Scéna.cz 

Ing. arch. Jindřich Synek: Pro mě kostel ve Strašnicích není katedrála, ale domov.

Procházíme turniketem a po několika schodech překonáváme další kódovaný vstup. Ocitáme se ve veliké „dvoraně“. Průvodce Ing. arch. Jindřich Synek vysvětluje: „Tady probíhají individuální konzultace našich ateliérů, jindy zase různé tvůrčí debaty se studenty,je to vlastně taková veliká dílna.“ Nacházíme se na půdě katedry architektury stavební fakulty ČVUT.
Kabinet naskýtá tiché zázemí. Pod okny řada stolů jednotlivých učitelů. Po obvodě panely fotografií a trojrozměrných modelů. Takový je svět budoucích architektů, kam přicházejí pro rady a náměty zkušenějších.
Ing. arch. Jindřich Synek je autorem kostela Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích. Když jsem se seznamoval blíže s touto stavbou, zaujal mě její popis, přiblížení symboliky stavby a výklad jednotlivých prvků. Napadlo mě, jak je možné v hlavě spojit technickou stránku stavby a poetické vyjadřování.

Postupně jsme se od pana architekta dozvěděli, jak došlo k jeho účasti v architektonické soutěži. S odstupem dvaceti let vzpomínal nostalgicky na všechno dobré. Jen okrajově, pro dokreslení, přiblížil některé těžkosti nejen s obyvateli okolních domů, s některými úředníky, ale i se sháněním dodavatele.
Zmínil se o dobru a zlu v každém člověku. Je na volbě každého, která část převládne. Z jeho slov bylo možné vnímat cit pro krásno a hloubku víry. Nezapřel charismatickou osobnost. Nelze zapomenout na závěr sezení, jakési post scriptum, kdy se řeč točila kolem studentů, jejich možnostech, ale hlavně o „zapálení“ nejen pro architekturu ale i pravdivost života.
V rámci Noci kostelů bude s Ing. arch. Jindřichem Synkem od 19 hodin beseda o tajemstvích sakrální stavby přímo v kostele strašnické farnosti.

Básník technikem
Necítím se být technikem, inženýrem, i navzdory tomu, že jsem techniku vystudoval. Víc se cítím umělcem, protože celý život tíhnu spíš k věcem nevysvětlitelným. Nepřitahují mě skutečnosti, které se dají spočítat nebo ohmatat. Přitahuje mě všechno, co vnímáme jaksi uvnitř, nerozumíme, ale cítíme to a hledáme.
Odmala jsem tyto své pocity nějak zaznamenával, proto si píšu básničky. Snažím se zachytit svou cestu. Básně ovlivňují i mou tvorbu architektonickou. Architekturu vnímám vlastně jako zkratku. Zhutnělý výraz. Než začnu projektovat, i když mám zadání, tak si vždycky napíšu nejdřív scénář. Nemusí to být nějaké dlouhé libreto, stačí jen pár vět, co tím chci říct. Předávám to i studentům na škole. Řekněte si, kam chcete dojít, čeho chcete dosáhnout. Za čím směřujete. Jak říkával významný český architekt Karel Hubáček: „Je třeba se otevřít věčnosti.“
A kostel Panny Marie ve Strašnicích? Jak zhmotnit a vyjádřit Marii, jíž je kostel zasvěcený? Od samého počátku jsem myslel na Matku a její ochranný plášť. Ten mi pak evokoval i symbol stanu – čtyřicet let Izraelitů na poušti. I my jsme na cestě, kde nic nemůže trvat věčně. V současné době má chrám jinou funkci než v předchozích dobách, kdy byl stavěn na kopci nebo v centru města. Tenkrát ale bylo na devadesát procent věřících. Dnes je to naopak. Bůh je ale dnes blízký natolik, že jde s námi. Proto chrám nemá ohromovat a šokovat, ale má být spíš večeřadlem a domovem, kde je maminka a otevírá svou náruč. Vítá nás k večeři.

