Scéna.cz 

Diktatura versus naděje

Královéhradecké biskupství ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Archivem Kanceláře prezidenta republiky uvede v Galerii biskupství Hradce Králové výstavu o perzekuci církve DIKTATURA VERSUS NADĚJE - Pronásledování římskokatolické církve v Československu 1948–1989.

„Diktatura versus naděje“ představuje jednu z velmi tragických, ale současně inspirativních vývojových etap, které prožila katolická církev v českých zemích i na Slovensku v období komunistického režimu. Represivní proticírkevní politika československých komunistů byla ve východním bloku jednou z nejtvrdších a nejvytrvalejších. Komunistický režim používal k izolaci a likvidaci církve a církevních představitelů širokou paletu prostředků – od zastrašování přes věznění až po fyzickou likvidaci duchovních i laiků.

Výstava Diktatura versus naděje byla již představena na Velehradě, v Praze, Jihlavě, Olomouci, Boskovicích a v klášteře Teplá a Zásmuky.

Vernisáž výstavy v Galerii biskupství Hradce Králové se uskuteční 4. května v 16:30 hodin. Výstavu mohou návštěvníci v Galerii v sídle královéhradeckého biskupství na adrese Velké náměstí 35 zhlédnout až do konce června.

Základním záměrem výstavy je jednak zmapování šíře perzekuce církve totalitním režimem v Československu a postižení mocenských nástrojů i konkrétních metod, užívaných k likvidaci církevního, respektive duchovního života společnosti, jednak způsoby, jak církev těmto tlakům čelila.

„Výstava je součástí dlouhodobého výstavního projektu, jehož první část, zachycující 50. léta 20. století, byla veřejnosti představena na podzim roku 2009 v pražském Strahovském klášteře a poté putovala po českých a moravských diecézích. V letech 2011–2012 rozšířil autorský tým její časový záběr o léta šedesátá až osmdesátá a profi loval ji také jako podnět k zamyšlení nad úlohou duchovních tradic v životě národa. Takto byla poprvé představena v listopadu loňského roku na Papežské univerzitě Svatého Kříže v Římě.

Velehradská prezentace představuje závěrečný díl tohoto projektu a je nejen mou povinností, ale především ctí poděkovat touto cestou svým obětavým spolupracovníkům, archivářům, historikům, kněžím, řeholníkům a řádovým sestrám, všem, kteří byli ochotni pomoci, všem, kteří výstavu podpořili. Je zejména jejich zásluhou, že se podařilo tento výstavní projekt realizovat na vysoké odborné úrovni a zároveň i občanským a neziskovým způsobem.“