Scéna.cz 

Ladislav Helge a jeho filmy

Zlatá šedesátá: Ladislav Helge
Portrét režiséra, který se stal nejvýraznějším představitelem společenskokritického filmu šedesátých let i důležitou osobností boje za tvůrčí svobodu (2009). Režie M. Šulík. Pro režiséra Ladislava Helgeho, který zesnul na sklonku letošního ledna, znamenala politika vždycky více než umělecká koncepce. To sice jeho tvorbu v době stylistických výbojů 60. let odsunulo do pozadí, s časovým odstupem však prokázala svou trvalou hodnotu, přestože témata jeho filmů byla pevně spjatá s dobou vzniku.

Cesta k filmu nebyla pro Helgeho snadná. Na FAMU nebyl přijat a jen díky vlastní iniciativě se v útlém věku stal asistentem Jiřího Krejčíka. A to byla velká filmová škola, kterou bohatě zúročil hned ve svém prvním filmu Škola otců (1957). Tímto kritickým dramatem o pokrytectví v socialistické společnosti se zařadil do čela reformních snah kinematografie postalinského období, záhy však i na něj dopadla režimní odplata. Jeho další, ještě nekompromisnější snímek Velká samota (1959) z prostředí jihomoravského zemědělského družstva narazil pro svoji bezvýchodnost a režisér byl nucen volit mezi optimistickým závěrem či koncem tvůrčí kariéry. Tenkrát se ještě odhodlal ke kompromisu, i když vnímat jeho další snímek Jarní povětří (1961) o generačním konfliktu na pozadí února 1968 jako ústupek režimu, by bylo zjednodušené.
Další Helgeho filmy v době nastupující nové vlny spíše čelily kritice – především kvůli neorganickému vnášení nových impulsů do skepticky laděných příběhů z dělnického prostředí. Svou filmařskou tvář našel znovu až v roce 1967 odvážným politickým snímkem Stud, který se však na plátna kin dostal pozdě – v době politického uvolnění na jaře roku 1968. Helgeho aktivní občanská účast na obrodném procesu a vysoké funkce v organizaci FITES, jež bránila od poloviny šedesátých let tvůrčí svobodu, jej však z kinematografie vyřadily definitivně. Z Barrandova byl vyhozen mezi prvními, pracoval poté na poště a ke své profesi se vrátil už jen v rámci programů Laterny magiky v 80. letech.
Vysílání: 04.3., 21.55 hod., ČT art
Opakování: 09.3., ČT art

První den mého syna
Co si vychováme, to máme. Český film (1964). Hrají: P. Kostka, V. Pucholt, L. Munzar, K. Babrajová, L. Suchánek, H. Kružíková, F. Němec a další. Scénář I. Kříž a L. Helge. Kamera J. Tarantík. Režie L. Helge (Premiéra)
Třicetiletý dělník Oldřich Olejník (P. Kostka) obráží hospody a vinárny, neboť zapíjí narození svého syna. Není tedy divu, že skončí na záchytce. Takto se seznámí se sedmnáctiletým výrostkem Jirkou Koubou (V. Pucholt). Problémový mladík, který kvůli barvě svého oblíbeného trička dostal přezdívku Žluťásek, po četných konfliktech opustil zaměstnání. Jeho otec zmizel neznámo kam a matka se s tím nedokázala vyrovnat. Většinu času proto Žluťásek tráví v partě, kterou vede zkrachovalý herec Ancek (L. Munzar). Oldřich, v němž se z pochopitelných důvodů probudily otcovské vlastnosti, se začne o Žluťáska zajímat a starat. Kromě prolomení počáteční Žluťáskovy nedůvěry to však bude znamenat i seznámení s Anckem a jeho pochybnou partou...
Tvůrce filmu, scenárista a režisér Ladislav Helge zemřel 31. ledna 2016 v Praze ve věku 88 let.
Vysílání: 04.3., 22.55 hod., ČT art
Opakování: 07.3., ČT2