím, že míčky trefují různé části klavíru a scény zcela náhodně. A dodávají představení jakýsi punc autenticity, navzdory tomu, že jsou akce jednotlivců vysoce stylizované. Divák má pocit, že prožívá jedinečnost okamžiku, „tady a teď“, jak vystřelené míčky náhodně brnkají o pedály, klávesy či desku klavíru, či se kutálejí po ploše scény, jakoby řízeny Boží rukou… Stejně tak se vzdouvá ne zcela plánovaně stylizovaná mořská vlna, tvořená mikrotenovou plachtou (nikoli originální, ale vždy efektní). Zajímavě je pracováno též s hudbou resp. se zvuky (zvukový design Jiří Rouš). V inscenaci hraje celý ročník, ale pozornost není zaměřena na jednotlivé herecký výkony, Jde spíše o vzájemnou souhru, respektive kontrapunkty a paradoxy jednotlivých okamžiků. Celek tedy připomíná hudební skladbu, v níž jednotlivci „znějí“ jednotlivými pramínky melodií, které znějí paralelně, prolínají se, splétají a společně vytvářejí atmosférickou hudba jednoho větrného odpoledne.


Režisérkou poslední inscenace ročníku THE LOCKERS byla zkušená performerka Halka Třešňáková, někdejší studentka a spolupracovnice Ctibora Turby. Tím bylo dáno to, že se inscenace soustředila především na nonverbální ztvárnění situací, i když není zcela beze slov. Znovu je jedná o výrazně pocitovou záležitost, odehrávající se tentokrát v jediném interiéru. Lockers jsou v překladu kovové šatnové skříňky, které symbolizují školy kdekoli na světě. Kolem nich, v nich i na nich se odehrávají jednotlivé epizody, evokující vztahy založené na manipulaci, stádnosti, ponižování i sebeponižování, atmosféře permanentního nebezpečí a stresu, snahy upozornit na sebe, či si marně probojovávat samotu a soukromí mezi ostatními. Náznak kontaktu s učitelem je tu naznačen pouze přibližujícími se kroky a světlem prosvítajících z fiktivní chodby na straně, V dnešní době, kdy znovu přišla na přetřes školní šikana, si náhle člověk uvědomí, že školní léta rozhodně nejsou idylickou součástí života, spíše obdobím, kdy si většina z lidí zadělá na celoživotní traumata. I když většinou nejde o fyzické poškození, ale o psychologický nátlak. Rozehrávání jednotlivých situací, v nichž jsou, byť jen v tušených náznacích, variovány různé typy šikany: od posměchu, a šíření degradujících fotek, přes ignorování jednotlivce až po drsné metody šikany, například přinucení svléknout se a vystavit se posměchu ostatních. I když mnohé z těchto situací jsou pouze naznačeny, fantazie diváka bezpochyby udělá své. V tragickém závěru, kdy se ze zmatené výpovědi jedné ze studentek dozvídáme o (sebe) vraždě (?) jednoho z kluků, se můžeme jen domnívat, o koho se vlastně jedná. Možná to byl právě ten, kdo vypadal nejvíce nad věcí - ten největší sexy frajer. Okolnosti smrti studenta zůstávají zahaleny tajemstvím. Ostatně, podobně jako to bývá v novinových zprávách. Je jasné, že tato variace na tvrdé roky puberty a povinné školní docházky, i vzpomínky na šikanu a osobní trapné okamžiky, byla tzv. devising theatre, tedy inspirována osobními zážitky a zkušenostmi mladých herců. Jakkoli stylizované byly jednotlivé etudy, celkový pocit z představení byl až mrazivě autentický.
Představení tohoto ročníku katedry alternativního a loutkového divadla můžete v divadle DISK vidět do května, poté se herci rozběhnou do divadel v celé republice…

www.divadlodisk.cz