Scéna.cz 

František Skála: Muzeum

Sochař, malíř, ilustrátor, hudebník, tanečník. Všechny tyto role ovládá zakládající člen proslulé skupiny Tvrdohlaví František Skála (*1956). Především výtvarnou část jeho tvorby představí od 12. dubna olomoucké Muzeum moderního umění na výstavě nazvané prostě Muzeum, kterou navíc doplní výběr ilustrační tvorby v Divadle hudby. V doprovodném programu ale dojde i na Skálovy nevýtvarné umělecké projevy.

Výstavou Františka Skály pokračuje olomoucké muzeum v představování významných osobností současného umění, jejichž dílo má minimálně středoevropské parametry. „Skálovo Muzeum patří do naší volné dramaturgické řady spolu s nedávnými výstavami například Karla Malicha, Adrieny Šimotové, Milana Kunce, Zdeňka Sýkory, Magdaleny Abakanowicz nebo Dalibora Chatrného. O významu jeho fascinující tvořivosti svědčí nejen řada ocenění, ale také například skutečnost, že v roce 1993 reprezentoval Českou republiku na prestižním 45. Bienále současného umění v Benátkách,“ uvedl kurátor Michal Soukup s tím, že František Skála je například nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého (1991) a držitelem Ceny Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti výtvarného umění, kterou získal před dvěma lety.

Výstava v olomouckém Muzeu moderního umění, jejíž realizace by nebyla možná bez podpory hlavních partnerů – Ery a Pražské plynárenské a.s., bude podle Soukupa zcela výjimečná. „Velikostí sice nemůžeme konkurovat největší Skálově výstavě v Galerii Rudolfinum z roku 2004, ale podařilo se nám zapůjčit z veřejných galerií i soukromých sbírek takový výběr děl, které Skálovu tvorbu představují v dosud nevídaném průřezu a to od samotných počátků v osmdesátých letech až do současnosti,“ zdůraznil a dodal, že celkový počet exponátů se blíží ke třem stům. Reprezentativní je i zastoupení výtvarných žánrů, kterým se autor věnuje, i materiálů, s nimiž pracuje. Olomoucké muzeum totiž vystaví kresby, fotografie, obrazy, instalace, objekty a sochy, které jsou zhotoveny z několika desítek materiálů. „Kromě klasických materiálů, jako jsou dřevo, bronz, kámen, sádra, pálená hlína, umělé hmoty a sklo, používá i další netradiční materiály, například mýdlo, molitan, chleba, uhlí, vejce, kosti, brambory, plísně, traviny, palmové listy, sušené plody, žíně, mořské řasy a další,“ vyjmenoval kurátor olomoucké výstavy.

Některé exponáty přitom snesou označení „legendární“. „Když vyslovíte jméno František Skála, řadě lidí se vybaví jeho molitanový elvisovský oblek z roku 1994, ve kterém dodnes vystupuje s kapelou MTO Universal Praha. Kromě něj vystavíme i slavnou sérii Hlav duchů z mořských řas – kelp, jejichž první varianty vznikly při jeho pobytu v americkém Headlands po získání Ceny Jindřicha Chalupeckého, více než dvoumetrovou svítící plastiku lesního ducha Lesojana z roku 1988, nebo všechny Skálovy vlastnoručně vyrobené a funkční kytary včetně jeho nejoblíbenějšího modelu Ostrorep, s nímž vystupuje,“ zmínil Soukup.

Muzeum umění Olomouc přitom pro Skálovu výstavu vyhradilo hned dva výstavní sály. Zatímco v Trojlodí návštěvníci objeví sochy, objekty, instalace, ale také obrazy a kresby, komornější Salon zaplní výběr ze Skálových barevných fotografických cyklů Staří mistři, Zátiší z ateliéru a K. Decay Laris a jeho příběh. „Se Salonem jsme sice původně nepočítali, ale byli jsme nuceni odložit jednu plánovanou výstavu a díky nadstandardním vztahům s Františkem Skálou jsme se dohodli i na využití tohoto výstavního sálu. Naše přehlídka tak bude mít parametry největší Skálovy souborné výstavy,“ doplnil kurátor s tím, že fotografie v Salonu si návštěvníci budou moci prohlédnout od konce května.

A proč František Skála na své nejrozsáhlejší výstavě spolupracuje právě s Muzeem umění? „Je to jednoduché, olomoucké muzeum mělo vždy mé sympatie, a to jak pro svou pečlivost a profesionalitu při přípravě výstav, tak pro dlouhodobou pozornost, se kterou sledují mou práci. Můžu říct, že ty věci, které má muzeum ve sbírce, sám řadím k nejdůležitějším,“ řekl.

Soukup přitom nezastíral, že příprava byla vzhledem k rozměrům a hmotnosti některých exponátů komplikovaná. Na transport muselo muzeum využít i jeřáb. Nejkomplikovanější byla přeprava zásadního díla Gramofon z roku 2004. „Objekt tvoří pohyblivá gramofonová deska z vlnkového papíru zalitého pryskyřicí, která má v průměru více než tři metry se samostatně stojící gramofonovou přenoskou. Především průměr desky nám způsobil potíže, a proto jsme kvůli tomu museli upravit velikost dveří,“ popsal s úsměvem kurátor výstavy.

K výstavě, která potrvá do 19. srpna, vychází česko-anglická publikace, kterou vydalo nakladatelství Arbor vitae ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc. Knížka, která představí řadu starších a zvláště novějších prací autora, volně navazuje na publikaci František Skála z roku 2004, jejichž posledních několik výtisků by mělo být v olomouckém muzeu v prodeji.

František Skála (* 1956)
Sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník, tanečník. Zakládající člen skupiny Tvrdohlaví (1987-1991), komtur Řádu Zelené Berušky, skutečný člen tajné skupiny B.K.S. (od roku 1974) a člen několika hudebních těles (Malý taneční orchestr Universal Praha, Finský barok a Tros Sketos).
Vystudoval řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (1971–1975) a televizní a filmovou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1976–1982). Kromě celé řady domácích i zahraničních cen, které obdržel především za ilustrace knih, jsou nejznámější jeho autorské komiksy Velké putování Vlase a Brady (1989) a fotografický seriál Skutečný příběh Cílka a Lídy (2007).
Od počátku osmdesátých let se věnuje tvorbě pozoruhodných objektů, soch a instalací, jež představil na více než padesáti samostatných a sto padesáti kolektivních výstavách. Je nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1991 a ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění (2010). V roce 1993 reprezentoval Českou republiku na 45. Bienále současného umění v Benátkách. Jako hostující umělec pobýval na uměleckých univerzitách v Austrálii a USA. Je zastoupen v mnoha veřejných i soukromých sbírkách.