Ivan Kraus: Jsem rád v pozadí
autor: archiv
Spisovatel Ivan Kraus vydává jednu knížku za druhou. Ta nejnovější se od předchozích liší. Není totiž prozaická, ale dramatická... Soubor Krausových her vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny a my jsme se při jejím křtu zeptali:
Myslím, že tak čtrnáctá nebo patnáctá...
S tím stínem je to v pořádku – já mám raději to, čemu se říká „low profile“, tedy být spíše v pozadí. Jestli mají lidi rádi moje knížky, tak jsem rád. A tím to končí.
Je to tak napůl. Jadérko pravdy ale v každé příhodě je, tu se něco přidá, tu naopak ubere. A u těch satir je to podobné. Vycházím z toho, co se dočtu v novinách, co je v rádiu, co říkají lidi. Procento pravdy se dá těžko odhadnout., samozřejmě jsem motivován tím, aby to celé působilo absurdně úsměvně.
Jsou to divadelní hry - je to tedy knížka pro menšinové publikum. Vlastně takové „sebrané spisy“ – jedna z těch her Pokr bez esa se s úspěchem hrála po vlastech českých s Janou Hlaváčovou a Petrem Kostkou, další hrají různí ochotníci. A pak je tam ještě pět šest her, které jsem léty nastřádal a když mi nabídli vydání, řekl jsem si, že by bylo docela fajn je mít pohromadě a divadelníci mohli nezávazně nahlédnout, o čem jsou.
To víte, že ano. Mám za sebou pantomimu, pak činohru v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. věnoval jsem se také literárnímu kabaretu a text-appealům.
To jsou léta šedesátá, léta malých divadel - a ta historie není nezajímavá. Pak jsem ale v roce 1968 odkvačil do ciziny a vydal se jinou cestou. Mnoho let vystupujeme s ženou po světě s loutkami. 30 let jsme například pravidelně hráli ve známém pařížském kabaretu Crazy Horse, stejnou dobu jsme pracovali v televizi v dětských pořadech.
Pokud jde o knížky, od počátku 90.let jsem se zas pomalu vracel. Vyšlo mi jich tu několik a čtenáři si k nim nějakým způsobem našli cestu. To mě opravdu potěšilo, a tak jsem o to tady začal nějak „více pečovat.“
UŽ méně, protože literární provoz je velmi náročný – autogramiády, čtení v knihovnách. To je třeba dělat kvůli nakladatelům, protože pro ně není situace snadná. Ten autor nemůže zůstat zalezlý doma, musí se vydat na cesty. je to podobné, jako když se propaguje nový film. V listopadu jsme byli měsíc pryč, ale teď si dáváme pauzu až do podzimu tohoto roku, kdy znovu strávíme s ženou /Naďa Munzarová/ - dva měsíce v zahraničí v divadle v Německu.
Humor je sám o sobě těžko přeložitelný, A ten český je dosti svérázný. V Německu jsem měl možnost dělat nějaké scénáře pro dětské pořady. Ale musím říci, že čeština mi na psaní sedí lépe. Čím více jazyků jsem očuchal, tím jí mám raději a stále více se k ní vracím. Je opravdu úžasná v různorodosti a pestrosti jazyka.
Vyšla mi kromě toho v nakladatelství Gramond knížka Ve vlastních názorech se shodnu s každým, jsou to texty a aforismy. V květnu tohoto roku vyšla Muž na vlastní stopě a k tomu jsem absolvoval spoustu akcí. Takže teď bych si docela rád zase sedl v klidu a něco nového dal dohromady.
Nejsem líný, ale pracuji v návalech. Já si to tak nejprve sbírám, píšu v duchu, a to není vidět. Pak to napíšu doopravdy a hodně hodně škrtám. Říkám, že mou múzou je koš na papír.
Já naopak. Býval jsem už zoufalý z kopíráků a množství papíru, zmizíku. Takže tvrdím, že počítač, ke kterému mě přivedl můj pražský bratr, mi vlastně zachránil literárně život. Protože mě baví ta snadnost - vyhovuje mi to absolutně.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Iveta Bartošová - Ve jménu lásky
Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek
OPERA/ TANEC
Festival Za poklady Broumovska s prvomájovou předehrou
Ve středu 1. května 2024 zazní první z koncertů 19. ročníku festivalu Za poklady Broumovska. Během festivalové celý článek