Scéna.cz 

Boží mlýny Josefa Císařovského

Dokumentární filmy režiséra Josefa Císařovského jsou vždy něčím více než pouhou výpovědí o skutečnosti. Jsou to jakési filmové eseje, kde poetické vidění a hudebnost jsou stejně důležité jako fakta. Svoji metodu uplatnil Josef Císařovský na tématu vysidlování Šumavy po druhé světové válce, které zpracoval do nového dokumentu pod názvem „Boží mlýny – krajina se železnou oponou“ uvedeném v premiéře 15. dubna v Městské knihovně v Praze..
I zde se nacházejí barevné poetické obrázky šumavské přírody v různých ročních obdobích a až magické vize tekoucí vody s přeludem neustále ohrožované „holky modrooké“ sedící u potoka doprovázené upravenou melodií lidové písně, které by mohly vyústit do sentimentality, kdy nebyly rozcupovány syrovými černobílými realistickými vstupy ze života pohraniční stráže a jejích zásahů proti narušitelům hranic.

Staré fotografie prosperujících německých vesnic a pamětní rodinné snímky komentují zdejší rodáci – vysídlení do Německa se svými rodinami jako děti a vracející se nyní s nostalgickými ale nikoliv nenávistnými pocity do svých rodišť. Jsou ještě většinou schopni přesně identifikovat místa, kde stával jejich dům, zahrada, kde si hrávali jako malí bez rozporů i s českými dětmi. Objekty, které jak ukazují archivní záběry, byla rozbourány bagry, vychozeny do povětří, proměněny v tankodromy a střelnice, místa, která už opět zarůstají stromy, keři a travou. Jak byly šumavské vesnice malebné - výstavn&eacu te; statky i skromné chalupy, sady, pole, louky, uprostřed obce kostelík nebo kaplička, hostinec i škola - a jak se vše do dneška proměnilo- ukazují 3D animace, mapy a letecké fotografie.
Režisér dává slovo různým komentátorům – nejen vysídleným sudetským Němcům, ale také české rodačce, které bavorští pytláci zastřelili dědečka – hajného, českému „Šumavanovi“, který naopak byl vysídlen ze Sudet po Mnichovu, po roce 1948 převáděl přes komunistickou hranici a musel si za to odpykat tvrdý trest a také bývalým příslušníkům Pohraniční stráže. Zatímco jeden si uvědomuje, co to bylo napácháno a lituje toho, druhý to i dnes vnímá jako idylický úsek svého života. Pohraniční stráž podle něj vykonávala dobrou práci, dodnes se schází s podobně smýšlejí ;cími bývalými kolegy, aby si na staré „dobré časy“ své služby zavzpomínali...
Celým filmem probleskují - podle obsahu se zdá, že snad jen vyfantazírované - brutální hrané sekvence o tom, jak pohraničníci otevírají rakve, okrádají mrtvé o šperky, se skelety tančí a nakonec je znovu „popraví“ střelbou u zdi. V závěru se ukazuje, že jde o historickou událost, kdy v padesátých letech byl vydán rozkaz ke zplundrování pohřební kaple v Hůrce. Parta mladíků dostala na posilněnou rum a podnapilá se s kuráží pustila do díla, kaple byla nakonec odstřelena. Existují očití svědkové – dřevaři, kteří jeli právě kolem a viděli „dance macabre“ a „popravy“ na vlastní oči. Konec příběhu vyznívá logicky nebo až pohádkově – pokud nevěříme přísloví, že „Boží mlýny melou...“. Nedlouho po akci zemřeli všichni aktéři na nějakou zvláštní nemoc a velitel zahynul hned při odstřelu.
V závěrečných titulcích se dočteme krutá čísla – na 150 lidí bylo zastřeleno, utopilo se nebo bylo sežehnuto v drátech vysokého napětí při pokusu o přechod hranic, o přechod hranic se úspěšně i neúspěšně pokusilo kolem 1 800 pohraničníků. Během filmu zaslechneme několikrát, že nebezpečný je totalitarismus v jakékoliv podobě – nacistický, komunistický a jak jedna z postav poznamenává i ten dnešní „zlodějský“.
Josef Císařovský připomíná v roce 70. výročí ukončení druhé světové války naléhavě historii, na kterou bychom neměli zapomínat, aby se neopakovala. Sám se domnívá, že i fyzicky zmizelé věci zanechávají své spirituální kořeny, z nichž může vyrůst něco nového, lepšího a některé současné případy česko německé spolupráce na hranicích – nejen ty ve filmu- dokazují, že se tak děje.
Dokumentární film Boží mlýny (režie- Josef Císařovský, kamera- Michal Němec, hudba – Barbora Císařovská), vytvořený v koprodukci s Českou televizí, za spolupráce s Českoněmeckým fondem budoucnosti, Správou NP Šumava a Ministerstvem životního prostředí bude nejdříve uveden v našich kinech a poté na ČT Art.