Scéna.cz 

Zkažená společnost - Georg Grosz

Grafický kabinet Veletržního paláce představí tentokrát kreslířské a grafické dílo Georga Grosze spolu s grafikou českého umělce Artura Pittermanna-Longena. Berlínský malíř ovlivnil nejen německou tvorbu od Dada po Novou věcnost, ale i českou uměleckou scénu dvacátých let, zejména satirickou kresbu. Groszovo umění bylo společensky angažované a kritické, namířené proti německému nacionalismu, povrchní morálce a maloměstskému myšlení. Za svou tvorbu byl několikrát trestán například v roce 1928 za úrážku na základě kresby Drž hubu a poslouchej určené k světelné projekci na pozadí inscenace Dobrodružství dobrého vojáka Švejka v Berlíně. V letech po 1.světové válce pracoval jako člen berlínské dadaistické skupiny na radikálních skupinových časopisech a zejména kreslil. Své kresby pak převedené do techniky litografie, vydával jako obrazové cykly v početně rozsáhlých edicích. První z nich Malé Groszovo album vyšlo již v roce 1917. Po politických albech Bůh s námi (1920), Ve stínu (1921) a Tvář vládnoucí třídy (1922) publikoval album Zloději (1922), tedy zloději kapitalismu, jehož vydání vlastní Národní galerie, stejně tak jako nejrozsáhlejší cyklus Ecce Homo! (Ejhle člověk!) z roku 1923, který je základem výstavy. Objemné vydání, dokonce v pěti různých řadách, obsahovalo 84 litografií a 16 akvarelů. S propagací svých ostře kritických kreseb a grafik pokračoval Georg Grosz až do roku 1933, kdy emigroval do Spojených států.

V českém prostředí byla Groszova tvorba dobře známá a vystavovala se již v průběhu dvacátých let. V roce 1924 publikoval časopis Život umělcův text o vlastním díle, v roce 1932 měl Grosz výstavu v Krásné jizbě v Praze. Vedle skupiny Devětsil ovlivnil Grosz kresby Františka Tichého, Otakara Mrkvičky a zejména Františka Bidla. Výstava však konfrontuje Groszovy litografie s dílem jiného českého umělce, který stejně jako Grosz kladl důraz na masovější zveřejnění kreseb, tedy převedení do grafiky a vydání v podobě alb. Jedná se o Emila Artura Pittermanna-Longena. Jeho cyklus Mravnost pod uředním sklem, vzniklý po berlínského zkušenosti (1923) rozvíjí podobným způsobem jako Grosz obrazové vyprávění s expresionistickou zkratkou a společensky kritickým tónem. Částečně vystavený cyklus Za oponou (1924), je pak příběhem morálně pochybného vzestupu a pádu umělce-divadelníka. S lehkou autobiografickou narážkou, Longen se od roku 1911 aktivně věnuje divadlu, zesměšňuje umělecký svět: pokleslý vkus obecenstva, podlézání autorů nebo odbornou kritiku samu.

Výstava Georga Grosze, kterou organizuje Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze, se koná od 3. května do 28. srpna 2011.