zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Lukáš Janota: Nejsem ten typ, který se zabývá vyloženě jen jednou věcí…

Lukáš Janota  (Legenda jménem Holmes)

autor: David Kraus  

zvětšit obrázek

V Hudebním divadle Karlín se divácké oblibě těší nový autorský muzikál Legenda jménem Holmes z tvůrčí dílny Ondřeje Gregora Brzobohatého. V tomto vkusném, místy až drsně parodickém, díle můžeme v titulní dvojroli Holmes/ Sir Arthur Conan Doyle vidět v alternaci také Lukáše Janotu. Mnozí si vzpomenou na jeho zápolení v hudební soutěži Superstar. Od té doby ovšem stihl Lukáš vystudovat, a hlavně si vydobyl pevné místo u diváků Městského divadla v Brně. Jak vnímá detektivní žánr, a jeho kultovního tvůrce Sira Doyla? Nakolik se zkušený hráč na saxofon zabydlel v Praze? Jak náročný pěvecký part představuje zmíněná dvojrole v muzikálu Legenda jménem Holmes? O tom všem jsme si povídali na břehu Vltavy při netradičním setkání s tvůrci nedávno premiérovaného muzikálu. Vzhledem k tomu, že práci Lukáše známe i z Brna, bylo si skutečně o čem povídat….