Lehkost konstrukce proti hradbám paneláků
Vícepodlažním panelákům jsem nemohl ani nechtěl konkurovat. Zvolil jsem tvar kostela, který měl vytvořit střed, jakési těžiště tohoto prostoru. Jehlan. Abrahám, když doputoval do Keneanu, také na kraji města u hradeb postavil stany.
Oproti jeho dlouhému putování jsem měl na vytvoření soutěžní studie pouhé čtyři dny a tři noci. Maminka nosí dítě ve svém lůně devět měsíců.. Pod hvězdným nebem, když jsem odcházel ze mše v bývalé kapli ve Strašnicích, kde prosili za nový kostel, jsem nad ním přemýšlel a nějak jsem ho v sobě nosil. Cítil jsem, že Bůh do mě vložil semínko a já jsem ho měl donosit. Porod byl pak rychlý. V tak šibeničním čase jsem řešil hlavně ideu. Na promýšlení technické stránky tolik času nebylo. Bylo to spíš vytvořené intuitivně.
Komise nakonec vybrala můj návrh. Netušil jsem, co všechno to kolem mé osoby vyvolá. Je to ale pryč a zůstalo odpuštění.
S přítelem, statikem ing. Otokarem Hrdličkou, výborným chlapem, který dřevu rozumí jako málokdo, jsme pak hledali tvar definitivní konstrukce.. Došlo i na porady tady na fakultě. Pořád jsme nemohli dojít k závěru, až jsme konečně objevili hyperbolický paraboloid, který umožňuje překlenutí prostoru o minimální tlouštce skořepiny. Na třiceti metrech je to sedm centimetrů. Čtyři vrstvy dřevěných lamel, probitých nerez hřeby. A tlustý statický výpočet provedený ručně bez jakéhokoli programu. Bylo v tom hodně odvahy a asi i důvěry. Ale to by bylo na dlouhé povídání.
Ke slovu přišla také akustika, která je velmi důležitá. I k ní jsme měli obsáhlý projekt i s výpočty. Když jsme soutěž vyhráli, dostal jsem kontakt na výborného varhaníka, pana Porubu, který působil v Německu. Vozil mě po tamních kostelech, hrál mi tam na varhany a vysvětloval mi dozvuky, tu tři sekundy, deset sekund apod. Vyšlo z toho, že musíme vytvořit konvexní rozptylnou plochu klenby.
Varhany jsou v kostele malé. Na píšťaly nebyly peníze. Jednou jsem tam byl na koncertě. Vedle mě se posadil starší pán. O přestávce se ke mně naklonil: „Víte jako dirigent jsem působil v nejlepších koncertních domech celého světa, i v Japonsku, kde mají vyhlášené koncertní síně. Když to ale tady poslouchám, musím říci, že tady je to srovnatelné, ne-li ještě lepší.“
V tu chvíli jsem byl opravdu šťastný. Přišlo to naprosto nečekaně, od člověka, který nevěděl, kdo jsem. Měl jsem z toho velkou radost.

Statika a dynamika
Když jsem byl ještě ve škole, psal jsem seminární práci o kubismu, a v těch dobových časopisech jsem našel manifest arch. Janáka, že statika je vertikála a horizontála a dynamika je šikmost, jako vítr nebo déšť. Tehdy, když jsem dával dohromady obrázky na prezentaci, tak se mi tam zamíchal i obrázek Ježíše na kříži. Najednou užasl, že obojí je v tom obsaženo: statika kříže – smrt, i dynamika rozepjatých rukou Krista, - vzkříšení. Proto jsou v kostele „klasy“ v oknech a dveřích i rostlinná „tkáň“ skořepiny. Nakonec i ten kříž na vrcholu, který vlastně už není křížem, ale vzkříšením. Překonání Smrti dynamikou Života.

