Scéna.cz 

Leporelohra

Nevšední výstava Leporelohra rozehraje výstavní prostory Českého centra Praha od 13. května do 5. června 2010. Hrát si, kreslit, muchlat, stříhat, protrhávat, trhat je dětem a dospělým nejen dovoleno, ale přímo doporučeno. Proces nekončící tvorby, při kterém se do výstavy zapojují sami návštěvníci, přichystali výtvarníci Petr Nikl a Ondřej Smeykal v rámci projektu Orbis pictus aneb…. Do přípravy Leporelohry byli přizvání také další umělci jako je Milan Cais, Martin Janíček, Jiří Konvrzek a Pavel Mrkus.

Myšlenka připravit výstavu workshopového typu se zrodila z četných zkušeností z předchozích výstav. Jak popisuje Ondřej Smeykal, známý jako originální hudebník a propagátor australského domorodého hudebního nástroje didgeridoo: „Na řadě akcí happeningového a interaktivního charakteru se ukazuje, že lidi umění zajímá, ale potřebují klíč, aby vstoupili do interakce s ním. Zatímco intelektuální klíč nemají lidé často odvahu dekódovat, spontánní forma je povzbudí, aby si začali hrát, aby oprášili svůj tvůrčí potenciál.“ Dále upřesňuje:„Nesnažíme se zlehčovat umění do polohy nezávazné hry. Baví nás rozehrávat hru. A ta v našem případě pomáhá interakcí oživit vztah mezi tvůrcem, a divákem-návštěvníkem.“

Hlavním médiem Leporelohry je papír, který je představen nejenom jako záznamové médium, ale především jako plocha pro obraz, jako zvukový nástroj, jako kinetický objekt. Expozice je záměrně vytvořená pro umocnění fenoménu knihy, jako objektu propojujícího text a obraz. Završením této putující interaktivní expozice bude sběrný dokument, knížka, sestavená ze spontánních záznamů návštěvníků. Výtvarníci se těší, že vznikne kolektivní autorská kniha, soubor vzájemně propojených textů a kreseb. „Chceme, aby lidem pod rukama vznikaly příběhy. Máme představu, že se skupiny návštěvníků propojí jakoby do jednoho organismu, který spontánně vytvoří něco, co by ojedinělý návštěvník ani výtvarník sám za sebe nikdy nevytvořil, neboť má fantazii už nějak nasměrovanou.“ vysvětluje Ondřej Smeykal.

Leporelohra je součástí projektu Orbis pictus aneb… Jiřího a Radany Waldových. Interaktivní expozice Orbis pictus aneb Brána do světa tvořivé lidské fantazie, Labyrint světla a Leporelohra jsou inspirované dílem humanistického myslitele J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Niklův scénář projektu navazuje na jeho zkušenosti z interaktivních výstav Hnízda her - Galerie Rudolfinum 2000 a Zahrada fantazie a hudby - česká expozice na EXPO 2005 v japonském Aichi. Hlavním cílem jednotlivých výstav je podporovat fantazii, rozvíjet tvořivost a vést tak nepřímo ke zlepšování vlastního života i okolního světa. Vysoký zájem návštěvníků z různých zemí dokazuje, že fenomén tvůrčí hry dokáže skutečně fungovat jako univerzální komunikační prostředek bez ohledu na národnost, náboženství či věk.