Scéna.cz 

Marta Santovjáková Gerlíková: Na Valašsku „dokuď dýchá, tak je dobrý“…

Bude tomu za chvíli rok, co jsem se vlakem vypravil do Vsetína, dále jsem pokračoval přes Hovězí, Huslenky do Zděchova. Při dalším putování došlo na Halenkov, Velké Karlovice, Makov a to už jsme byli na poutním místě Turzovka. Vrtá mi hlavou, jak je možné, že jsem se s Martou Santovjákovou Gerlíkovou při tomto putování nepotkal? V tomto kraji to není nic nemožného, každý zná každého. Místní čas má úplně jiný rytmus než ten v Praze… Nakonec mi došlo, že film Děda už měl poslední klapku i dotočnou za sebou. Štáb se přemístil do střižny a věnoval se postprodukci. Přípravy na slavnostní premiéru, která se uskutečnila v květnu letošního roku na filmovém festivalu ve Zlíně, vrcholily. Následovaly projekce v místním regionu. Mezitím jsem stihl film Děda zhlédnout v komorním pražském kině Evald. To už si s Martou Santovjákovou Gerlíkovou telefonujeme a jsme v čilém kontaktu po mailu…

Nabízí se otázka, nakolik už si podle Vás film Děda žije vlastním životem?
Pupeční šňůra byla odstřižena 2. června 2016, kdy film vstoupil do běžné kinodistribuce. Od tohoto data projel cca 370 kin napříč republikou, od konce července putuje také po SR.

Jak dlouhá byla cesta od prvního nápadu až po uvedení do kin?
… moc dlouhá . Cca tři roky.

Řekl Vám někdo z blízkých: Cérko, co sis to s tím filmem vymyslela…?
To je dobrá otázka. Ne někdo, ale snad všichni. Od rodiny po sponzory, mnohdy nevěřili, že to můžeme zdárně dokončit. S vypětím sil všech čtyř v maličkém štábu se to ale povedlo.

Autorka námětu, spoluautorství na scénáři, režie a produkce – která z těch rolí u filmu Děda Vám nejvíce vyhovovala?
Můžu říci, že to byla spíše jedna velká „baňa“ práce, takže to nelze tak rozdělit. Smíchalo se to dohromady a všechno souviselo se vším. Ono to asi jinak nejde v tak malém štábu.

Historické linie filmu se určitě neobešly bez odborných poradců, bylo náročnější se uzpůsobit jejich připomínkám nebo zaranžovat dobově autentické činnosti, např. draní peří nebo sehnat pro film např. motocykl zn. Pionýr?
Ani ne. My s Mejlou jsme trávili hodně času u babiček, kde jsme hodně věcí ještě naživo zažívali. A ty, které jsme neprožili, nám babičky vyprávěly. Většina sezení s poradci proto proběhla v přátelském duchu. Hodně věcí jsme věděli a s nimi pak už pilovali detaily, které v historii krásně vynikly. Snažili jsme se o nejvěrohodnější přenesení do dané doby. I lžičky, nože, talíře a spoustu dalších rekvizit jsme sháněli všude možně proto, aby se divák do období první světové války „ponořil“ se vším všudy. Oděvy pak už vesměs měly na dědinách tetinky a chlapi svoje. Naštěstí na Valašsku „dokuď dýchá, tak je dobrý“. To je řeč o pionýru, v každé druhé stodole ho ještě, sic ve všelijakém stavu, najdete.

Jaký vztah máte k Valašsku?
Vážím si ho celým srdcem.

Prozradíte, má postava Dědy nějakou předlohu, tedy jsou některé postavy ve filmu autentické?
Ano, DĚDA je DĚDA. A František Segrado je DĚDA. Tzn., že František nehrál, František je přesně takový jak ho můžete ve filmu vidět.

