Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Tereza Zimková o Schubertovi: Most mezi styly

autor: Zdroj: Pořadatel koncertu

Čtvrtá dubnová neděle bude v pražském kostele U Salvátora patřit orchestru Musica Florea a sboru Collegium 419. Společně zde pod titulem „Jiskra božského génia“ vzkřísí duchovní dílo Franze Schuberta ve stylově poučené interpretaci. Schubert stojí na přelomu hudebních epoch, klasicismu a romantismu, a posluchači jej pravděpodobně znají právě jako romantika. Jeho duchovní skladby ale nepostrádají sílu a fantazii, najdeme v ní dokonce i figury tanečního rázu. Pro sopranistku Terezu Zimkovou, která se ujala sólového partu v monumentální Mši Es dur a skladbě Salve Regina, nejde jen o historickou přesnost nebo technickou náročnost partitury. V našem rozhovoru líčí, jak se takto velkolepá hudba propisuje do fyzického prožitku nebo v čem mohou posluchači hledat onu pověstnou „jiskru“, která oživuje staré mistry.

Schubertova Mše Es dur je vrcholem jeho duchovní tvorby a Marek Štryncl klade důraz na historicky poučenou interpretaci: jak se s orchestrem Musica Florea liší váš přístup k sopránovému partu oproti „běžnému“ opernímu nebo písňovému?
Práce obecně na jakémkoliv koncertě se značně liší od operních produkcí. Pak je tu samozřejmě rozdíl v práci „pouze“ s klavírním doprovodem, například na zmíněném písňovém repertoáru anebo s celým orchestrem. Při operních produkcích je na vše mnohem víc času. U koncertů máme s kompletním ansámblem k dispozici jenom pár dní. Vyžaduje to tedy ode mne dokonalou domácí přípravu a pak už se můžu na zkouškách nechat unášet tvůrčím procesem. Ten je častokrát tak inspirativní, že z něho čerpám i dlouho potom. Práce s takovými osobnostmi, jakou je například Marek Štryncl a jeho orchestr Musica Florea, je pro mě vždy obohacující.

Který moment ve vašem partu považujete za emocionální vrchol večera?
Myslím, že emocionálním vrcholem večera bude Schubertova Mše Es dury. Věřím, že publikum zaujme svou monumentálností a křehkostí zároveň.

Co znamená historicky poučená interpretace ve vašem, pěveckém oboru? Z jakých zdrojů čerpáte vědomosti o tom, co bylo nebo nebylo v určité době obvyklé?
Historicky poučenou interpretaci ani muzikologii jsem nikdy nestudovala. Absolvovala jsem několik pěveckých kurzů, zajímám se o umění, snažím se chodit na koncerty, poslouchat nahrávky, ale hlavně mít otevřené oči a uši. Vnímat kolegy, pěvce i instrumentalisty a učit se od nich. Ráda se zeptám na jejich názor a pak si utvářím ten svůj.

V čem je obtížné se dobovým principům zpěvu přizpůsobit? V čem se třeba nejvíc liší romantismus a baroko?
Romantická a barokní hudba se podle mě nejvíc liší délkou frází a pak také orchestrálním doprovodem. V romantismu jsou fráze dlouhé, legátové a většinou podpořené hustou orchestrální sazbou, která často pěvce i zdvojuje, hraje tedy to samé. To na pěvce klade velké technické nároky. V barokní hudbě čekají zase jiné nástrahy. Pěvec často zpívá skoro sám, nebo jen s basso continuem a jeho part je tedy „nahý“. Všechno je slyšet. A potom jsou tu koloraturní pasáže, které zase vyžadují skvělou techniku. Ta je obecně pro zpívání jakéhokoliv období klíčová.

Musica Florea hraje na dobové hudební nástroje a ve starším ladění. Jak se mu přizpůsobujete?
Tím, že nemám absolutní sluch, ladění příliš neřeším a nevnímám. Vnímám, že je něco pocitově výš, níž, nebo se mi to zpívá líp, hůř. Ale zásadní to pro mě není.

Předpokládám, že své party nejprve studujete sami a máte až před koncertem několik zkoušek s orchestrem. Máte od Marka Štryncla nějaké specifické zadání, abyste dosáhli harmonického výsledku?
Není příliš zvykem dávat zpěvákům dopředu nějaké zadání. Myslím, že už při vymýšlení dramaturgie koncertu a oslovení jednotlivých hudebníků mají dirigenti svou harmonickou představu o výsledku. A když všechno vyjde, jak má, pak to do sebe na zkouškách zapadne jak puzzle.

