Scéna.cz 

Večer na téma... Baroko v nás

Karel Škréta
Pravděpodobně někdy na počátku roku 1638 se do Čech vrátil exulant Karel Škréta. V emigraci strávil více než 10 let. Jeho pobyt v Praze máme doložen na Velikonoce téhož roku. Podstatnou část svého života prožil na Starém městě Pražském. Narodil se kolem roku 1610 v domě U černého jelena nedaleko Týnského chrámu. Dostalo se mu důkladného humanistického vzdělání, kromě latiny a němčiny ovládal i italštinu.
Vyrostl v prostředí Českobratrské rodiny. Proto také musel po Bílé hoře s matkou odejít do emigrace. Otce ztratil v roce 1613. Pravděpodobně v Itálii, kde se pět let zdokonaloval v malířských technikách, přestoupil na katolickou víru. V roce 1635 se vrátil do vlasti, kde vynikl jako tvůrce oltářních obrazů, portrétista, kreslíř a ilustrátor. Vysílání: 07.11., 20.00 hod., ČT2

České baroko
Česká krajina v 17. a 18. století postupně získává své charakteristické dominanty v podobě barokních staveb. Na veřejných prostranstvích se objevují sochy význačných umělců. Interiéry paláců, kde zní báječná hudba, jsou zdobeny nádhernými freskami nebo nástěnnými obrazy. Umělecký sloh, který během doby dokázal splynout s touto zemí, se stal jedním ze symbolů našeho domova. Vysílání: 07.11., 20.25 hod., ČT2

Osudový svár člověka a světa
Barokní styl se začal prosazovat v 17. století a trval až do století 18. Charakterizuje jej monumentalita, dynamika. Baroko bylo přijato všemi vrstvami obyvatelstva pro svou srozumitelnost, citovou vřelost a okázalost jako protipól chladné rozumové strohosti renesance. Malířství využívalo šerosvit, hry světla a stínu na tvářích plných emocí.
Sochařství velmi vázalo na architekturu, protože díla většinou sloužila jako dekorace mostů, hradních nádvoří, zahrad a kostelů. Častými náměty byly sochy světců, náboženské scény a alegorie.
Původ pojmu baroko nacházíme v portugalském slově 'barrocco“, kterým klenotníci označovali velké perly nepravidelných tvarů.
Časné a vrcholné baroko v Čechách, jeho malířství a sochařství zachytil ve svém dokumentu režisér Evžen Plítek. Průvodní slovo pořadem má prof. dr. Jaromír Neumann. Vysílání: 07.11., 20.45 hod., ČT2

Barokní divadlo v Českém Krumlově
Okolo poloviny 18. století byl zámek Český Krumlov obohacen o další stavby a interiéry v barokním a rokokovém slohu. Z našeho pohledu je ten nejdůležitější objekt skryt v nenápadné budově zřízené v letech 1766–68. Diváci tehdy chodili z maškarního sálu přes plášťový most dřevěnou chodbou přímo do hlediště divadla. Hlediště je řešeno typickým způsobem pro všechna zámecká divadla v 18. století. Panovník seděl v kryté loži divadelního sálu, po stranách knížecí lóže byl balkon pro vybrané publikum. Parter patřil návštěvníkům z řad zámeckého úřednictva nebo jiných hostů poctěných zúčastnit se představení. V přední části přízemí, odděleni dřevěnou ohradou, hudebníci. Autoři kulis, vídeňští malíři, upravili rovněž hlediště. Jeviště divadla bylo vybudováno tak, aby vyhovovalo náročným inscenačním požadavkům. Jeviště si zachovalo lichoběžníkový tvar, kdy postupným zmenšováním dekorací směrem k pozadí se vytvářela iluze nesmírného prostoru. Boční kulisy byly zavěšovány na rámy a před zraky diváků se dekorace rychle vyměňovaly na otevřené scéně. Pro uspokojení náročného diváka byly na scéně provozovány i specielní efekty - létací a oblačné stroje. Propadlo umožňovala, aby se na scéně z mořských vln vynořovaly útesy nebo bůh Neptun a potápěly se koráby. Zvukové efekty navozovaly přítomnost přírodních živlů. Světelné možnosti divadla však byly omezené.
Na celém světě jsou zachována jen čtyři divadla z 18. století se zachovanými dekoracemi a mašinerií. Vedle Krumlova další dvě ve Švédsku a pak u nás na zámku v Litomyšli. Krumlovské dekorace jsou však nejstarší. Vysílání: 07.11., 21.15 hod., ČT2