Scéna.cz 

KYTICE, MY HOMELAND: Universum MATKY

Erbenova KYTICE se dočkala další dramatizace, tentokrát ji v premiéře uvedlo Divadlo Vzlet. Pod režií a úpravou textu se podepsala Eliška Říhová. Do hlavní role obsadila Michala Kerna. Po Městském divadle Zlín (úprava a režie Dodo Gombár) a Městském divadle Mladá Boleslav (režie Diana Šoltýsová) je to již třetí verze v této divadelní sezóně. Karel Jaromír Erben zachytil témata vesnického života, otázky víry, lásku, zejména mateřskou do baladické formy, která dokáže inspirovat. Nejinak je tomu i v případě Divadla Vzlet.

Eliška Říhová se nejvíce věnovala plynutí a pomíjivosti života. Tento výklad podtrhává zejména v introdukci, kdy se diváci usadí a vy na plátně sledujete letecké záběry na planetu Zemi. Dále v sále zaujme kolovrat s přadlenou ve zlatých blistrových šatech. Evokace nejen básně Zlatý kolovrat, ale tak trochu jakoby variace na sochy Olbrama Zoubka. Ten nebyl jediným sochařem, kdo režisérku inspiroval. Eliška Říhová přizvala na jeviště batolata z Žižkovské televizní věže od výtvarníka Davida Černého. Mimina v inscenaci jsou oblečená do stejné teplákové soupravy. Obličeje mají zakrytá stejnou maskou, sice bez vyraženého kódu, jako mimina Černého, zato samotná maska může být určitým kódem.

Velkou roli hraje lightdesign Vojty Tomáška. Divákovi nabízí ploché jemné světlo. K tomu používá bočního svícení z reflektorů při zemi (zejména fialové barvy). Velmi nápaditá je práce se svícením kolovratu. Kužel světla protíná hlavní kolo, které se odráží na plátně. Přadlena za kolovratem přede přízi po celou dobu hraní. Tím nejenže doplňuje hudbu Ivana Achera, ale podtrhuje monotónnost příběhu.
Jistá ponurost až deklamační pomalé tempo je rukopisem celé inscenace. Režisérce se podařilo podtrhnout ponurou atmosféru. Dokázala pomocí zvuku nabídnout divákovi podzimní mlhavé až lezavé šero. Někoho může tento styl po chvíli nudit. Mě osobně to vyhovovalo.
Scénograf Jan Tomšů pracuje zejména s polystyrenovou šedivou drtí, která působí jako kamínky. Při spodním nasvícení se nabývá plastičnosti a o to více budí dojem bolesti. Herci se většinou pohybují na boso.
Samotný text nepředstavuje strohou citaci jednotlivých básní, ale přetavuje se v proud slov, které vychází z jednotlivých balad (např. Polednice, Svatební košile, Štědrý den, Holoubek atd. Ne každý divák Erbenovu Kytici notoricky zná.

Michal Kern, coby stěžejní postava se na jevišti objeví svlečený do půli těla. V průběhu akce se obléká do růžové dlouhé košili. Postupně se promění v ženu a to zejména díky obrovské podprsence. Dalším dobrým nápadem jsou citace textu z mobilního telefonu. Ostatní herečtí kolegové Lukas Blaha Bliss, Sára Vosobová, David Petrželka a Dita Fialová se představují převážně v pohybových kreacích. Případně v epizodních dialozích. Inscenace KYTICE, MY HOMELAND je celkově interpretovaná jako Universum. Matka vystupuje nejen jako dárkyně života a zachování rodu, ale jako matka všehomíra, matka Země, archetypální matka, která nese a uchovává tradice a stereotypy. Rozhodně celá inscenace představuje neotřelý výklad a sdělení. Nakolik bude její sdílení ze strany diváků kladné, to už je na rozhodnutí každého z nich.

www.vzlet.cz