Od modelu ke skutečnosti
Dělali jsme si sice s panem ing Nechvátalem velký dřevěný model, ale ten nemůže nahradit skutečnost. Musím říct, že poprvé, když jsem vstoupil do kostela po dokončení, jsem byl ohromen. Nečekal jsem tak veliký prostor. Neuměl jsem si to ani představit. Není to ani moc vysoké, 21 m ve vrcholu, tři a půl metru kolem dokola. A přesto ten prostor působí překvapivě vzdušně a prosvětleně. To jsem nečekal.
Podívejte se, jak se slunce promítá skrz vitráže na tu skořepinu. Dělá samo světelnou projekci. Do každé světové strany je jiná barva vitráží. Jsou tam vlastně tři skořepiny posunuté o výšku vazníku, který zároveň tvoří schod s oknem - jakási barokní spirála kolem centrálního sloupu. Chtěl jsem navázat na naše předky. České baroko s jeho měřítkem i malebností. Hra světla na sklípkové klenbě jihočeské gotiky. Modelace prostoru světlem. Krásu českého kubismu. Vidím zde velké souvislosti, které vycházejí z duše našeho národa a na které je dobré navázat. Ani nemusíme kopírovat stále cizí vzory a někoho dohánět. Můžeme jít napřed v určité pravdivosti architektury. Ale asi to předpokládá i určitou pravdivost života.
Trochu odbočím. Nemohli jsme najít dodavatele dřevěné konstrukce. Byli jsme až ve Franfurktu u firmy Hess. Nakonec výrobu zajistila firma TESKO. Vazníky se lepily v Uhříněvsi na lince v délce třiceti metrů a ty se pak dopravovaly na místo, kde se stavělo. Na místě se nejdříve musela vytvořit prostorová negativní forma z lešení, jakési kopyto, na které pak tesaři kladli dlouhé dřevěné lamely ve vrstvách v různých směrech.
Ptáte se na obětní stůl? Pětitunový balvan, vylomený sbíječkami z lomu v Hořicích. Na místo se musel dopravit dřív, než byla hotova skořepina, jinak by se dovnitř nedostal. Chtěl jsem, aby vznikl kontrast k lehkosti konstrukce, k vzdušnosti stanu nebo pláště. Měl být a je pevným bodem. „Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.“ Symbol Boha, Ježíše Krista. Pevný bod, kolem něhož se všechno točí, nejen v kostele, ale vůbec. Proto je tak veliký a těžký.

V kruhu víry
Chcete vědět, jestli mě tento kostel ovlivnil v mém životě. Je to spíše naopak. Podoba chrámu vychází z mé cesty za Bohem. A je výrazem stavu mého chápání, ke kterému jsem dospěl. Na začátku, někdy kolem mých dvaceti let, jsem se ptal: „Bože, jestli jsi, tak se mi ukaž, takový jaký jsi.“ Teď už mi bude pomalu sedmdesát a vidím už to všechno jinak. Tehdy jsem byl docela drzý. Ale On mi během několika měsíců odpověděl. První znamení bylo upálení Jana Palacha. Jeho velkorysý a statečný čin. Na jeho pohřbu kněz řekl: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ (Jan 15, 13) Tehdy mi spadly šupiny z očí. Bože, to je ono, to chci. Prožít smysluplný život. Nechci žít zbytečně a jen pro sebe. A Bůh mi hned také odpověděl jak to mám udělat. Na Velký pátek roku 1969 prostřednictvím mé dívky, která mě pozvala na faru v Karlíně ke stejnému knězi jako byl na Janově pohřbu. Otci Karlu Pilíkovi.. Přijely za ním tehdy dvě ženy z Itálie. Ty nám vyprávěly o svém objevu, jak žijí podle evangelia. Bylo to velice jednoduché, ale byl tady Bůh. Potkal jsem ho. S mojí dívkou jsme pak v noci šli tunelem z Karlína na Žižkov a já se k ní obrátil. Tak co, zkusíme to taky? Ona řekla: „Ano.“ Od té doby jsme to zkoušeli a zkoušíme. Dát Bohu všecko, celý svůj život podle Jeho vůle. Moje žena už ho ve veliké věrnosti odevzdala opravdu. Odešla do věčnosti k Tomu, který je láska.
I na této škole co učím, cítím určité poslání. Mám předávat svojí zkušenost svým životem. Nejen tvorbou architektury, ale i poselstvím o smyslu tvorby, i lidské existence. A vidím, že mladí lidé jsou otevření. Obdržel jsem dar, který se snažím předávat dál, ať už slovy nebo činy, jako je třeba kostel ve Strašnicích.
Pro mě kostel ve Strašnicích není katedrála, která vypovídá o Bohu kdesi nahoře, ale domov. Je zde opravdu Bůh, s námi skrze společenství, skrze naši vzájemnou lásku. A to je podoba novodobé církve. Papež František to takto přesně chápe. Poznal jsem Boha jako Lásku a porozuměl jsem, že kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu. A to je úžasné poznání.
Pochopil jsem, a také to říkají teologové, že posvátnost chrámu netkví v posvěcení svěcenou vodou, ani jen transcendentním proměňováním chleba v tělo Kristovo, ale především společenstvím bratří a sester. Pravý chrám není ze dřeva a betonu, ale vytvářejí ho lidé. Právě společenství lásky proměňuje tento prostor v posvátný. To jsem chtěl. Vytvořit jednoduchý, čistý a harmonický prostor pro shromáždění bratří kolem stolu. S Bohem uprostřed.
Postavil jsem stan. Prší, je vám těžko, přijďte se schovat. K mamince pod její ochranný plášť. Navíc ona přijímá každého bez podmínky, ať jsi věřící nebo nevěřící, hříšník nebo bez hříchu, ctnostný nebo ne. Přijímá všechny. To jsem chtěl říci. Pojďte. Nebojte se.

