Scéna.cz 

Martin DIVIŠ – koláže v Divadle Rokoko

V úterý 23. dubna 2002 v 18.00 h se koná v klubu Divadla Rokoko Bájná zebra vernisáž koláží Martina Diviše s názvem Smetí v duši.

Martin Diviš o sobě
Kontakt mé duše s kolemjdoucími vznikl faktem dvojího návratu. Prvním, tím radostnějším, byl návrat k nápadům a inspiracím – vyústil v tvorbu snad ne uměleckou, ale určitě výtvarnou. Návrat dětství, návrat boje a kamarádství s trpaslíky, kocoury a strašidly. Těmito příběhy jsem ve čtyřech, pěti či šesti letech pokrýval první čtvrtky papíru.
Ve společném zápase a škádlení pomáhali mně šašci, roztáčející nad svými hlavami talíře, další v komparsu pestrých postav mých výtvarných námětů. Občas vydržel talíř, častěji hlava. Druhým, méně radostným návratem, byl ten z Německa, kde jsem dva roky s rodiči pobýval. To bylo v roce 1971 – pamětníci vědí, co ta doba znamenala a mnohé ještě poznamenává. Pro navrátilce rodičů emigrantů, otce zaměstnaného v Radiu Svobodná Evropa a navíc básník a to snad nemohlo dopadnout jinak.
Učební obor přijatý v nouzi, vojna vskutku neradostná, otřesy a ztráty časů… Alchymie obou návratů však v duši pracovala (jak nádherný je fakt nesmrtelnosti) a po dlouhé, dlouhé době, jedné delší než druhé, než přišel rok 1989, jsem shlédl několik výstav…a stalo se.

A proč vlastně nezkusit zase něco tvořit? Tak se zhruba od roku 1990 alespoň v tzv. „volném čase“, tj. když přijde uvolnění z vnuceného opět věnuji práci kreativní. Až když vyprchá z mysli, která se musí prát s novými strašidly a stále novými trpaslíky, to, co tvorbě brání, aby ji dalo vytrysknout. potom se zase mohu věnovat práci v tom niterném smyslu slova. Koláž jako mozaika, mozaika jako obraz. Obraz jako tvář hledajícího, který si občas troufne být i očekávajícím.