Scéna.cz 

Adolf Wölfli Stvořitel Universa

Adolf Wölfli - "triumfátor, jenž je zároveň obětí", jak jej označil André Breton, "básník, spisovatel, hudební skladatel, vojenský velitel, divadelní ředitel, tvůrce světů" a spousta dalších funkcí jak si říká on sám - představuje unikátní umělecký i sociální fenomén.
Po dvou úspěšných výstavách z oblasti art brut (art brut - sbírka ABCD 2006 a Prinzhornova sbírka 2009) sáhla Galerie hlavního města Prahy po uměleckém odkazu Adolfa Wölfliho, jehož díla si zapůjčila z Kunsthistorisches Museum ve švýcarském Bernu.

Adolf Wölfli (1864- 1930) pocházel z nejnižších vrstev. Jeho otec alkoholik opustil záhy rodinu a poté, co zemřela matka, dostal se Wölfli na výchovu k různým rodinám, kde byl surově trestán a musel tvrdě pracovat. V pozdější době byl dvakrát odsouzen za sexuální delikty, přičemž se zjistilo, že trpí schizofrenií. Byl převezen do psychiatrické léčebny ve Waldau nedaleko Bernu, kde strávil 30 let - celý zbytek života. Člověk, který měl jen základní vzdělání a žádná odborná studia, jej prožil nesmírně kreativně. Vytvořil dílo o rozsahu 25 000 stran textů, hudebních partitur, číselných záznamů, 1600 kreseb a nemenší počet koláží. " Zachytil naprosto vše - ne pouze to, co přímo vidíme, ale obecně vzato, vše na co můžeme pomyslet nebo to pocítit", píše psychiatr Walter Morgenthaler ve své knize z roku 1921 Duševně nemocný jako umělec, který Adolfa Wölfliho odhalil světu. Později zapadl Adol Wölfli v zapomnění a jeho novodobým popularizátorem se stal po roce 1945 Jean Debuffet, který jeho dílo využil pro svou definici konceptu art brut.
Z neuvěřitelného objemu výsledků Wölfliho kreativity prezentuje GHMP na výstavě 100 kreseb, ukázky textů a hudby. Jednu z nich transformovanou Petrem Niklem a Miroslavem Černým mohli slyšet účastníci vernisáže 21. února. Zvuky vyluzované více i méně obvyklými hudebními instrumenty- sklenicemi, rádiem mumlajícím číslovky, různými strunnými nástroji i zpěvem - nebyly vůbec nemelodické.
Pro výstavu nemohl být vybrán podle Daniela Baumanna, ředitele Nadace Adolfa Wölfliho, příhodnější prostor než právě Dům U Kamenného zvonu, který sám o sobě je labyrintem, v němž lze zabloudit podobně jako v díle Adolfa Wölfliho.

Chronologicky řazená expozice již v úvodu navozuje představu uzavřeného světa, kobky, v něž vznikal Wölfliho paralelní vesmír. Ukázky prvních ještě černobílých kreseb tužkou už mají všechny rysy, které se budou v nesčetných variacích opakovat - ornament, v něm zasazené scény událostí, texty a noty. Linie jako narýsované pravítkem, vzory domorodých totémů, štítů nebo mandal, počítačová preciznost detailů, všudypřítomné obličeje s křížem na hlavě, s výraznýma očima, kníry.
V letech 1908 - 1912 sestavil Wölfli fiktivní epos o svém dětství a životě ve formě cestovního deníkuOd kolébky ke hrobu, který obsahuje 3000 stran s více než 750 ilustracemi. V Zeměpisných a počtářských sešitech ovládl pomocí čísel svět - v Genezi Obrstvoření si vytvořil svůj vlastní vesmír Prohlásil se za nového Stvořitele svatého Adolfa II., vládce Všehomíra. Protože k popisu tak rozlehlých světů nestačí naše čísla, vymyslel si svá vlastní. Tím nejvyšším byl Zorn - hněv.
Na svou tvorbu je náležitě hrdý a popisuje ji na tisících stranách v Sešitech písní a tanců a Sešitech- sbírkách písní a pochodů. "Ví" ale zároveň, že to vše není nic nového, že to už bylo jednou utvořeno, protože jeho nemocná hlava by toho nebyla schopna.
Svou praktičnost prokázal v tzv. Brotkunst, menších kresbách, které prodával, aby získal peníze na "chléb", na tužky a nepotištěný novinový papír.
Od roku 1928 do své smrti v roce 1930 pracuje na Smutečním pochodu, vrcholu svého díla. Hudbu, kterou si přehrával papírovou trubkou, zde vyjadřuje v podobě abstraktních slabik a čísel.
Nebyl jen malířem, ale sepisoval poetické texty, jež si nezadají s dadaisty - např. Píseň slepic nebo názvy obrazů Komtesa Šarlota jako létající velkorůže.
Jako vynálezce je autorem nesčetných novinek - např.superdrátu, naprstenu svaté Houpaliny - jejichž zredukovaný seznam je umístěn na pruzích papírů v sále v prvním patře.

Celá koncepce výstavy - umístění kreseb v architektuře Domu U Kamenného zvonu, ukázky textů, texty v zatemnělých chodbách podtržené hudbou- umocňuje působivost fantastického mnohodimenzionálního světa, jehož stvořitelem se tento duševně nemocný člověk, izolovaný od společnosti stal. Světa mimo všechny umělecké styly a kategorie a přesto nikoliv až tak vzdáleného těm, kdo se označují za normální. Výstava Adolfa Wölfliho, kterou v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí pořádá GHMP, potrvá do 27. května 2012.