Scéna.cz 

Léto v Národní galerii

Z balíku letních výstav Národní galerie, které byly před nedávnem zahájeny, určitě vynikne výstava nevelká svým rozsahem ale pozoruhodná svým konceptem Lucas Cranach ze všech stran, připravená již v souvislosti s nadcházejícím pětistým výročím počátku německé reformace v roce 2017.
Nachází se na ní kolem dvacítky děl převážně z vlastnictví Národní galerie, které již česká veřejnost zná buď přímo z expozice nebo z jiných výstav ale i několik výpůjček z jiných institucí nebo od soukromníků. Vybraná díla jsou představena „ze všech stran“ - nejen podle kunsthistorického hlediska ale také podle nejnovějších průzkumů restaurátorů, chemiků a přírodovědců, které potvrdily nebo zpochybnily pravost některých prací a odhalily první pokusy o falzifikaci.

Výstava je pojatá minimalistickým způsobem - v sále ve druhém patře Šternberského paláce mají obrazy na stěnách dost prostoru, stručné popisky zahrnují zásadní informace podobně jako dva delší texty - v přední části životopis umělce a popis výzkumu, v závěru mapa a historické okolnosti umělcova působení.
Místnost člení dva příčné panely - na první konstrukci je proslulé „Jezulátko“ a sv. Kristina z pražského oltáře, oba obrazy jsou viditelné i z rubové strany. Na červeném panelu s iniciálou C jsou zpředu vyobrazení Adama a Evy, z druhé strany další verze tématu a dotyková obrazovka s daty a fotografiemi.
Postava malíře Lucase Cranacha (1472 – 1553) je pozoruhodná nejen z uměleckého hlediska. Pracoval pro zástupce obou znešvařených ideologií – pro Luthera i katolíky - mohučského kardinála Albrechta Braniborského a např. oltář pro katedrálu sv. Víta v Praze byl patrně zakázkou Habsburků. Jeho umění si vážili na obou stranách. Byl také skvělým manažérem, který si už v roce 1505 založil ve Wittenbergu vlastní dobře propserující dílnu. Zaměstnával řadu malířů, kteří prováděli většinu prací a on sám se věnoval jen mimořádným objednávkám. Neměl totiž moc času na malování, protože provozoval tisk&aacut e;rnu a lékárnu a staral se o nemovitý majetek. Byl ve Wittenbergu zámožným a jako umělec a radní váženým občanem.
V dílně působil i jeho syn, předurčený jako pokračovatel, který ale nešťastně zahynul v roce 1537. Jedním z jeho „učedníků“ či spíše „tovaryšů“ byl také známý nebo spíše neznámý mistr označovaný jako monogramista IW. Ten pak působil hlavně v severozápadních Čechách. Podle uvedených průzkumů je právě on autorem některých děl, která se původně připisovala Cranachovi jako „Madona s jablkem“, „Salome“ nebo „Judit“.

Ústřední exponáty se nacházejí hned u vchodu – je to jednak torzo pražského oltáře, který měl znázorňovat trůnící Madonu obklopenou světicemi. Byl z většiny zničen za vlády Fridricha Falcského při „čištění“ katedrály kalvinisty a dochovaly se jen některé části. Jsou to vedle sv. Kristýny klečící sv. Kateřina a Markéta, zřejmě z důvodu, že tyto postavy představovaly portréty nějakých příslušnic habsburské dynastie a nebyly tedy chápány jako světice. Naštěstí při odvozu uměleckých sbírek do Vídně nebo jejich prodeji byly zlomky oltáře považovány za nezajímavé, a tak zůstaly v Praze.
Obraz „Zákon a milost“, který symbolizuje hlavní zásady luteránství, byl velmi ceněn hned po svém vzniku a brzy se začaly dělat kopie. Na výstavě jsou k porovnání jak originál tak kopie z majetku NG. Průzkumy ukázaly, že kopie vznikla za pomoci čtvercové sítě, která je viditelná na fotografii. Na kopii je v dolní části ještě pole s nápisy, které bylo z originálu odstraněno. Zajímavý je autorský podpis – na obou dílech je to pověstný bílý okřídlený hádek, i když kopie vznikla až ve 2. polovině 16. století po Cranachově smrti.
K výstavě přísluší bohatý doprovodný program, jak bývá zvykem komentované prohlídky, odborné přednášky, ale také workshopy o technikách Cranachovy malby nebo výtvarné ateliéry v prostorách výstavy pro děti i dospělé.
Na rozdíl od ostatních letních výstav potrvá Cranachova výstava ve Šternberském paláci na Hradčanech do 22. ledna příštího roku.