Scéna.cz 

Kristinčin "zázrak" ve Stavovském divadle

Nevím nic o zákulisních rejích ve Stavovském divadle, ale nechce se mi věřit, že by si na sebe Ivan Rajmont upletl bič v podobě režírování komedie Kristinčin návrat sám. Byl to snad "dobrý den" Johany Kudláčkové, která měla na starosti dramaturgii představení? Vždyť samotný text hry od Huga von Hofmannsthala z roku 1909 je podle mého názoru hodně plytký a vyždímat z něj něco kloudného by se nepodařilo ani kouzelnému dědečkovi. Plýtvat penězi, hereckými výkony, stavbou kulis na takové představení se nebojím nazvat marnotratností. *viz. úryvek

Kristinčin návrat, Hugo von Hofmannsthal. Česká premiéra 13. května 2000 (Stavovské divadlo). Režie: Ivan Rajmont; scéna: Ivo Žídek j.h.; kostýmy: Irena Greifová j.h.; hudba a texty písní: Miky Jelínek; dramaturgie: Johana Kudláčková.
Hrají: Milan Stehlík, Martina Stehlíková, Jana Boušková, Jiří Langmajer, Václav Postránecký, Vladislav Beneš, Hana Ševčíková, Jana Janěková ml., Jaroslav Slánský, Bronislav Poloczek a další... Poselství Kristinčina návratu
Hra vypráví příběh naivní Kristinky (Martina Stehlíková) hledající v Benátkách velkou lásku, kterou by stvrdila sňatkem, a nepoučitelného donchuána Florinda (Jiří Langmajer). Ten ji okouzlí a ukecá, aby se vzápětí po tom, co ji dostane do postele, vrátil ke svému hýřivému životu, k pověsti muže, vedle něhož žádná panna dlouho svůj status neuhájí. Florindo svěří Kristinku vracející se na sever domů do hor do opatrovnictví svému světaznalému příteli Tomasovi a ta v něm, oplakavši již dostatečně nestoudnost svého prvního milence, nachází toho pravého manžela. "Ušlechtilé poselství" hry nám dívkám "na vdávání" říká, že ten správný muž se neskrývá v prostopášných krásných mladících, ale v duších hodných, trpělivých, milujících, věrných, ne však tak spanilých mužů, kteří však mají srdce na pravém místě...ach, tak po téhle hře již to konečně vím! Za vtipem útrpnost
Herci na jevišti rozehrávají jednu rádoby komediální a veselou scénu za druhou, vypouští z úst banalitky a vtípky jako -- ano je bílá, nemá tváře strakaté jako papoušek. Největším kašpárkem představení je Malajec Pedro, černý kapitánův (Václav Postránecký) sluha, kterého (určitě ne špatně) hraje Vladislav Beneš (škoda jen, že musí říkat Hafmannsthalův text!). Ta krkolomná řeč - levný návod, jak rozveselit publikum! Čeština plná "křováckismů", špatných slovosledů, chybných skloňování -- ale v kolika už hrách, inscenacích, filmech jsme podobné věty slyšeli! Maně mě napadá černoch medik Mireček z Básníků, jehož řeč však byla skutečně vtipná a rozveselující, zatímco mluva Pedra spočívá v nadužívání všech těch nepřesností, dvojsmyslů, záměn významů slov a je tím rozmělněna do trapna. Pedrovi také autor svěřil charakter živočišného, bez obalu po "ta přijemná věc se žena" prahnoucího muže. Zdůraznila bych jako klad představení velké protirasistické gesto Kristininy služebné Pascy (Jana Boušková), která odhodí konečně své předsudky a spočine v Pedrově náručí. Kdybych věděla, že to Pedra umlčí, možná bych se ale také obětovala.
Nudu a křeč z představení na chvíli vyžene Bronislav Poloczek, jehož postava vše suše komentujícího hostinského je asi nejsympatičtější. Také Martina Stehlíková (absolventka JAMU 1998, která byla za rok 1999 nominovaný na cenu Thálie za roli Blanky Kastilské v Durrenmattově Králi Janu) z postavy Kristiny dokázala vyždímat alespoň místy samu sebe ironizující naivku, která se promění v rozumnou ženu. Hore huj -- dole fuj!
Ve velkolepých kulisách -- například mezi třemi obrovskými benátskými domy nebo v přepychovém salonku u prohýbajícího se stolu -- se pomalu vleče dvou a půl hodinová rádoby komedie bez překvapivých zvratů. "Hore huj, dole fuj," řekla by moje babička -- důmyslná scéna, kde se odehrává předvídatelný děj, v nákladných kostýmech za slibnými jmény herců se pohybují ploché postavy (nemyslím tím výstřihy krásných žen), všechno zastřešuje jméno úspěšného režiséra, kterému se nepovedlo vzkřísit z popela mravokárné frašky ze začátku století ani embryo Fénixe dobrého představení. Ale mám dojem, že dělal, co mohl.
Přemýšlím, jestli hra má alespoň něco, co by bylo hodno shlédnutí... Ale musím říct i těm, kteří se rádi smějí vtipům typu: nemám do čeho píchnout..., aby si raději zapnuli své televizní přijímače ve chvílích estrád lidových bavičů...pobaví se patrně víc, budou to mít zadarmo, můžou zůstat v teplákách a otevřít si pivo.. Poslední slova hry. (Nepřipadají vám povědomá z meziválečných sladkobolných bijáků?)
Kristina -- Počkej, postav se přede mne, aby mě neviděl. Mohla bych se začít smát, protože je mi krásně na duši. A on by si mohl pomyslet, že jsem lehkomyslná. A mohlo by se stát, že se rozpláču, a to by bylo z dojetí nad ním. Opravdu jen nad ním, nad tím starým mužem. Ale Bůh ví, jak by si to vyložil. Řekni mi rychle -- chtěla jsem přece svůj život uzavřít v samotě. Bylo to moje pevné rozhodnutí, zatrať mě Bůh. Řekni mi rychle, co to ve vás je, že vás věčně potřebujeme?
Kapitán -- To, že my potřebujem vás, ve jménu Božím. /Políbí ji na čelo/
Pedro -- (s Pascou v kuchyňských dveřích, ukazuje na dvojici a šeptá) Ty troufáš si ještě něco vynamítat proti panu Florindovi?