Scéna.cz 

Monografie Pavla Máry, průkopníka barevné umělecké fotografie

Retrospektivní fotografická monografie Pavla Máry (nar. 1951 v Praze) vycházející pod názvem „Pavel Mára: Fotografie / Photographs / 1969 –2014“ přibližuje dílo jednoho z nejzajímavějších českých fotografů – důsledného a vášnivého experimentátora s barvou, světlem, materiálem i formátem, který ve své rozsáhlé tvorbě zkoumá samotné zobrazovací možnosti fotografie. Svá fascinující zátiší, portréty i ženské a mužské akty zachycuje Pavel Mára už více než čtyřicet let vždy v dokonale promyšlených sériích. Na fotografiích zaznamenává nejen lidská těla a tváře, ale například i stroje, dětskou stavebnici, nejrůznější značky, brány, a také svoji rodinu, kterou portrétuje v proměnách ubíhajícího času.

Krásná, obsahem i formou velkoryse pojatá publikace s texty v češtině a angličtině obsahuje více než sto čtyřicet fotografií z nejvýznamnějších autorových cyklů, její součástí je i osmdesát černobílých momentek z jeho výstav i života. Reprezentativní publikace vychází v nakladatelství MARA ve spolupráci s nakladatelstvím KANT a její vydání doprovází výstava „Tváře“ v Synagoze na Palmovce v Praze - Libni. Zde Pavel Mára od 30. září do 18. října představí své nejnovější práce ze stejnojmenného cyklu pozoruhodných velkoformátových portrétů – snímky tištěné na textilním podkladu budou volně zavěšeny v prostoru synagogy.

Pavel Mára, absolvent filmové kamery a poté i fotografie na pražské FAMU, na sebe upozornil na přelomu 70. a 80. let cyklem Mechanická zátiší a svým originálním pojetím fotografického obrazu se stal i jedním z průkopníků barevné umělecké fotografie. Tu ale od začátku vnímal spíše z hlediska výtvarného: „Vždycky jsem záviděl malířům, kteří se ve své tvorbě nemusejí omezovat realitou – i proto jsem k fotografii přistupoval především jako k možnosti se svobodně umělecky vyjádřit. Lákala mě tudíž každá cesta, která fotografii zbavovala nutnosti doslovně zrcadlit reálný svět,“ říká Pavel Mára. Ten svůj osobitý přístup k fotografování předává už přes dvacet let na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě, kde jako pedagog vede a inspiruje mnoho talentovaných tvůrců z domova i ze zahraničí.

Jak upozorňuje jeho současný kolega na ITF a současně jeden z jeho úspěšných absolventů, fotograf a historik umění Tomáš Pospěch, Pavla Máru vždy zajímal vztah povrchu a nitra věcí i člověka, modelování fotografovaných objektů pomocí barevných postupů a zaujaté pátrání po abstrakci a geometrii v živém i neživém světě. „Snímky, ať už je pořizuje klasicky na analogový film či digitálním fotoaparátem, už pak nikdy dodatečně neupravuje pod zvětšovacím přístrojem ani v počítači: uhrančivých výsledků dosahuje výhradně promyšleným aranžováním svých modelů, způsobem nasvícení či nečekaným úhlem záběru,“ konstatuje Tomáš Pospěch.

Jen málokoho při listování Márovou monografií napadne, že celoživotní oční hendikep tomuto fotografovi znemožňuje, aby on sám viděl svět prostorově. Možná i proto intenzivně zdůrazňuje prostorovou hloubku a plasticitu a mistrně si pohrává s plochami a objemy. Fotografie instaluje třeba i jako „fotosochy“ a jejich třetí rozměr odhaluje ve stylu kubistických malířů.
Tento princip – plastické modelování tváří a prostoru pomocí světla procházejícího barevným filtrem – mimochodem uplatnil i při fotografování známých hereckých hvězd z Letních shakespearovských slavností. Jsou to ostatně právě jeho typické „červené“ snímky, které tomuto festivalu vytvářejí už čtrnáct let jeho nezaměnitelnou značku. Publikace teď odhaluje jejich prapůvodní zdroj: cyklus Mechanické corpusy z konce 90. let, z něhož jeden snímek je i na obálce knihy.
Publikace s úvodní studií Antonína Dufka, emeritního kurátora Moravské galerie v Brně, a historickými katalogovými texty (Jána Šmoka, Jana Kříže, Anny Fárové, Stanislava Ulvera, Lucie L. Fišerové a Tomáše Pospěcha) tak předkládá čtenářům podnětnou úvahu o tom, co všechno skrývá realita i jak ji lze okem fotoaparátu vidět a zachytit. Tak, aby fotografie odrážela současně vnější i vnitřní, hmotné i duchovní, temné i vyzařující a aby se výsledný obraz dotkl věčnosti.