  • Máte po náročném zkoušení, už i po premiéře. Jaké bylo to tvoje první setkání s Holmesem a Sirem Doylem?
    Postava Sherlocka Holmese mě zasáhla prostřednictvím filmového zpracování, ať v celovečerním filmu nebo seriálové podobě. Jako dítě a dospívajícího kluka mě samozřejmě Holmes nemohl minout, hodně jsem o něm ve svém okolí slýchával. Ale detektivky s ním jsem nehltal. Nepamatuji se, že bych něco z tohoto žánru kdy četl.
  • Jak ses vůbec ke spolupráci s Hudebním divadlem Karlín dostal? Připomeňme, že z Městského divadla Brno nejste sám, v Holmesovi s Vámi hraje Kristýna Daňhelová. A v HDK hostuje také váš kolega Robert Jícha…
    Bylo to tak, že mi zavolali z divadla, zda bych mohl přijít na konkurz. Dvojkolový konkurz bylo mé první seznámení se zázemím Hudebního divadla v Karlíně. Připravil jsem se, přijel jsem a vyšlo to. Režisér Gabriel Barre mě možná znal z nahrávek, možná mě někde viděl. Nyní už se známe osobně, strávili jsme spolu docela dost času na zkouškách.
  • Pokud se nepletu, s Vojtou Dykem jste se znali už z dřívější doby?
    Přesně tak, psal jsem pro něj nějakou hudbu a spolupracoval jsem s ním na Bernstein Mass (Vojta Dyk na nás rozpustile vyplazuje jazyk – pozn. red.).
  • Komponování pro tebe představuje určitý únik od divadla?
    Vystudoval jsem hudební konzervatoř, obor klarinet, ale jinak hraju hlavně na saxofon. K divadlu jsem se dostal později. Jako dítě jsem natočil nějaké filmy, ale dětské uvažování a myšlení je úplně jiné. Moji rodiče nejsou z branže, tedy žádné divadelní základy jsem neměl. A že bych se vzdal hudby? To si vážně neumím představit. Pro mě je to půl na půl. Divadlo, činohra, muzikál. A k tomu jsem aktivní hudebník. Nejsem ten typ, který se zabývá vyloženě jen jednou věcí. U mě je to tak, že by mi ostatní činnosti chyběly. Tak to mám nastavené. Tak je to prostě fajn.
  • Zajímalo by mě, zda si jako aktivní muzikant korepetuješ muzikálovou roli…
    To neumím, roli se samozřejmě naučím, ale skvěle hrát na piano nedokážu. Korepetice by mi trvala dlouho. Piano používám jen při skládání. Spíš tak trošku nadivoko. Písničku zahraju, ale sám se korepetovat, to ne.
  • Když se vrátím k tvým divadelním rolím, tak mám pocit, že anglické reálie tě dost pronásledují. V Městském divadle Brno hraješ Agenta 006 v muzikálu Bítls a v Praze Sherlocka… Obě postavy jsou v podstatě kladné. Je to hodně velký herecký ořech?
    Mám pocit, že záporná role se hraje trošku líp, protože hrát klaďase znamená získat si náklonnost diváka a to je vždycky těžší než diváka znechutit. Nebo alespoň mám takový pocit.
  • Agent 006 je z jiné doby než Holmes. Oba jsou ovšem detektivové, jsou v něčem srovnatelní?
    Možná v něčem ano (dlouhé přemýšlení…). Oba jsou hrdinové, kteří bojují s kriminálníky proti zlu. Obě inscenace pracují s podobným stylem herectví, s lehkým pojetím nadsázky. Takže ano, mají v tomto směru hodně společného. Dokonce oběma do osudu zasáhne žena…
  • V muzikálu Bítls zažije Agent 006 trochu lechtivé scény, má podobné štěstí i Holmes?
    V takové intenzitě zase ne. Holmes s dámou v posteli neskončí, ale na krásné milostné momenty dojde. Proběhnou polibky, je to taková cudná rodící se láska. Možná ze strany dámy rafinovaná… To už je ale na posouzení diváků.
  • V obou případech se jedná o původní české muzikály. Jak se brodí neznámá řeka?
    Muzikál Bítls měl výhodu v tom, že se jedná v podstatě o pásmo písní The Beatles v původním znění tedy hit za hitem. Zatímco Sherlock Holmes je autorské dílo Ondřeje Gregora Brzobohatého. Odvedl skutečně skvělou práci. Za tu dobu, co působím v muzikálovém oboru, jsem už prošel mnohým. Takže můžu směle tvrdit, že se toto dílo dá postavit na úroveň velkých světových show.
  • Jak náročné máš v Holmesovi party?
    V tomto směru jsem o tom nepřemýšlel. Kdybych to měl vyjádřit nějakou stupnicí, tak to mám tak na TOP 3. V podobném rozsahu jsem dělal v Brně Sliby - chyby, Mozarta, Ostrov Pokladů, Zorro. Sherlock Holmes kandiduje na mou zatím nejnáročnější roli.
  • Hudební divadlo Karlín i Městské divadlo Brno jsou scény na vynikající úrovni…
