Scéna.cz 

Seriál Labyrint - obraz jako vraždící inspirace

Nález těla krajského politika Karase, kterého vrah zabil v duchu středověkých mučících praktik a tělo pečlivě naaranžoval v podivné scéně, rozpoutá policejní honbu za sadistickým pachatelem. Ten staví vyšetřovacímu týmu do cesty složitou sérii vražd, které svojí krutou obřadností otřásají místním regionem i samotnými kriminalisty. Kořeny složitého případu sahají až k vraždě mladé dívky ze Slovenska, která zemřela podobně záhadným způsobem jako Karas.

Nový sedmidílný seriál režiséra Jiřího Stracha a scenáristy Petra Hudského od pondělí 31. srpna na ČT1, vždy ve 20:00.

Případu se ujímá tým s dvojicí zdánlivě nesourodých vyšetřovatelů. Jsou jimi kriminalista Michal Remeš (Jiří Langmajer), negativně ovlivněný ne příliš stabilním soukromým životem, a Tamara Hrónská (Zuzana Kanócz), policistka z Bratislavy trpící absencí schopnosti komunikovat se svým okolím bez předpojatosti a předsudků. Na konci sérií vražd, loupeží a naaranžovaných nehod najdou policisté cestu na konec „labyrintu“ a uvěří naději na dopadení pachatele.

„Vycházeli jsme z obrazů Hieronyma Bosche,“ vysvětlil scénárista Petr Hudský a dále objasnil: „Všechno má nějaký smysl. Nechceme prvotně jen šokovat, ale snažíme se vyprávět příběh. Na rozdíl od předloh Bosche, jsme byli docela hodní.“

Můžeme se těšit na velmi působivý seriál po vizuální i herecké stránce. Stranou nezůstává mysteriózní hudba Ondřeje Brzobohatého.

„ Vytvořili jsme příběh, aby nějak fungoval a diváka to bavilo,“ říká režisér Jiří Strach, který nezapomněl na své příjmení: „Stracha baví bavit strachem.“

Dále na tiskové projekci pochválil Studio Brno, kde seriál vznikal. Zdůraznil, že se skutečně jedná o fikci. „Velmi se děsíme toho, pokud by se někdo tímto seriálem inspiroval. Mysteriózní až metafyzický rozměr se tam postupně dostává víc a víc. To mě na tom nejvíce bavilo. Hra s divákem mě skutečně baví. Udělali jsme čistou žánrovou věc. Pohádku pro dospělé.“

„Role Tamary mi byla sympatická od začátku, a to svojí bojovností, přímostí, skrytým humorem, houževností a inteligencí. V neustálém napětí jsem byla už při psaní scénáře, což bylo možná podpořené i tím, že jsem se už skoro dva roky věnovala pouze mému synovi Lucasovi, se kterým jsem prožívala jen velmi milé a něžné věci. Brutalita příběhu mě pak zasáhla a našly se i pasáže, u kterých jsem se skutečně bála. Až jsem si sama před sebou připadala směšně,“ uzavírá herečka Zuzana Kanócz.