Scéna.cz 

Malé jubileum Karnevalu zvířat

Karneval zvířat, interaktivní představení pro děti Báry Látalové a jejích spolupracovnic a spolupracovníků slaví letos malé jubileum. „Karneval“ měl premiéru před pěti lety na festivalu Tanec Praha 2013 v sekci Tanec dětem a od té doby se stále hraje za velkého zájmu pedagogů, rodičů a dětí.
Choreografka a tanečnice Bára Látalová, která stojí za koncepcí „Karnevalu“, je specialistkou na zprostředkovávání (současného) tance dětem. Má za sebou mezi jiným několik let úspěšné práce jako pedagožka v projektu Tanec školám, který zavedl taneční výchovu jako výběrový předmět do školního rozvrhu a jinou oblíbenou inscenaci určenou dětem týkající se fyziky a slavné Einsteinovy rovnice E =m.c².

Karneval zvířat inspirovaný hudební suitou o čtrnácti větách skladatele Camilla Saint Saense je živým, pestrobarevným útvarem s promyšlenou kompozicí, využívajícím propracovanou choreografii i improvizaci v prostředí scény konstruovaném videoprojekcemi (videoart Petr Krušalnický, Jaroslav Hrdlička, Vojtěch Vaněk, světelný design Robert Škofánek). Míří přesně tam, kde lze vzbudit a podchytit pozornost a zájem dnešních vizuálně orientovaných dětí vyrůstajících v těsném kontaktu s různými médii.
Děti nejlépe ve věku mezi 6 až 12 léty jsou společně se čtyřmi tanečnicemi (Bára Látalová/Helena Arenbergerová, Michaela Suša, Zdenka Burgot Sviteková, Jana Látalová/Inga Zotova Mikshina) také samy spontánními aktéry představení. Mohou se jimi stát ale i pedagogové nebo rodiče, které své menší ratolesti doprovázejí. Dobrodružný vstup z temnoty ke světelnému kruhu na taneční ploše je prostě povolen každému, kdo si zuje boty. Už tento moment je pro mnohé neklidné a „vzpouzející se“ děti tak překvapivý a nezvyklý, že celkem disciplinovaně dokáží sledovat „tanec“ kruhu – jeho zmenšování a zvětšování nebo později jeho proměnu v „kolo s loukotěmi“, které se v závratném tempu otáčí.

Dětská pozornost je několikrát přesměrována na jiný jev – do kruhu vtrhnou čtyři tanečnice a společně i každá zvlášť se „stylizují“ do čtvernožců, ptáků, vodních živočichů, hmyzu, nejde přitom o pantomimu, kde by bylo jednoznačně jasné o jaké tvory jde - jsou tam totiž také neobyčejná zvířata a děti musí přemýšlet a napnout svou fantazii a právě tohle je jedním z cílů.
Děti nejsou ponechány dlouho v klidu nezúčastněných pozorovatelů. „Zvířata“ pronikají přes kruh a vybírají si větší i menší děti, zatočí se s nimi, proběhnou, proskočí a opět je odloží a vystřídají za jiné. Někteří možná pociťují trochu obavy, aby nebyly vybráni, větší individualisté preventivně opouštějí scénu a odcházejí si sednout na stupně do hlediště, někteří odvážlivci se sami nabízejí.
Svižné střídání vlastních výstupů tanečnic daných choreografií – třeba jako groteskní scénky nebo skutečně pozoruhodné taneční sekvence a improvizačních vstupů se spoluúčastí dětí (může se přihodit cokoliv) strukturuje představení, udržuje malé diváky v napětí a nedovoluje, aby se nudili. Reakce dětí odhalují, že pohyb je vskutku jejich nejpřirozenějším projevem, že si to užívají a většina z nich se ukazuje jako skvělí tanečníci a tanečnice, kteří z toho co vidí, dokáží rozvíjet vlastní kreace.
Živočichové, kteří byli společným úsilím uvedeni v život a vypuštěni na scénu, obývají a pohybují se ve čtyřech prostředích – v zemi vody, vzduchu, zemi hlíny a trávy a zemi kamenů. Pod vedením tanečnic se čtyři skupinky dětí snaží prožít a pohybem vyjádřit každou z matérii, kterou mají k dispozici a mohou si ji přímo „osahat“. Navzájem hodnotí své výkony a pak do svých fantaskních zemí také „odplouvají“.

Zvukový podklad představení (který by děti hravě dodaly samy) byl zkombinován (hudební režie Pavol Rinowski) z originální hudby i ohlasů klasiky (Labutí jezero). Sílu svých hlasů mohou děti v závěru uplatnit zcela organizovaně – v orchestru pod taktovkou dirigentky, když zastupují živočichy, které si předtím nakreslily. S chutí si zařvou, k tomu jim nechybí energie nikdy, ale dokáží se i podřídit a zcela (s velkou námahou) se ztišit.
Děti tak využívají při představení všechny dovednosti – pohybové, výtvarné i hudební. Mohou se svobodně projevit, nikdo je nenapomíná, nic jim nezakazuje, přesto se interpretkám daří udržet vše v jakémsi přirozeném (ne)pořádku, (což ocení nejen děti ale zejména pedagogický a rodičovský doprovod - kdyby se uděloval Zlatý Amos i vyučujícím taneční výchovy, museli by ho získat interpretky „Karnevalu“).
Především ale shlédly (nejen) děti v Karnevalu zvířat „opravdový tanec“, taneční divadlo v tom nejlepším provedení. Jistě si z toho odnesly silné dojmy a možná, že pro některé to bude i podnět, aby se tancem začaly zabývat.
Neudiví, že nedlouho po svém vzniku získalo představení na České taneční platformě 2014 vedle Ceny za světelný design i Cenu diváků. Trvalé pozitivní ohlasy dětského i dospělého publika jsou důvodem k domněnce, že „Karneval“ má šanci dožít se v plné síle ještě kulatějšího jubilea a že nezůstane ve svém výchovném působení osamocený.

www.divadloponec.cz