ON-LINE - Detail příspěvku
I zhovadilost bude samozřejmostí
autor: Z webu
Za básníkem, spisovatelem a antikvárníkem Ivanem Wernischem, jehož básně daly podnět k vzniku inscenace Naivního divadla „...a jiný Bedřich“, jsem jela do Prahy. Před časem vyšla jeho obsáhlá kniha Zapadlo slunce nad tvým dnem z prací zapomenutých básníků a spisovatelů a Ivan Wernisch v těchto dnech intenzivně dokončuje díl druhý.
Neviděl jsem nic a mám pocit, že mi to mají trochu za zlé a já se jim nedivím. Ale já si vážím toho, že mne k té práci vyzvali! Jenže jsem spisovatel, pro mne moje práce končí tím, že to odejde ze stolu. Já mám rád divadlo, když je dělá někdo jiný. Hodně jsem před lety spolupracoval s Divadlem E. F. Buriana, dělal jsem úpravy, hlavně jsem byl v kontaktu s dramaturgem Hořínkem, když jsem vyráběl tu svou část. Režisérovi a hercům se mi opravdu do toho mluvit nechce. To už je jejich práce.
Když jsem říkal, že považuji čtení za umělecký výkon, tak jsem myslel pasivní čtení, ne nahlas. Jen tak očima, protože když čtete báseň nebo něco komplikovanějšího, tak to interpretujete. Jeden text čtený deseti lidmi se změní okamžitě v jedenáct textů…
To že čtu sám, vyšlo z nutnosti, protože to chtěl nakladatel. Mám jednu zásadu, podle které se řídím - mělo by mi být rozumět. Ale pak si taky myslím, že čtení autora, i v případě že mu třeba není moc rozumět nebo že čte směšně jako Nezval nebo Holan nebo Seifert, je hodně důležité, když chceme toho autora nebo ten text blíž poznat. Jde o to, jaké pasáže vypichuje, jak intonuje, na tom poznáte, co považoval vlastně v tom textu za důležité a často se dozvíte něco, na co byste jinak nepřišli. Já považuji za nejlepšího recitátora vlastních věcí básníka Pížla, je to básník který vyšel ze školy Ivana Vyskočila, a své básně tančí, prozpěvuje a vykřikuje. A i jinak je to mimořádný básník.
Pro staré Rusy jsem měl vždycky slabost. Čechova mám moc rád, a když Lída Dušková tenkrát redaktorka v Odeonu přišla s tím, že nemají překladatele a jestli bych se o to nepokusil, tak jsem nadšeně kývl. Pak jsem ovšem byl zoufalý, protože Platonov je vůbec nejdelší hra kterou znám. Ten gymnazista Čechov v téhle hře napsal vlastně už skoro všechno, co je potom v dalších hrách. To snad jenom MCHAT to zahrál celé a vytrvalí Rusové se na to mohli koukat. Já potom byl už zoufalý, protože stále nebyl konec, falešných konců je tam několik, Platonov stále není mrtvý... A já si řekl co se stane, když ho nechám zastřelit dřív. Přijde na to vůbec někdo? Ale vybojoval jsem ten boj, vydržel jsem to a přeložil jsem to celý.
Já mám v posledních letech největší zážitky z toho, že hledám zapomenuté autory, teď vyjde druhá kniha přibližně stejně obšírná a monstrózní jako ta první, ale bude z širšího časového období, od druhé poloviny 18 století do r. 1948 a nebude se opakovat žádné jméno, které se objevilo v té první. Je to pro mě velké dobrodružství, to napětí, s kterým otvíráte každou knihu, časopis, každou knížečku, to je úžasný pocit, většinou je to průšvih a najednou se tam na vás něco vyvalí…
Píšu vlastně i medailony těchto autorů, teď dělám pětačtyřicátý, šestačtyřicátý a sedmačtyřicátý rok, jsou to koncentráčníci, lidi popravení za kolaboraci s Němci…, autoři úžasných básní a jejich osudy jsou děsivý…
Od nakladatele Pluháčka vím, že někdo už něco takového připravuje. Nevím sice kdo a kde… Ale vím, že to nabízí určitý dramatický moment, už ty medailony, kdyby nic jiného. To je příběh. Když se na to podíváte, a bude to víc vidět po tom druhém díle, je to blíž skutečné historii než cokoli. Je to příběh českého jazyka, vývoje motivů, vývoje žánrů … A nemyslím vývoj k něčemu lepšímu!
Jako byl na tom vždycky. Takové žehrání, že je jazyk zhovadilý…no... Jazyk se vyvíjí na tom, že ho někdo kazí, jazykoví puristé jsou většinou na překážku přirozenému procesu. Mně se šíleně nelíbí způsob, jakým se píšou noviny, ale on je velice blízko tomu, co bude brzy kanonizováno. To se nedá nic dělat. Ty největší zhůvěřilosti, zhovadilosti, budou jednou samozřejmostí a nebude to nikdo cítit jako násilné prznění jazyka…
Zora Vondráčková
TIP!
AKCE ONLINE - Přehled příspěvků
Hadrián 2004
30.6.2004 - 12:56
Jan Potměšil v Hradci králové
29.6.2004 - 18:35
www. sedlackovadivadlo.cz
28.6.2004 - 07:14
Křest knihy Vladimír Morávek
27.6.2004 - 16:58
O Hubovi se zase bude mluvit
27.6.2004 - 15:57
„Mít odpovědnost nejen za svou roli,“ říká Markéta Sýkorová
27.6.2004 - 11:47
Klára a Medea aneb Starý, dobrý Aristoteles
27.6.2004 - 06:46
„Solženicyn není žádný hardrock,“ říká Matěj T. Růžička
27.6.2004 - 01:04
Proč bychom se netěšili!
27.6.2004 - 00:17
„Chlapů je málo,“ říká režisérka Lída Engelová
26.6.2004 - 18:14
„Nejsem schopný udržet text,“ říká Jiří Jelínek
25.6.2004 - 17:45
„Zapouštím kořeny do nebe,“ říká Aleš Janák
25.6.2004 - 14:41
I zhovadilost bude samozřejmostí
24.6.2004 - 16:57
„Na důchod začnu psát hry,“ říká Václav Koubek
24.6.2004 - 15:47
U zpovědi Norbert Lichý – herec a umělecký šéf
24.6.2004 - 14:42
Nezaměstnaní herci?!
24.6.2004 - 13:31
Cena jako motor
24.6.2004 - 12:30
Úskalí divácké specializace
23.6.2004 - 15:49
Nejsem si jistý, zda jsem dramatik
23.6.2004 - 10:45
Hlavně, že se hraje
23.6.2004 - 06:40
Poněkud nádražácké povídání
22.6.2004 - 23:42
Hvězdy nad Hradcem
22.6.2004 - 17:35
Head Quarters je centrála…
22.6.2004 - 16:26
Švédové neznají mozartovský sentiment
22.6.2004 - 14:18
Divadelní přehlídky a jejich strategie
22.6.2004 - 09:52
Všestranný Petr Nikl
21.6.2004 - 23:35
Xena versus Krteček
21.6.2004 - 20:47
Hradec Králové centrem divadla - festival odstartoval
21.6.2004 - 20:45
Slovo ředitele Ladislava Zemana
21.6.2004 - 20:32
Kocourkov spoléhá na náhodu
21.6.2004 - 13:06
Continuo nad vodním příkopem
21.6.2004 - 10:27
Cyrano odhodí svůj širák naposledy na hradeckém festivalu
Fotogalerie akce
reklama