Scéna.cz 

Kino Art 29. týden

Noc ve Varennes
Ostří gilotiny, francouzská revoluce a dostavník plný idejí. Francouzsko-italský film (1982). Hrají: M. Mastroianni, J.-L. Barrault, H. Schygullaová, H. Keitel, J.-C. Brialy a další. Režie Ettore Scola (Ve francouzském znění s titulky)
Červen roku 1791, v domě spisovatele a tiskaře Restifa de la Bretonne zabavuje úředník knihu amerického myslitele Thomase Painea Lidská práva. Paine však právě opouští Paříž a de la Bretonne se ho snaží za každou cenu dostihnout, aby mu oznámil, že jeho kniha byla zabavena i s předmluvou k francouzskému vydání. Po pádu s koně, kdy se snaží dohonit dostavník, v němž filosof cestuje, mu nabídne pomocnou ruku i svůj skromný kočár sám velký Giacomo Casanova. Posléze se oba ocitnou ve společnosti, která představuje mikrosvět tehdejší francouzské společnosti a její klima: komtesa, bývalá zpěvačka se svým milencem, lotrinský průmyslník, vdova Cliquotová proslulá svým šampaňským, tajemná šlechtična se svým kadeřníkem a americký myslitel. Jen málokdo z cestujících tuší, že jejich dostavník jede ve stopách prchajícího královského páru Marie Antoinetty a Ludvíka XVI., kteří v přestrojení tajně opustili Paříž.
Autoři scénáře Sergio Amidei (Řím, otevřené město) a Ettore Scola, režisér filmu, osobitým způsobem mísí fikci a realitu, skutečné postavy nechávají promlouvat doslovnými citáty z jejich děl, a podávají tak originální úvahu o době Francouzské revoluce.
Vysílání: 14.7., 22.35 hod., ČT art

Tokio!
Tři světově uznávaní režiséři, tři osobité vize, tři příběhy inspirované japonskou metropolí. Francouzský koprodukční film (2008). Hrají: Ajako Fudžitani, Rjó Kase, Denis Lavant, Jú Aoi a další. Režie: Michel Gondry, Leos Carax a Pong Džun-ho (V japonském znění s titulky)
Relativní úspěch snímku Paříži, miluji Tě (2006) odstartoval vlnu festivalových povídkových filmů, které lákaly diváky na obšírné seznamy shromážděných uznávaných režisérů. Bohužel často každý tvůrce dostal prostor pouze na několikaminutový klip, který stěží mohl rozvinout charakteristický rukopis či autorské prvky charakteristické pro jeho tvorbu. Francouzský koprodukční film Tokio! se sice svezl na módní vlně, ale napravil všechny chyby své konkurence. Počet režisérů se omezil na tři, čímž každý zúčastněný dostal dostatečný prostor na rozvedení své vize. Díky tomu také jejich příspěvky nejsou jen povrchní turistické pohlednice, ale podávají ojedinělý empatický vhled do problémů a civilizačních neuróz, jimiž trpí obyvatelé japonské metropole. Michel Gondry, jenž proslul coby režisér formálně nápaditých a hravých videoklipů či celovečerního filmu Věčný svit neposkvrněné mysli (2004), se ve svém segmentu zaměřil na pověstnou osamělost a citovou frustraci lidí žijících ve stísněném prostoru velkoměsta. Fantaskní příběh o dívce, která prochází bizarní metamorfózou, bravurně vystihuje autorovu zálibu v prolínání fantazie s realitou a také míšení různých animačních či filmařských postupů. Leos Carax, jehož snímky Když chlapec potká dívku (1984), Zlá krev (1986) a Milenci z Pont-Neuf (1991) patří mezi čelná díla trendu francouzské kinematografie označovaného jako cinéma du look, se svou povídkou vrátil k filmové režii po devíti letech. Opět spojil síly se svým dřívějším dvorním hercem Denisem Lavantem a vytvořil fascinující podobenství na téma xenofobie. Strach před cizím se v jeho vyprávění zhmotňuje do groteskní figury, která žije v tokijských kanálech a po vzoru legendární Godzilly terorizuje město. Poslední povídku vytvořil jeden z nejuznávanějších a nejosobitějších jihokorejských režisérů, Bong Joon-ho, jenž ve filmech jako Vzpomínky na vraha (2003) či Mutant (2006) prokázal unikátní schopnost skloubit populární žánry s realistickými postavami, které tradičně rozvržený příběh nasměrují neobvyklým směrem. Tentokrát rozehrál okouzlující romanci mezi dívkou rozvážející pizzu a mužem žijícím jako hikikomori, což jsou lidé, kteří se z úzkosti zavírají doma a vůbec nevycházejí ven, ani s nikým nekomunikují. Díky tomu, že každý z režisérů dostal optimální prostor, nevytvořili jen fascinující prezentace svých osobitých tvůrčích postupů, ale současně skrze stylistickou nadsázku trefně popsali mnohé z fenoménů vážících se k soudobému Japonsku – zemi, kde se snoubí futuristická modernost s civilizačními úzkostmi, jedinec je vystaven maximálnímu tlaku okolí, ale současně může ve svém soukromí neomezeně ventilovat své frustrace, ale také kultuře, jež je sama esencí cizosti a vzpírá se uchopení. Tokio! bylo premiérově uvedeno na prestižním festivalu v Cannes.
Vysílání: 20.7., 20.20 hod., ČT art