Scéna.cz 

Keltové ve zkratce

Prostory opraveného zámku v Nižboru, který se nachází na kopci nad městem přímo proti světoznámému oppidu Stradonice, nemohly být využity logičtěji než pro expozici na keltské téma.

Úkolu se chopil Ústav archeologické péče středních Čech, který v zámku patřícímu obci našel sídlo pro své detašované pracoviště. Pod trochu záhadným názvem „Informační centrum keltské kultury“, který možná naznačuje ambice, jež se nezdařilo zcela naplnit, se skrývá malé muzeum s vizuálně expresivní, minimalistickou expozicí, která sděluje o Keltech vše podstatné. Skládá se v podstatě ze tří menších místností, bývalých zámeckých salónů. V první z nich je zmíněn původ Keltů a jejich pochod Evropou. Na vysvětlení, na něž velká muzea potřebují rozlehlé sály a mnoho vitrín, stačí tři mapy na stěně a dvě dotykové obrazovky s encyklopedickými hesly – názvy kmenů, zeměpisné názvy, které v krajině zanechali, sídla, hradiště - žádné sáhodlouhé výklady, které už nikdo nečte. V horní části stěny projíždějí Keltové různými krajinami Evropy, aby se na určitém místě zastavili a postupovali obráceným směrem v umělecko dokumentární smyčce za doprovodu keltských (irských) melodií -zvuk a „pohyblivé obrazy“ jsou tu vůbec důležité. Do filmu se mísí stíny „surrealistických“ amuletů zavěšených od stropu, které se pomalu otáčejí. Vále čná tažení připomínají repliky kopí a štítů, obléhání Říma obraz Kapitolské vlčice a pohled na Delfy expanzi do Řecka.

Ve druhé místnosti jsou osvětleny keltské náboženské představy. Průchod do jiného světa naznačuje „kadlub“ lidské postavy v bílé zdi, běhy zvířat, která právě přecházejí mezi světy a mizí z naší reality. Božstvo samotné je přítomno jako dřevěná figura s trsem jmelí. Záhadnost, tajemnost božského světa evokuje zvláštní umělecký objekt- strom, na zemi dřevěný trojúhelník s popraskaným sklem a „ohňový“ zákryt okna. Předměty a ozdoby vztahující se ke kultu se vynořují a mizí v obrazech na stěně Zpět do reality uvádějí další dotykové obrazovky s informacemi o božstvech, svátcích, význačných svatyních a pohřbech. Třetí místnost znázorňuje běžný život a práci. V jednom rohu hrnčířský kruh, v druhém mlýnek na mouku, jehož fungování v praxi předvádí video, společně s vařením, pečením a dalšími řemesly- kovářstvím, tkalcovstvím, zbrojířstvím, šperkařstvím atd. a o nich vypovídají i data na obrazovkách, ale i o bydlení, cestování, dopravě, obchodu.

Když projdeme chodbou, kde jsou různé fotografie stradonického oppida a ostatních českých oppid, čeká další porce výstavy – poslední věci člověka – pohřeb. V temnu na pohřebním voze tváří v tvář pozorovateli leží „mrtvý“. Je-li zrovna bouřka s hromy a blesky, výjev takřka hororový - ale k věci. Jak se dočítáme, keltské pohřební vozy neměly pérování, aby vydávaly velký hřmot. Čím prý byl kdo důležitější, tím více jeho vůz hřmotil. Jakoby živly chtěly dokázat, že máme před sebou osobu velmi vysoce postavenou...

Další místnost je věnována „těžkému průmyslu“ a je zde naznačena pozoruhodná analogie mezi keltskými výrobními okrsky a novodobými průmyslovými zónami. Na Kladensku a v dalších oblastech se našla celá řada seskupení keltských hutí a železáren, dolů a lomů, které patrně byly organizovány a podléhaly nějaké vyšší jednotce. Výrobky - např. švartnové náramky nebo kamenné žernovy- se pak distribuovaly do jiných míst a byly nalezeny ve značných vzdálenostech - takže fürstenberská huť v Nižboru nebo kladenské železárny a export do zahraničí – nic no vého pod sluncem.

Posledním „exponátem“, který nenavazuje prostorově, ale je třeba po něm trochu pátrat, je fiktivní rekonstrukce keltské chaty, s lůžkem, poličkami s keramikou, tkalcovským stavem, kde dojem kazí jen nesourodá podlaha s dlaždičkami.

Výstavu o Keltech si přicházejí do nižborského zámku prohlédnout vedle dospělých také děti a pro školní třídy jsou k dispozici edukační programy. Zvlášť atraktivní je jistě pro všechny procházka po stradonickém oppidu v doprovodu archeologa, kterou je možné si objednat. Výstavu můžete podle zájmu projít za chvilku nebo se zdržet, pohrávat si s obrazovkami a sledovat filmy, v obou případech budete mít určitý prožitek, pocit, o Keltech celkem jasno v hlavě. Možná by bylo vhodné doplnit někde pár reálných artefaktů (třeba kopie), i tak se zde podařilo představit Kelty stručně ale výstižně v duchu současných výstavních trendů.