Scéna.cz 

Činoherní klub: Osiřelý západ

Černá komedie Osiřelý západ přilákala v pátek 8. března premiérové diváky do Činoherního klubu v Praze. Ondřej Sokol absolvoval režijní debut na své domovské scéně. Hru napsal Martin McDonagh, který v současné době působí jako kmenový dramatik Londýnského národního divadla.
Režijní pojetí i herecké výkony byly naprosto vyrovnané. Nejpůsobivější je ovšem samotný text, jenž přeložil režisér Ondřej Sokol. Přízvisko černá komedie můžeme zaměnit za přívlastek až absurdní nebo také morbidní. Příběh, který na jevišti bravurně rozehrávají Michal Pavlata, Jaromír Dulava, Marek Taclík a Ladislava Něrgešová, zasahuje do oblasti iracionálna až satanova světa. I když...

Ondřej Sokol výborně realizoval variaci na biblické téma, jak by se dal příběh také interpretovat. Na diváka silně zapůsobí nenávist mezi oběma bratry (podobenství Ábela a Kaina), ale i některé režijní nápady. Zejména loučení Otce Welshe, Michal Pavlata, (podobenství Mesiáše). Farář v nehostinné irské vesnici, kde během krátké došlo k několika vraždám a sebevraždám, se podceňuje a hledá vykoupení. Vyčítá si, že je špatným pastýřem svého stáda. Důsledkem toho se snaží zachránit oba bratry. Ondřej Sokol využívá videozáznamu, kdy tvář Michala Pavlaty (podobenství Boha) je promítaná na kýl staré lodi, a zároveň Otec Welsh vede sám se sebou dialog.
Poslední podobenství Máří Magdalény představuje Girleen Kelleherová (Ladislava Něrgešová). Citlivá dívka, která se halí do skořápky drsné sexuální utěšitelky. Zahořkne jen proto, že Welsh neprozřel její oddanost k němu a tudíž i k víře.

Základní otázky, jimž musíme všichni zúčastnění čelit, jsou skromně řečeno brutální: Co je větším hříchem: otcovražda nebo křivé svědectví z důvodů vlastního obohacení? Násilí páchané na člověku nebo na zvířeti?
Odpovědi na ně autor hledá leckdy sarkastickým až absurdním způsobem. Vzájemné odcizení bratrů, ponižování a urážení osobní sexuálnosti, sbírání svatých jen proto, abych provokoval druhého, konzumace „čipsů“ coby umělé potravy, neustálá přítomnost alkoholu a vulgárního slovníku. To vše jsou symboly a prostředky, které nepatří do kalibru diplomatického jednání.
Rytmus hry je rovněž fascinující – úvodní výstřel, projekce bouřlivých mračen, ostré rvačky bratrů, až po mrazivou licitaci odpustků a neřádů, které si bratři navzájem způsobili. Dovolím si přirovnat toto ďábelské lichvaření až k sadomasochistickým hrátkám. Tvrdost dopadu jednotlivých zlých přiznání je podtržena příjemným a milým „je mi to opravdu líto“.

Stávají se vztahy mezi lidmi osiřelými na západě, bráno z pohledu světové strany a příslušnosti k jednotlivým státům z hlediska geografického? Dle mého nastává úpadek lidskosti zejména na západě, místě kde ubývá světlo, vytrácí se den. V ten okamžik se přikláním k výzvě pojďme na východ. Osiřelý západ inscenovaný v Činoherním klubu pomáhá ukázat směr této pouti. Snad...
Martin McDonagh Osiřelý západ Překlad a režie Ondřej Sokol, scéna Adam Pitra, kostýmy Katarína Hollá.
Osoby a obsazení: Coleman Connor (Jaromír Dulava); Valene Connor (Marek Taclík); Otec Welsh (Michal Pavlata); Girleen Kelleherová (Ladislava Něrgešová).
Premiéra 8. března 2002 v 19.30 Činoherní klub Praha.