Když jsme zmínili Františka Segráda, nedá mi to, jak došlo k obsazení hlavních dětských hrdinů Aničky Čtvrtníčkové a Jáchyma Dimova?
Kolem Františka je vždy plno velmi příjemných a aktivních lidí. S Aničkou se znali přes Michala Horáčka a její maminku Vlastu Čvtrníčkovou. S Jáchymem zase přes jeho maminku – Kamilu Dimovou. Oba své vnuky si vybral František sám a my jsme samozřejmě souhlasili. …udělali jsme dobře.

Jak se vám pracovalo s dětskými herci?
S Aničkou a Jáchymem byla radost pracovat. Jsou to šikovní malí herci a fajn kamarádi.

Měla jste možnost jako dítě prožívat některé zmíněné tradice – Tři krále, Filipojakubskou noc, Velikonoce…
No samozřejmě. Vždyť to jsou ideální příležitosti k seznámení např. s novými sousedy, s povykládání s lidmi z „ dědiny“, apod. Právě toto bylo impulsem k natočení filmu DĚDA. Škoda, že se někde tyto tradice vytrácí a lidé např. Velikonoce daleko častěji tráví někde na výletě nebo na kole. Nechce se jim pro druhé nic chystat a udělat. Potom jsou vztahy ve vesnicích, na sídlištích apod. chabé, protože se lidé ani pořádně neznají. Já mám v tom trošku vyhraněný názor. Mnohdy mi známí oponují, ale na druhou stranu, když nějakou akci v duchu tradic vymyslím a zrealizuju, tak vždy přijdou a zanechá to v nich velmi příjemné pocity… Takže slavte Masopusty, Velikonoce apod., jak už i toto se vytratí, tak nezbude z tradic kromě „folklorismu“ nic.

Je nějaká scéna, která vám vehnala slzy do očí podobně jako divákům?
Mě při všech historických scénách běhá mráz po zádech a vhánějí se mi slzy do očí, a takto to mají vesměs všichni diváci podobně. Alespoň Ti, kteří se mnou o filmu mluví. Sametový hlas moji maminky, kamera Jiříka Novotného a hudba Petra Kubelíka. To je kombinace, která tuto část dělá velmi emotivní. Samozřejmě i u součastnosti, kdy Mejla Basel zakomponoval do scénáře vzpomínku na babičku a narození vnoučka, tam a nejen tam jsou velké emoce také. No, a aby to nebylo jen o slzách, tak se myslím, že i dobrých hlášek je ve filmu k zasmátí dostatek.

Co připravujete po filmu Děda?
Chtěla bych si odpočinout, ale jaksi není kdy .
Teď aktuálně pracuji na instruktážním filmu, který se ponese v duchu historické části filmu. Bude popisovat historické Valašsko v období jaro-léto-podzim-zima /tedy během celého roku/. Pohrávám si s myšlenkou pohádky. Ještě tu bych chtěla Valašsku věnovat, protože si ji zaslouží. A upřímně, pohádky, které v současné době vznikají, mne moc nezaujaly, tak třeba se mi povede s týmem natočit trošku něco jiného. Držte nám palce. Děkuji za rozhovor a přeji všem jen to dobré!!! 

Marta Santovjáková Gerlíková
Již během studia na gymnáziu se zajímala o kulturu a tradice na Valašsku a v jeho blízkém okolí. Při zaměstnání studium Konzervatoř v Ostravě - obor popový zpěv a dále studium na Pedagogickém lyceu v Ostravě. Jako zpěvačka lidových písní vystupuje s cimbálovou muzikou na reprezentativních akcích doma i v zahraničí. V roce 2011 vydala své první album "A kdo má čas". Pořádá a organizuje v regionu různé typy kulturních akcí - koncerty, benefice, besedy. Společně s režisérkou Dariou Hrubou spolupracovala při přípravě a zpracování námětů pro pořad Folklorika. Připravuje náměty a spolupracuje při přípravě scénářů propagačních materiálů firem. Celý proces realizace pokrývá rovněž produkčně. Po mateřské dovolené začala od r. 2013 spolupracovat s Milanem Baselem. Na plný úvazek se v současné době věnuje umělecké a produkční práci související s filmem DĚDA.

Zadáno pro www.filmdeda.cz