Scéna.cz 

Elena Ferrante - Temná dcera

Autorka Elena Ferrante napsala knihu Temná dcera, drásavý pohled do nitra ženy. Zprvu poklidné přemítání nad životem se postupně proměňuje v drásající konfrontaci s temnými vzpomínkami… Audio-knihu čte Helena Dvořáková. ,,Temná dcera je na první pohled román, který se dobře čte, krásně plyne, ale v podtextu stále cosi bublá, až nakonec ty temné stránky vyvřou na povrch. Číst takovýhle text musí být pro herečku požehnáním,“ říká o knize herečka. Režie Petr Mančal.
Leda je rozvedená profesorka anglické literatury. Má dvě dospělé dcery, které odjely za otcem do Kanady, a ona si konečně může užívat léta bez pracovních i rodinných povinností. Na pláži u moře se setkává s neapolskou rodinou, tolik podobnou té, z níž sama pochází.

Její pozornost upoutá hlavně mladá žena s tříletou dcerkou. Jejich vzájemný vztah, způsob, jak spolu mluví a jak si hrají, v ní vyvolá vzpomínky na vlastní dětství, dospívání a mateřství. A na traumata a rány, které utrpěla, ale i sama způsobila.
Jeden nesmyslný čin, jehož se Leda dopustí a který ani sama nedokáže pochopit, natož vysvětlit, způsobí řetězec událostí, na jejichž konci hrdinka snad konečně dokáže odpustit. Ostatním i sama sobě.
Elena Ferrante slaví úspěchy jako strhující vypravěčka, která dokáže proniknout i do těch nejtemnějších zákoutí ženské duše. Její hrdinky svádějí věčný boj mezi touhou po nezávislosti, emancipaci a profesní kariéře na straně jedné a rolí milující, dobré matky a chápající, obětavé manželky na straně druhé.
Na své cestě za vysněným životem musejí překonávat i překážky, které jim klade jejich vlastní původ, rodinné vazby, příslušnost k určité společenské vrstvě. Své kořeny nechtějí zapřít, ale zároveň se za ně trochu stydí, touží se z nich vymanit, ale úplně je přetrhat nejsou schopny.
Podobná dilemata řeší i hrdinka románu Temná dcera, která v mnohém připomíná hlavní postavu proslulé autorčiny tetralogie Geniální přítelkyně.

O pravé identitě Eleny Ferrante se stále vedou nekonečné spekulace. Jako nejpravděpodobnější se jeví odhalení italského investigativního novináře Claudia Gattiho, píšícího pro deník Sole 24 Ore. Ten sledoval finanční transakce nakladatelství E/O, které vydává romány Eleny Ferrante, a v roce 2016 přišel s tvrzením, že značné částky putují na konto překladatelky Anity Rajové. Její manžel, spisovatel Domenico Starnone, byl rovněž pokládán za jednoho z možných nositelů pseudonymu Ferrante. Ani Gattiho odhalení však nepřineslo definitivní rozuzlení záhady. Rajová ani nakladatelství E/O informaci nepotvrdily. Spolumajitel a šéfredaktor E/O Sandro Ferri se ostře ohradil proti takovýmto praktikám: „Tento druh novinařiny, který porušuje soukromí a se spisovateli nakládá jako s mafií, mi přijde nechutný,“ prohlásil.
Sama Ferrante vysvětluje své rozhodnutí psát pod pseudonymem v eseji Tříšť: „Stojí za ním potřeba chránit svůj soukromý život a současně přesvědčení, že knihy nepotřebují k životu vlastního autora, stačí jim síla příběhu.“ Úspěch, kterému se její romány těší (mnohé se dočkaly i filmovou podoby), její slova jen potvrzuje. Dramaturgyně Marina Feltlová.
Knižní předlohu Temné dcery vydalo nakladatelství PROSTOR. Vydává Radioservis.