Scéna.cz 

Otakar Vávra a jeho filmy

Zlatá šedesátá: Otakar Vávra
Vzpomínky režiséra, jehož proměnlivá filmová kariéra trvala téměř šedesát let a který svými osobitými pedagogickými metodami umožnil nástup fenoménu československé nové vlny (2009). Připravili J. Lukeš a M. Šulík. Otakar Vávra je režisérskou legendou s neuvěřitelně proměnlivou tvorbou, která v sobě odráží vzlety a pády československých moderních dějin. Byl jedním z nejvynalézavějších filmových tvůrců meziválečné avantgardy a levicového filmu, následně se stal tím, kdo díky adaptacím kvalitní literatury pozvedl českou kinematografii na evropskou úroveň (vzpomeňme na jeho samostatnou prvotinu Filosofská historie, pikantní veselohru Cech pannen kutnohorských či působivé psychologické drama Kouzelný dům). Během protektorátu zdárně odolával tomu, stát se prominentním režisérem na Němci zabraném Barrandově, a i když točil spíše únikové filmy, pomáhal v klasických žánrových filmech prosazovat svěží civilismus. Zároveň však neskrýval slabost pro vizuálně působivé kostýmní velkofilmy, čímž se započala linie jeho tvorby, které zůstal věrný až do konce své režisérské činnosti v roce 1989.

Po druhé světové válce se Vávra nakrátko vrátil k formálnímu hledání, např. filmem Krakatit, ale záhy upevnil své postavení jako tvůrce monumentálních děl estetiky socialistického realismu a pro mladou generaci se stal tím, vůči jehož tvorbě bylo nutné se vymezit. K překvapení všech se ovšem díky promyšlenému způsoby výuky filmové režie stal nestorem budoucích představitelů nové vlny a byl ochoten se jimi nechat inspirovat. Důsledkem bylo nevídané tvůrčí vzepjetí již poněkud přehlíženého tvůrce v šedesátých letech, o čemž svědčí historiky velmi ceněné počiny jako Zlatá reneta (1965), Romance pro křídlovku (1967) a Kladivo na čarodějnice (1969). V období normalizace se ovšem vrátil ke svému oblíbenému žánru historické rekonstrukce, které se ovšem neobešly bez ideologicky žádoucího převyprávění událostí dávné i nedávné minulosti. Mezi českými režiséry není kontroverznějšího tvůrce, který zároveň natočil tolik stěžejních snímků české kinematografie a který jako náročný a zároveň tolerantní pedagog vychoval tolik režisérů světového renomé.
Vysílání: 15.1., 21.20 hod., ČT art
Opakování: 20.1., ČT art

Třináctá komnata
Kdo do ní vstoupí, zahrává si s osudem. Český film podle románu Vladimíra Neffa (1968). Hrají: M. Růžek, K. Fialová, M. Jelínková, V. Brodský, J. Buršík, K. Chamiec a další. Scénář V. Neff a O. Vávra. Kamera J. Šajmovič. Režie Otakar Vávra. Dvanáctiletý Kosťa, chlapec se zjitřenou fantazií, se spřátelí se stejně vnímavou jedenáctiletou Blankou. Spolu objeví neobydlenou podkrovní místnost v domě Blančiných rodičů. Obě děti si tu hrají na zakázanou třináctou komnatu. Kosťa například "promění" obyčejnou starou vázu na kouzelnou kouli, se kterou prý může ovlivňovat osud. Děti netuší, že se kolem nich se opravdu rozběhlo osudové soukolí, byť s ním ony samy nemají mnoho společného. Kosťa s Blankou vycítí, že v dívčině rodině není něco v pořádku. Maminka není s otcem-lékařem šťastná a vzpomíná na bývalého nápadníka Petra, který kdysi odjel pracovat do Indie. Ten se jednoho dne objeví a s matkou se setká. V té době začne Kosťa s pomocí kouzelné vázy předpovídat neštěstí...
Vysílání: 15.1., 22.20 hod., ČT art