Scéna.cz 

Krvavá svatba v Českých Budějovicích

Jihočeské divadlo České Budějovice hostovalo 11. dubna 2002 v pražském Divadle Pod Palmovkou s tragédií Krvavá svatba Fedrica Garcíi Lorci. Inscenace nadmíru zajímavá režijním pojetím, ale zejména díky hereckým výkonům, které potvrdily kvalitu budějovického činoherního.

Matka (Daniela Bambasová) vstupuje na scénu, kterou tvoří látková dekorace, potřísněná červenohnědou barvou, otevírá starobylou truhlu, z níž vytahuje dvě podobizny, zapálí dvě svíce. Lorca zaznamenal příběh dvou znesvářených rodin, jejich usmíření má nastat díky plánované svatbě. Matka ženicha je neustále na pochybách, bojuje se svojí rodovou zlobou uvnitř duše, nakonec dává k sňatku souhlas, pro blaho svého posledního a jediného syna.
Svatební ohlášky doprovází zvěsti o osudu nevěstiny matky, která utekla od svého manžela. Do děje vstupuje třetí Leonardova rodina (Roman Nevěčný). Tento záhadný a energicky až zvířecí muž neustále uniká od své manželky (Lenka Krčková). Po ohláškách nastává čas svatby. Nevěsta (Adéla Kačerová) odhazuje svatební věnec, čímž vyleká pověrčivou služku. Ve vzduchu se chvěje jakési napětí.
Po svatebním obřadu, kdy se všichni svatebčané veselí, utíká Nevěsta s Leonardem. Matka Ženicha, která přišla již o svého manžela a syna, posílá svého druhorozeného, aby zachránil svoji čest a sama mu odevzdává dýku...

Lorcova tragédie není jen o mordu a násilí. Vykresluje vesnický život, který tvrdě určují náročné přírodní podmínky, kde voda je vzácností, a vypěstovat strom a odklízení kamení z polí, vyžaduje obrovskou vůli a houževnatost. Jeho Nevěsta není jen ta špatná. V závěru hry ji nechává přijít k zničené a utrápené Matce, aby právě ta dokonala rodovou pomstu či očistu. Přes její rozporuplné chování, jí nemůžeme odsoudit. Vždyť jen řešila dilema, kterého muže si vybrat – Leonarda, plnokrevného chlapa, jenž jí dodával sílu a divokost, nebo Ženicha, z něhož vyvěrala pevná mužská něha, bezpečí, ochrana. Tuto „druhovou selekci“ podtrhuje Lorca apelem proti násilí.

Michal Tarant dokázal využít veškerých prostředků pro vytvoření velkého výpravného divadla. Mistrně sladil dialogový text s Lorcovou poezií. Ta vytváří výborný rytmický doprovod. Vyzdvihnout musíme například alegorické vstupy jednotlivých postav, včetně pohybových aranžmá Karla Basáka a rovněž choreografii Roberta Balogha. Dana Hávová vytvořila trefnou výpravu, zejména konstrukce dřeva a lan, která představuje jednou stromy a podruhé zvony, patří k těm z mnoha dobrých nápadů. Hudba a scénický zvuk, je rovněž bezkonkurenční.
Adéla Kačerová ztvárňuje postavu ženy, která sama o sobě v žádném případě není přímočará. Naprosto toužící a tápající. Její duet s Ženichem při námluvách jde ke kořeni vyrovnané vášnivé lásky. Naopak objetí s Leonardem zobrazuje drásavou lásku. Stěžejní postava Matky v podání Daniely Bambasové vytváří v soukolí obou párů pevnou hřídel, která byť se zdá, že je již zlomená, přesto se navrací v životním kruhu ku vzpomínkám a nadějím.
Další postava Leonardovy ženy, kterou hraje Lenka Krčková, také útočí na diváka hereckou a lidskou mnohostranností. Zpočátku se tváří jako poslušná a schlíplá ženuška, ale nakonec o svého Leonarda bojuje, zejména svojí vyrovnaností a přímostí. Do soukolí postav přichází Otec nevěsty Ladislav Šporcl, byť sám v mládí zostuzen, snaží se o nápravu potupy. Podobně jako Matka vysílá syna s dýkou i on se vydává stíhat provinilého Leonarda s nevěstou s puškou v ruce.
Osudové postavy v podobě vášnivé Smrti (Věra Hladká-Hlaváčková) a bodře sladkého až kýčovitého měsíce (Karel Charvát), doplňují celý faktický příběh černé kroniky něčím zvláštním – působením sil zemních i nebeských. O tom asi celé konání a běh je, mnoha skutečnostem se prostě nedá v žádném případě zabránit.

Z inscenace čiší svoboda koně v kontrastu se svazujícími pouty tradic člověka. Krvavá svatba Jihočeského divadla není žádný úpírovský horor, ale pouhý pohled na drsný život. Dilema lásky a hany je ukazováno ve velkolepé výpravě. Tu umocňují všichni aktéři. Škoda, že diváci mají poslední možnost navštívit toto představení, neboť v květnu bude dernierováno.

Federico García Lorca Krvavá svatba Překlad Antonín Přidal; režie Michael Tarant; výprava Dana Hávová, choreografie Robert Balogh, dramaturgie Olga Šubrtová, hudba Milan Kaňák.
Osoby a obsazení: Matka (Daniela Bambasová); Nevěsta (Adéla Kačerová); Tchýně (Bibiana Šimonová); Leonardova žena (Lenka Krčková); Služka (Jaroslava Červenková); Sousedka (Jiřina Petrů); Leonardo (Roman Nevěčný); Ženich (Martin Davídek); Otec nevěsty (Petr Šporcl); Měsíc (Karel Charvát); Smrt (Věra Hladká-Hlaváčková a další.
Premiéra 2. března 2001 Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích.