Scéna.cz 

Já Claude Monet

Světové malířství na plátnech kin, cyklus dokumentárních filmů, věnovaný největším umělcům všech dob, přibližuje tyto osobnosti a jejich dílo prostřednictvím přenosů do kin celému světu. U nás je díky společnosti Cikánek Management můžeme vidět od této sezóny pravidelně například v pražském kině Lucerna. A jak ukazuje vyprodaný sál, zájemců je dostatek. Nejnovějším filmem, jehož autor je Philip Grabsky (viz rozhovor zde), je snímek I. Já Claude Monet, tedy lahůdka pro ty, kdo vyhledávají v galeriích celého světa obrazy tohoto impresionisty – tak jako já. Film se zaměřuje výhradně na osobnost Clauda Moneta, o níž vypovídá prostřednictvím jeho obrazů a jeho vlastními slovy.

Příběh jeho života a tvorby čerpá z 2500 dopisů, které Monet napsal, a vypravěčem je britský herec Henry Goodman. Diváci tak mají možnost nejen vidět ve zvětšeném detailu nejrůznější Monetovy obrazy, ale i malířovu originální inspiraci – společně s dokumentaristou navštívíme místa, která Monet na svých obrazech ztvárnit, především Normandii. Ať už je to kouzelná zahrada v Giverny, kterou stvořil k obrazu svému a prostřednictvím slov jeho dopisu se můžeme přesvědčit o tom, že to s místním úřadem neměl lehké, když chtěl prokopat v zahradě vodní kanál a vytvořit dnes legendární soustavu leknínových jezírek. Právě Monetova zahrada, kterou jeho syn Michael věnoval francouzskému státu, přitahuje dodnes do Giverny stovky tisíc turistů. Podobně přitažlivé bylo pro Moneta a je i pro turisty městečko Etretat, kde v nejrůznějších částech dne maloval útes (ten nejznámější pohled „za úsvitu“ namaloval, jak prý vědci vyzkoumali, 5. února 1883 ve 4.53 hodin). Ostatně, v dokumentu několikrát zazní, nakolik důležité bylo pro Moneta světlo a jeho proměny, a jak byl těmito světelnými proměnami doslova fascinován. Proto většina jeho témat – ať už šlo o kopky sena, katedrálu v Rouen, leknínové jezírko v Giverny či útesy v Etretatu – existuje v mnoha nejrůznějších barevných variacích. Všechny ovšem vycházejí z reálu, protože Monet nikdy nemaloval zpaměti, ale vždy – a to mnohdy v brzkých ranních hodinách – podle skutečnosti. I když Monet byl proti některým svým vrstevníkům už za života poměrně úspěšný v prodeji svých děl, přesto filmem probleskují informace, že ne vždy si mohl vyskakovat. Byly i chvíle, kdy jeho rodina trpěla hlady. Jakkoli jsou jeho obrazy zářivé a naplněné krásou a optimismem, mnohé vznikaly v situaci, kdy umělec po fyzické či psychické stránce strádal. Potýkal se s šedým zákalem, ale také s pocity deprese, osamělosti a dokonce s návaly sebevražedných myšlenek. Malíř, jehož obraz Impression, soleil levant, který byl vystaven v roce 1974, dal název celému uměleckému směru – impresionismu, je nám ve filmu představen nejen jako umělec - workoholik, který míval rozmalováno i čtrnáct obrazů(!), ale také jako člověk, pro kterého byla důležitá rodina. Jeho životem prošly dvě důležité ženy, Camille, s níž měl dva potomky a která zemřela na tuberkulózu krátce po třicítce, a poté Alice Hoschedé, která po smrti Monetovy první ženy pečovala o jeho dvě děti. S rodinou Hoschedéových nějakou dobu žili Monetovi v sousedství ve Vétheuil. Podle náznaků v dopisech i pověstí byla Alice údajně Monetovou milenkou několik let, a po smrti manžela se s ní Monet oženil. Žili pak společně i s jejími šesti dětmi (Alicina dcera Blanche si vzala Monetova syna Jeana, a po smrti Alice a Jeana se starala o svého tchána, který se dožil vysokého věku. Grabského dokument je cenný rozsahem nabízených informací i krásných záběrů na místa, která Monetovy obrazy inspirovala. I když se hlouběji teoreticky nezabývá pojmem impresionismus, přece je pro většinu diváků velmi názorný a navíc příjemný zvoleným způsobem předávání informací.
Připomeňme, že cyklus Světové malířství na plátnech kin pokračuje v pražském kině Lucerna, ale i v dalších kinech po celé republice, až do konce sezóny, a každý měsíc nabídne některý z exkluzivních uměleckých dokumentů. V březnu nás čeká dokument
Renoir - uctívaný a zatracovaný.

www.prenosydokin.cz