Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 16. týden

Trnka z Čech (9/10)
Mezinárodní ohlas získaly zejména Trnkovy loutkové celovečerní filmy: Špalíček (1947), Císařův slavík (1948, r. s Milošem Makovcem, scénář Jiří Brdečka, podle H. Ch. Andersena), Bajaja (1950, podle Boženy Němcové), Staré pověsti české (1952, sc. s Jiřím Brdečkou a M. V. Kratochvílem, podle Aloise Jiráska), Dobrý voják Švejk (díly: Z Hatvanu do Haliče, Švejkovy nehody ve vlaku, Švejkova budějovická anabáze, 1954?55, podle Jaroslava Haška, výtvarně podle Josefa Lady) a Sen noci svatojanské (1959, sc. s Jiřím Brdečkou, podle Williama Shakespeara). Výtvarně navrhl též řadu kreslených a loutkových filmů režisérů Stanislava Látala, Břetislava Pojara a Eduarda Hofmana. V 50. letech Trnka rovněž vytvořil kostýmy k filmu Byl jednou jeden král (1954, r. Bořivoj Zeman) a k husitské trilogiii Otakara Vávry (Jan Hus, 1954; Jan Žižka, 1955; Proti všem, 1957. Vysílání: 21.4., 07.40 hod., ČT2; Opakování: 25.4., ČT2.

Architektura (16/45)
Álvaro Siza je považován za jednoho z největších současných architektů. Sám říká: "Jsem funkcionalista. Pro mě jsou jedním ze základů vývoje projektu problémy funkčnosti. Tvary, prostory, atmosféra budovy vycházejí z funkčnosti. Každý architekt musí odpovědět na tyto otázky. Architektura s velkým "A" začíná teprve tam, kde projekt nabývá schopnosti k rozletu, když se osvobodí od svých konstant, dostane křídla a dokáže se vyvíjet i jinými směry".
Álvaro Siza za své projekty získal řadu významných cen v architektuře, včetně "architektonické nobelovky" v roce 1992 - Pritzker Prize.
Siza je také držitelem Zlatého lva za nejlepší projekt na benátském Bienále 2002 či Ceny Miese van der Roheho z roku 1988. Jeho práce byla v minulosti představena na výstavách například v Centru George Pompidou v Paříži, v rámci benátského Bienále a v Institutu současného umění Londýně. Vysílání: 21.4., 13.55 hod., ČT2; Opakování: 25.4., ČT2., 27.4., ČT2.

Zrezivělá krása Než přiletí čáp
Začátkem dubna se nad Milínem objevuje čáp. Míří k vysokému komínu u starého pivovaru, kde sídlí rok co rok. Ví, že vysoko nad obcí bude mít klid. Pivovar už totiž zlatavý mok neprodukuje sedmdesát let. Jeho majitel ani nepředpokládá, že by se ještě někdy milínské pivo zapěnilo v hospodských pípách. Jeho sen je skromnější - objekt starého pivovaru i s podstatnou části technologie chce zachovat jako muzeum. Pro majitele milínského pivovaru Vladimíra Srbka je to srdeční záležitost.
Když tu bývalý majitel a sládek Vladimír Čaloun v roce 1942 vytočil poslední várku piva, měl podnik za sebou už sedmdesátiletou tradici. Prvním místním "pivovarníkem" byl Ferdinand Lobkowicz, který tady zřídil svůj knížecí pivovar v roce 1872. Slavné časy tady mimo jiné připomínají pivní etikety, které pan Srbek láskyplně uchovává v krabici. Tradici místního pivovarnictví ukončily časy druhé světové války. Sládek Čaloun neplnil dodávky pro německou armádu, a tak protektorátní správa pivovar násilně uzavřela. Definitivní tečku pak přineslo spojenecké bombardování. Pivovar byl poškozen a další výroba piva byla nemožná. Po nástupu komunistů objekt zabralo místní JZD, krátce se tu vyráběly limonády a družstevníci si tu zřídili strojní a traktorovou stanici a skladiště brambor. Parostrojní pivovar se sladovnou v Milíně je však dodnes pozoruhodné místo. Vysílání: 21.4., 14.25 hod., ČT2; Opakování: 23.4., ČT2., 26.4., ČT2.