Ing. arch. Jindřich Synek (* 9. 6. 1947)
Fakulta stavební ČVUT, obor architektura.
1972- 1991 Obchodní projekt ČSSD
1991- 1993 vlastní projekční kancelář
1991- 2007 AMA s.r.o - architektonicko-stavební ateliér
2007- dosud - externí spolupracovník ateliéru AMA.
2001- 2002 externí asistent na Fakultě stavební ČVUT
2003- dosud odborný asistent na Fakultě stavební ČVUT

Některé realizace:
1979 Motoresty Devět Křížů, dálnice D1
1981 Hraniční přechod Hatě u Znojma
1982 Nákupní centrum Čistá u Rakovníka
1984 Nákupní centrum Dobrovice u Mladé Boleslavi
1989 Obchodní dům Mnichovice
1991 Interiéry historických chrámů -liturgická úprava Říčany, Mukařov, Kunratice, Karlín, Benešov.
1993 Pension sv. Kryštofa, Praha - Záběhlice
1994 Chrám Panny Marie, Praha - Strašnice - 1. místo v soutěži (čestné uznání "Stavba roku")
1996 Rekonstrukce kláštera bratří kapucínů na Loretě a kláštera sester Boromejek, Praha – Pod Petřínem
1993-98 Rekonstrukce Arcibiskupského paláce, Praha - Hradčany (nominace na titul "Stavba roku")
1999-04 Rekonstrukce kostela a kláštera Augustiniánů Svatá Dobrotivá v Zaječově
2000 Adaptace a nástavba činžovního domu firmy Ortoservis, Praha - Vysočany
2001 Komunitní centrum Hnutí Fokoláre, Praha – Vinoř, (finalista "Grand Prix" Obce architektů)
řada rodinných domů pro obyčejné lidi

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích má ve své architektuře skutečně duchovní náboj - střešní plášť zobrazuje ochranný plášť Panny Marie, celá stavba se vypíná k nebi, ve všem je zobrazen nový život. Zvláštní tvar kříže a struktura rámů oken a výplně dveří (Y) v sobě nese symboliku života. Vertikála a horizontála kříže smrti je překonána Kristem zmrtvýchvstalým – proto kříž ve tvaru Y.
Konstrukce kostela je netradiční. Celá stavba „visí“ na sloupu uprostřed a je zakončena křížem ve výšce 25 metrů jako dominantou. Chrám tvoří trojboký jehlan a jeho vnitřní prostor je polovinou tohoto jehlanu, půdorys tvoří rovnoramenný trojúhelník. V rozích chrámu jsou dvě okna; vitráž vlevo u křtitelnice představuje sv. Wolfganga. Vpravo je sv. Anežka Česká. Křtitelnice má zvláštní charakter – tvoří ji tři bloky pískovcových kvádrů. Jako Mojžíš vyvedl vodu ze skály pro záchranu izraelského národa před smrtí žízní, tak křestní voda zachraňuje pro nadpřirozený život. Vedle oltáře je ambon ve tvaru samorostu, na kterém jsou symboly čtyř evangelistů. Socha Panny Marie – Immaculaty stojí nalevo od ambonu. Na obou bočních stěnách kostela jsou na hrubé omítce umístěny kovové reliéfy křížové cesty. Vlastní pískovcový oltář má podobu nedopracovaného kvádru, vyjadřujícího myšlenku, že Kristus je kámen nárožní, který stavitelé „odhodili“ – neopracovali. Na druhé straně oltáře je svatostánek ve formě bloku skla, které krásně září ve slunečním svitu. Nad oltářem visí velký dřevěný kříž.
Moderně pojatý interiér působí dojmem širokého otevřeného prostoru a k příjemnému teplému pocitu přispívá použitý konstrukční materiál – dřevo.
Kostel má bezbariérový přístup pro lidi s horší pohyblivostí nebo pro vozíčkáře, pro hůře slyšící je technicky vyřešena možnost použití naslouchadel.