Scéna.cz 

Gotické Madony na lvu

Počtem exponátů skromná, ale významem převyšující většinu ostatních výstav Muzea umění Olomouc v letošním roce. Takové protikladné přívlastky charakterizují mezinárodní projekt GOTICKÉ MADONY NA LVU | SPLENDOR ET VIRTUS REGINAE COELI. Celé čtyři roky pracovali historici umění na tom, aby mohli reprezentativním způsobem představit pozoruhodný fenomén evropského vrcholně gotického sochařství – zobrazení Panny Marie sedící či stojící na lvu. V Arcidiecézním muzeu Olomouc nakonec od 13. února do 11. května vystaví patnáct Madon zapůjčených z Polska, Německa, Rakouska i pařížského muzea Louvre.

Jedinečný motiv Madon na lvu se podle kurátorky výstavy Jany Hrbáčové poprvé objevil ve 12. století. „V duchu středověké symboliky odkazuje na trůn krále Šalomouna a představuje tak Krista jako vládce a soudce Posledního soudu, může být však také symbolem jeho vítězství nad ďáblem,“ vysvětlila. Donedávna však toto téma bylo pro české dějiny umění téměř neznámým pojmem, neboť zobrazení Madon stojících či sedících na lvu byla známa především z dnešního Rakouska, Německa a Polska. „Změna nastala po objevu dosud neznámé sochy Klosterneuburské Madony na lvu vytvořené Mistrem Michelské Madony, nejvýznamnějším českým řezbářem první poloviny 14. století,“ dodala kurátorka.

Objev inspiroval profesora Ivo Hlobila z Ústavu dějin umění k myšlence na uspořádání výstavy věnované Madonám na lvu, jejíž součástí by bylo rovněž odborné zhodnocení tématu v podobě obsáhlé publikace. S touto ideou se obrátil v roce 2010 na vedení Muzea umění Olomouc, které s jeho návrhem souhlasilo. „Od počátku jsme si kladli za cíl vystavit pohromadě co nejvíce soch, abychom jak my sami, tak zejména diváci měli možnost srovnání, k němuž doposud nikdy nedošlo,“ přiblížil základní koncepci výstavy Hlobil. Přestože se muzeu nakonec nepodařilo všechny vytipované sochy kvůli jejich stavu pro výstavu získat, návštěvníci podle něj uvidí všechny stylové okruhy zahrnující oblast tvorby Madon na lvu – salcburský, slezsko-pruský a v neposlední řadě také český. „Navázali jsme kontakty s význačnými institucemi, farnostmi i soukromými sběrateli u nás, v Krakově, Vratislavi, Poznani, Norimberku, Hamburku, ale také s pařížským Louvrem, který nám zapůjčil jednu Madonu ze svých sbírek. Nejtěsnější ovšem byla spolupráce s Muzeem hornictví a gotiky v rakouském Leogangu, které nejenže nám zapůjčilo dvě sochy, ale také v červnu zahájí upravenou reprízu naší výstavy,“ vzpomněla Hrbáčová.

Olomoucká výstava navíc zůstane spojena s historickým objevem. Během její přípravy totiž odborníci rozpoznali v jedné ze soch v depozitáři Muzea umění vzácnou památku slezského sochařství třetí čtvrtiny 14. století, a to Trůnící Madonu z Nisy, která byla dosud považována za zničenou během druhé světové války. „Není zcela jasné, jak a kdy se socha patřící do okruhu Madon na lvu do Olomouce dostala. Pravděpodobně sem byla převezena z moravského hradu Šternberka, v jehož kapli se údajně v šedesátých letech minulého století nacházela,“ uvedla kurátorka výstavy. Pohnutý osud jedinečné památky se podle ní začal psát na sklonku války. „Zjistili jsme, že socha byla 12. března 1945 z Polska odvezena v obavě před bombardováním Nisy a uložena ve farním kostele v Javorníku. Její další osudy na našem území zatím zůstávají stále zahaleny tajemstvím. Vzápětí po identifikaci jsme zahájili jednání s polským státem, která směřují k jejímu návratu zpět do Polska,“ doplnila Hrbáčová.

Výstava v Arcidiecézním muzeu Olomouc přitom nabídne kromě celkem patnácti gotických Madon také deskový obraz Madony z Veveří z poloviny 14. století zapůjčený pražskou Národní galerií. „Jedná se o jedinečný příspěvek pro porovnání k české Madoně na lvu z Klosterneuburgu rovněž ze sbírek Národní galerie, protože prozrazuje úzké vztahy mezi soudobým sochařstvím a malířstvím,“ vysvětlil Hlobil. Výstavu, která bude zahájena 13. února a potrvá do 11. května, doprovází společný česko-německý katalog, na jehož textu se podíleli historikové umění z České republiky, Rakouska i Polska.