zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Staré knihy s krásnými obrázky

Breviář Martina I. Aragonského

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Na rozličných výstavách o středověké historii se zpravidla jako nepostradatelný objekt objevují věci vnímané většinou běžných návštěvníků jako „staré knihy s krásnými obrázky“, pro ty poučenější pak pod společným názvem jako iluminované rukopisy. Je opravdu poněkud komplikované vyznat se ve všech těch termínech jako žaltář, evangeliář nebo evangelistář, antifonář, misál a podobně, když knihy vypadají téměř stejně a člověk není ochoten číst si obvykle špatně viditelné popisky.

Většinou se nikdo nezmýlí, když je označí za liturgické knihy, které převažují. Musely být sepsány, aby mohla pokračovat liturgie, když už se křesťanství rozšířilo natolik, že nepostačovalo ústní předávání. Společně s překlady antických autorů a spisy prvních křesťanských teologů stojí u počátků evropské knižní kultury.

Ukázalo se totiž brzy jako nepraktické přenášet při bohoslužbách celou Bibli a od 5. století se texty, které byly určeny pro četbu při jednotlivých bohoslužbách a církevních svátcích během roku, začaly vypisovat do zvláštních knih. Jedna z těchto knih – lekcionář s úryvky evangelií- byla patrně vůbec první knihou ve slovanském jazyce, která se octla na našem území. Přeložili ji sv. Cyril a Metoděj ještě v Byzanci a přinesli ji sebou.

Ze 13. století pochází lekcionář Arnolda Míšeňského s texty ze Starého zákona i evangelií, známý je také lekcionář Osecký. Rukopisy se označovaly podle svého obsahu. Evangeliáře např. obsahovaly celá evangelia – u nás máme vzácný Strahovský evangeliář z 9. století pocházející z Tours nebo Zábrdovický evangeliář z 11. století. Evangelistáře zahrnovaly úryvky evangelií – perikopy a za nejcennější knihu v naší zemi je považován právě jeden takový – Kodex Vyšehradský vytvořený pro korunovaci Vratislava II. českým králem v roce 1085 v řezenském klášteře sv. Emerama. V epištolářích se nacházely texty neevangelijní z biblických knih a listy apoštolů.

Od nejstarších časů se používaly zpovědní příručky- penitenciály, v době od 6. do 9. století to byly sakramentáře s mešními modlitbami a texty ke slavení eucharistie. Od 13. století se tyto texty zapisovaly do misálů, které se staly nejpotřebnějšími liturgickými knihami. Dochoval se z nich např. misál Jana IV. z Dražic nebo Chotěšovský misál ze 14. století.

Při mši zněl zpěv a tak byly důležité antifonáře, kde byly zaznamenány texty a melodie antifon - veršů vyňatých z písma, které se zpívají (recitují) střídavě sborem a knězem před a po žalmu během oficia. K těm velmi ceněným patří např. antifonář Elišky Rejčky z roku 1317.

Texty mešních chórových zpěvů byly zapsány v graduálech. Některé byly objemné a jeden z nejpozoruhodnějších - Lobkovický graduál ze 16. století - váží takřka 70 kilo. Graduály používala později i laická sdružení jako byla literární bratrstva. Duchovní písně byly zaznamenávány v kancionálech, z nichž je proslulý Žlutický kancionál ze 16. století, rovněž majetek literárního bratrstva.

Žaltáře s texty žalmů sloužily liturgii hodin během dne. Pro speciální obřady vedené biskupem – jako bylo biřmování, svěcení kněží a podobně mimo běžné mše se zhotovovaly pontifikály. Pro soukromou denní modlitbu kněží byl určen breviář – obsahoval žalmy, úryvky biblických knih, texty svatých, liturgii a modlitby. K těm nejznámějším a nejkrásnějším se počítá cestovní breviář Jana ze Středy Liber Viaticus ze 14. století.

Soukromým osobám sloužily modlitební knížky – hodinky - jako jsou např. Mariánské hodiny a Laus Mariae ze 14.století nebo Rohanské hodiny původem z Francie ze 16. století.

Mezi bohatě vyzdobené knihy se řadí bible- např. Bible Františkánská, Bible Velislavova nebo stále záhadná Bible Václava IV.

Knihy se opisovaly a sestavovali v písařských dílnách – scriptoriích při klášterech nebo jiných církevních institucích pro vlastní potřebu nebo na zakázku. Od počátku bývaly vyzdobené miniaturami – zdobenými iniciálami, jimiž počínaly texty k nejvýznamnějším svátkům a jejichž ikonografie byla zpočátku závazná, ornamentálními motivy i celostránkovými ilustracemi.

Přes různé válečné pohromy, požáry a jiné katastrofy mnohé ze „starých knih s krásnými obrázky“ přežily v klášterních nebo šlechtických knihovnách, ty nejcennější bychom dnes našli hlavně v Národní knihovně, v knihovně Národního muzea nebo v Archivu Pražského hradu.

Podobně jako staří lidé vyžadují i ony zvláštní péči - musí být uchovávány za určitých podmínek a nelze je permanentně vystavovat. Děje se tak jen při výjimečných příležitostech, jen ve stanoveném čase a běžně je nahrazují přesné kopie – faksimile, které prokazují návštěvníkům historických expozic stejné služby. Díky novým technologiím – digitalizaci- se tyto vzácné exempláře ale dnes ve stále větší míře nabízejí veřejnosti bez omezení. Zadáno pro Noc kostelů

18.5.2015 16:05:36 Helena Kozlová | rubrika - Noc kostelů/ Víra

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Milá Evičko, milý Luďku (Činoherní klub)

Články v rubrice - Noc kostelů/ Víra

Velikonoční víra tipy

Poslední den Ježíše z Nazareta

Velkopáteční bohoslužba
Přímý přenos liturgické slavnosti z Farního sboru Českobratrské církve evangelické ...celý článek



Časopis 13 - sekce

DIVADLO

Dejvické divadlo se vrací do kin

Elegance molekuly

Po loňském fenomenálním úspěchu představení Ucpanej systém v kinech, který se stal zatím nejnavštěvovanějším p celý článek

další články...

HUDBA

Petr Kolář akustické album

Přebal alba

Petr Kolář je český zpěvák a autor hudby a textů oceňovaný také díky unikátnímu zabarvení hlasu a velkému pěve celý článek

další články...