Kolik prostoru je pro sólové hlasy v Salve Regina a Magnificat? Jak se vám pracuje s vaším partem?
V Magnificatu je jenom pár sólových vstupů. Salve Regina je krásná, velkolepá skladba pro sólový soprán a smyčcový orchestr. Tuto skladbu jsem nikdy předtím nezpívala a moc se na její nastudování těším.

Zpívala jste již jiná Schubertova díla, máte oblíbená? Nebo máte nějaká ráda jako posluchačka?
Se Schubertovou tvorbou se asi každý zpěvák setká poprvé už u studia na konzervatoři prostřednictvím jeho písní. Nejsem výjimka a Schubertovy písně mám ráda doteď. Mimo ně jsem vždy obdivovala jeho symfonie a mše. Jednou z nich i je ta, která zazní na koncertě.

Schubert je laické veřejnosti právě známý především jako raně romantický autor písňového repertoáru. Cítíte, že se jeho smysl pro písňovou intimitu nějak dostává i do monumentálních ploch, jako je právě Mše Es dur, nebo jsou to úplně jiné světy?
Schubertova tvorba je opravdovým mostem mezi klasicismem a romantismem. Je v ní patrný důraz na emoční hloubku a zároveň určitá vznešenost. Jeho Mše Es dur je toho ukázkovým příkladem.

Beethoven v Schubertovi viděl génia. Na co by se podle vás dnešní divák měl při poslechu zaměřit, aby tu „jiskru“ pocítil také?
Stačí jenom poslouchat. Odpoutat se od běžných starostí a nechat se námi vtáhnout do krásného světa Schubertovy hudby.

Máte široký repertoár, jehož součástí je stará duchovní hudba, což vás předpokládám přivedlo i ke spolupracím s Musicou Floreou. Ale co vás přivedlo k těmto obdobím a žánrům?
K hudbě baroka a klasicismu mě to táhlo už od dob studií. Už tehdy jsem pochopila, že mému hlasu sluší nejvíc. Po pár drobných příležitostech jsem v roce 2019 dostala tu největší od Václava Lukse a od té doby považuji Collegium 1704 za svůj domovský ansámbl. Toto je práce, která mě teď baví nejvíc, ale nevylučuji, že můj hlas i moje osobnost dozraje v budoucnu dál. Letos mě pár výletů do období romantismu čeká. Koncert s Musicou Floreou je jedním z nich a moc se na něj těším.

Sopranistka Tereza Zimková (*1991) vystudovala bratislavskou Konzervatoř a JAMU v Brně. Své vzdělání si prohloubila na mistrovských kurzech u osobností, jako jsou Margreet Honig, Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka či Pavel Breslik. Pravidelně spolupracuje s předními soubory staré hudby i symfonickými orchestry, mezi něž patří Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Czech Ensemble Baroque, Bamberger Symphoniker či Filharmonie Brno. Účinkovala pod vedením dirigentů Václava Lukse, Helmuta Rillinga, Tomáše Netopila či Marka Štryncla. Jako sólistka se představila na prestižních evropských pódiích (Theater an der Wien, La Seine Musicale v Paříži, Auditorio Nacional v Madridu) a na významných festivalech jako Bachfest Leipzig či Smetanova Litomyšl. K jejím úspěchům patří čínská premiéra Bachových Janových pašijí v Šanghaji, finále soutěže Antonína Dvořáka i hostování v Národním divadle moravskoslezském a Operním studiu SND v Bratislavě. Od roku 2019 je stálou spolupracovnicí souboru Collegium 1704, s nímž se podílela na nahrávce opery Les Boréades (J. Ph. Rameau), která získala prestižní ocenění Trophées 2020 za nejlepší operní album.

Musica Florea: Jiskra božského génia. Neděle 26. 4. 2026 od 19:30 hod (Praha, kostel U Salvátora, Salvátorská 1. Vstupenky v síti GoOut.cz. Program: Franz Schubert: Mše č. 6, Es dur, D.950, Salve Regina D dur, op. 153, D.676, Magnificat D.486. Účinkující: Tereza Zimková – soprán, Sylva Čmugrová – alt, Martin Javorský – tenor, Jan Němeček – tenor, Jaromír Nosek – bas. Orchestr Musica Florea, sbor Collegium 419, dirigent Marek Štryncl.

13.4.2026 15:04:04 Lucie Kocourková | rubrika - Rozhovory

TIP!