    To bezesporu. A že bych nějak utíkal z Brna? To určitě ne. Spíš je to pro mě vítaná změna, ale i trochu oběť. Zkoušeli jsme celé prázdniny, a doma jsem měl manželku s malým dítětem a dalším na cestě. Jde o skutečně výjimečnou produkci, jinak bych do toho vůbec nešel. V Brně jsem rád, mám tam krásnou práci. Za deset let mého angažmá v Brně jsem zatím nikde nehostoval. Tak jsem si řekl: proč to jednou nezkusit. Přiznám se, že předtím jsem do toho ani neměl chuť. Měl jsem dost práce. Nabídka z Karlína se objevila nečekaně, a bral jsem to jako skvělou příležitost.
  • Vraťme se k tvému hraní na saxofon. To je také velmi náročné hraní, pokud jde o techniku. Saxofonista je prostě borec…
    Hraju na něj skoro už dvacet let, tak mě nástroj jako takový neomezuje. Když mám čas, cvičím. Přitom se dostávám do skvělého stavu, hodně se u toho uvolňuju. Nedovedu si představit, že bych se toho po tak dlouhé době vzdal. Vycházíš při hraní spíš z improvizace?
    Delší dobu hraju hlavně taneční muziku. Doprovázím na saxofon DJ. Jazz jsem začal víc studovat tak před dvěma lety.
  • Hodně posluchačů vnímá improvizaci jako nahodilý proces, ale přeci jen je to o nějaké harmonii, souhře, nějakých hudebních principech…
    Hlavně to je nějaká kombinace toho všeho, o čem hovoříte. Teoretické pozadí samotné improvizace se dá srovnat s cizím jazykem. Když se ho učíte, tak základem je znalost slovní zásoby. Když se učíte improvizovat, tak se učíte nějaké melodické fráze, říká se tomu „lick“. Pak improvizujete podle sluchu, čím víc znáte těchto melodických obratů, licků, tak tím víc se naučíte ten nástroj ovládat, jako když jeho prostřednictvím zpíváte. To, co slyšíte v hlavě, jste schopen skrze ústa, dech a prsty zahrát na ten nástroj jako byste to zazpíval. Nejdříve se na ten nástroj musíte naučit mluvit.
    Když vidím, jak někteří dvacetiletí kluci kouzlí na hudební nástroje, tak je vidět, jak je všechno trochu posunuté. Mají jiné možnosti, jsou někde jinde.
  • Pomáhá ti v tomto směru internet?
    Hlavně youtube, když studuji hudbu a zvuk, dělám audio inženýring, míchám muziku. Všechno studuji z internetu, v angličtině. To je nejlepší zdroj, a zrychlí to hodně moc věcí.
  • Zmínil jsi DJ. To jsou tví vrstevníci?
    Představují spíš věkový koktejl. Většinou mé věkové kategorie a mladší. S některými „svými“ jezdím častěji, ale umím hrát s jakýmkoliv DJ. Nehraji na všechno, protože některé taneční styly mě nebaví. Něco je na mě moc tvrdé, něco nejde dohromady se saxofonem, nebo se to vůbec nehodí. Dobré jsou firemní party, anebo vyloženě takové klubové house akce.
  • Zažil jsem diskotéku v 80. letech. Dá se to k tomu dnešnímu přirovnat?
    Dnes je to opravdu o něčem jiném. Na to, že jsem hudebník, se snažím být otevřený všemu, ale některé směry taneční hudby mě straší. Říkám si: „Vážně?“. Opravdu se to děje, skutečně lidi na toto tančí? Rozumím tomu? Základem je útok na nejprimitivnější úroveň lidské bytosti, možná nejzákladnější kdo ví. Chápu, že se u toho lidé dostávají do rauše. Nechci být zbytečně konzervativní, nechci nikoho odsuzovat, ale někdy tomu opravdu nerozumím. Ale mám to tak i ve vážné hudbě. Někdy tomu nerozumím, někdy s tím nesouhlasím a někdy nesouhlasím, protože tomu nerozumím.
  • Můžeš se při hraní odvázat podobně jako ti na tanečním parketu, nebo si musíš držet odstup?
    Můžu se odvázat. Když se dostanu do varu, je to skvělé. Když je hráč nebo tanečník ve flow (to je slovo, které se teď používá, když používáš svůj potenciál nějakým způsobem a nestojí tě to téměř žádnou energii), nějakým způsobem tě to nabíjí. Tenhle pocit, když to zafunguje, nenastává se to vždycky, ale když k tomu dojde, tak je to super.
  • Jak tak poslouchám tvá slova o flow, neštve tě stoický klid a inteligence Sherlocka Holmese?
    Naopak, toto mám opravdu rád, mohu si aspoň chvilku hrát na to, že jsem inteligentní. Hlavně se s ním cítím v pohodě. Holmes je samozřejmě skvělý. Klid mě baví. I když v tomto představení není Holmes pořád klidný. Není jednotvárný. V různých situacích Holmes zachovává ledový klid, jindy se doslova sesype. Alespoň já to tak cítím. Každý charakter je barevný. Je to cibule a ta má své slupky.

    www.hdk.cz

    www.mdb.cz

    10.12.2018 20:12:37 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •