zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Josef Toufar - hrdina současnosti

Tváře J. Palacha a J. Toufara (Zdroj: T. Krist, vets.cz)

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Jméno faráře Josefa Toufara proniká v poslední době pozoruhodným způsobem stále více do povědomí naší převážně ateistické společnosti (jak však ukazují statistické údaje, postupně se „teizující“). Mají na tom jistě podíl události zaznamenané v médiích – zahájení procesu blahořečení, nalezení Toufarových ostatků a jejich antropologický průzkum. K „popularizaci“ mezi širší veřejnosti bez pochyb přispěla kniha Miloše Doležala „Jak bychom dnes zemřít měli“ z roku 2012 vyhlášená v anketě Lidových novin Knihou roku 2012 (recenze knihy na portále Scena.cz zde).
Tématu „Toufar“ se chopilo rovněž umění – Aleš Březina zkomponoval operu „Toufar“ a z podnětu brněnského Centra experimentálního divadla vznikla inscenace „Zpráva o zázraku“ v režii Barbory Herz.

Postihnout, zkoumat, sumarizovat tento ohlas bylo také cílem panelové diskuze pod titulem „Josef Toufar ve veřejném prostoru“, kterou chtělo dominikánské vzdělávací centrum v Jilské ulici připomenout výročí mučednické smrti Josefa Toufara 25. února v roce 1950.

Ještě než diskutující dostali slovo, byla promítnuta krátká prezentace oněch „veřejných prostorů“, kde se lze s Josefem Toufarem setkat. Tím prvním byl „dvojportrét“ ve stylu street artu - tváře Jana Palacha a Josefa Toufara s daty jejich úmrtí na zdi Borůvkova sanatoria v Legerově ulici, kde oba zakončili svou pozemskou pouť - apel na všechny mimojdoucí (jedoucí) více než výmluvný.
Za stůl byli přizváni zástupci několika oblastí a myšlenkových proudů, podobné skladby bylo i zaplněné auditorium. Každý ze zúčastněných se měl pokusit v odpovědích na dotazy moderátora dodat materiál k jakémusi obecnému pohledu na Josefa Toufara, který by naznačoval, čím je a čím by mohl být pro naší současnost. Výsledkem nebyla nějaká jednolitá „skutečnost“ o Josefu Toufarovi, ale obrazy různé šířky i hloubky, tak jak byli schopni námět vnímat zástupkyně umělecké obce – namísto autora opery „Toufar“ Aleše Březiny přijala pozvání jeho spolupracovnice a choreografka Klára Lidová, režisérka inscenace „ Zpráva o zázraku“ Barbora Herz, reprezentant katolické církve, kněz, postulátor procesu blahořečení a historik Tomáš Petráček, za sekulární vědu metodik dějepisu a autor didaktického materiálu „Historie 50“ Kamil Činádl a spisovatel a publicista, autor knihy „Jak bychom dnes zemřít měli“ Miloslav Doležal. V průběhu dramatické konfrontace se přirozeně objevil i problém, jak při inscenování nakládat s historickými fakty, do jaké míry je přípustná umělecká licence a kdy už je to zjevná deformace. Zatímco přísně faktografická linie příběhu Doležalovy knihy naznačuje pro toho, kdo to tak chce číst, smysl Toufarova osudu jako Božího záměru, jak na to také zdá se je nahlíženo z přesahujícího stanoviska církevní historie, umění si volí „pozemský“ humanistický rozměr, neobvyklé lidské drama, jemuž přidává na atraktivitě „neobvyklé“ povolání. S ním se v podstatě shoduje i podání školního dějepisu, kde je v rámci představení moderní historie třeba nabídnout žákům nějakého „atypického“ hrdinu, aby to pro ně bylo zajímavé. Životní tragédie faráře ve společnosti, kde se většina o křesťanské náboženství nijak nezajímá, má svou výjimečností šanci. (Mimoto je Toufarův případ dobře zdokumentován i prostřednictvím filmu využitelného při blahořečení).
Jak se ukazuje, samotná církev by pravděpodobně nebyla sto podnítit takový příliv pozornosti. Byla to jednak kniha Miloslava Doležala, která oslovila mnohé, a pak Toufarův “civilní“ portrét v novinách, televizi, umění - portrét osobnosti vzbuzující svým jednáním sympatie, vzdorující oběť komunistického režimu, jejíž život je spojen s jistou záhadou. Splňuje v tomto pojetí kritéria takřka exemplárního mediálního hrdiny v pozitivním smyslu. Pokud by měl Josef Toufar přežívat v české historii nikoliv jako budoucí beatifikovaný, ale pouze v této formě, i tak by to bylo velkým přínosem, jeho blahořečení (ve které doufáme) by pak představovalo zvláštní nadhodnotu pro celou společnost.

2.3.2015 21:03:06 Helena Kozlová | rubrika - Zprávy