Scéna.cz 

Georges Feydeau: Taková ženská na krku

Soubor činohry Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni uvedl prní premiéru sezóny 2012/13 – frašku Georga Feydeaua Taková ženská na krku.
Lvice pařížských šantánů, vášnivá subreta Lucette, září štěstím. Její milovaný Fernand se vrátil! Ano, ovšem odvahu říct proč zatím nenašel. A s příchodem snaživého pisálka Bouzina, který chce udat svou nikoli nejpronikavější píseň, rtuťovitého generála Irriguy, zahrnujícího zpěvačku květinami a šperky a sahajícího ihned po zbrani, a pak i baronky, jež se má zanedlouho stát jeho tchýní, má kuráže čím dál méně. V co jen vyústí propletený příběh této jiskřivé komedie? To zatím neprozradíme. Věříme ale, že vás pobaví - tak jako diváky ve Francii a Evropě už od roku 1894.
V hlavních rolích uvidíte Andreu Černou a Jana Maléře. Do jejich emocionálně vypjaté souhry vstoupí také Martin Stránský a samozřejmě i další hvězda souboru – Antonín Procházka. Nebudou chybět ani nové tváře plzeňské činohry Kamila Šmejkalová, Petr Konáš a v menší roli Marek Adamczyk.

Takovou ženskou na krku napsal Feydeau v roce 1893 zcela sám – zatímco na většině svých významnějších textů spolupracoval s dalšími tvůrci. Nejčastěji s Mauricem Desvallièrem. Ani tato salónní fraška nepostrádá skvěle vystavěné situace, rozvíjené ve zběsilém tempu. I zde, jak princip feydeauovské komedie charakterizoval Zdeněk Hořínek, „komický hrdina ve snaze zachránit pověst lže a vysvětluje, manévruje a prchá, ale paradoxně – čím více jedná, tím více se do dramatické sítě zaplétá.“ To bude v naší inscenaci údělem Jana Maléře v roli Fernanda Bois-d´Enghiena. Spolustrůjcem jeho nezáviděníhodné situace je vášnivá zpěvačka Lucette, lvice pařížských šantánů, kterou jistě s šarmem ztvární Andrea Černá. Šperky a květinami ji bude zahrnovat temperamentní generál, jemuž stačí málo, aby sáhl po zbrani, v podání Martina Stránského. A svou skutečně neobvyklou, byť ne zcela duchaplnou píseň do toho přijde krásné umělkyni nabídnout snaživý Bouzin – Antonín Procházka. A to ještě nebyla řeč o budoucí Fernandově tchýni, která právě čeká v salónu, ani o rozkošné Viviane, prahnoucí po muži – zhýralci.
To vše v režii Pavla Šimáka. Překlad Daniela Jobertová, dramaturgie Irena Hamzová Pulicarová, scéna Pavel Borák a kostýmy Blanka Tesařová.