Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Martin J. Bonhard: Je důležité, abychom měli dosah i mimo Paříž

autor: Scena.cz

Divadelníci se jménem Martina J. Bonharda dříve setkávali v souvislosti s Národním divadlem, kde měl na starosti zahraniční styky. Nyní je ředitelem Českého centra v Paříži.

Říká se, kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Kolik jazyků umíte vy?
Umím čtyři jazyky. Narodil jsem se v Rakousku, dětství jsem trávil v Německu a Rakousku, takže v němčině jsem si nejjistější. Umím dobře anglicky, protože ta má k němčině blízko a v Rakousku se učí už na základní škole. Byl jsem rok v Kanadě a dva roky v Londýně. Pak je to francouzština, protože jsem tři roky studoval ve Francii. Češtinu jsem se učil doma od rodičů. České školy nemám. To znamená, že občas dělám chyby. Protože jsem původem Čech, tak se za chyby v češtině občas stydím, zatímco třeba v angličtině mi to nevadí. Jako ředitel Českého centra v Paříži potřebuji ale hlavně mluvit dobře francouzsky.

Vystudoval jste evropské studie a politologii. Takže vaše cesta do diplomacie je logická...
Není nelogická, ale je náhodná. Já ji nevyhledával, působil jsem v Národním divadle za Daniela Dvořáka, a nějaký čas za Ondřeje Černého. Ale je pravda, že se mi teď vše, co jsem studoval, při práci hodí.

Jaký byl váš první dojem, když jste přijel do Paříže jako nový ředitel?
Já jsem České centrum v Paříži znal, spolupracoval jsem s bývalým ředitelem Michalem Pospíšilem. Věděl jsem tedy, že jedu někam, kde to hodně dobře funguje. Že mám předchůdce, který byl velmi známý a populární, takže mě čeká velký kus práce, abych Centru dal nějaký svůj osobní punc. Takže mě situace nepřekvapila. Jel jsem tam s tím, že chci pokračovat v tom, co dobře fungovalo a obohatit to něčím dalším, přinést nové aspekty.

Můžete uvést konkrétní příklady ze své koncepce?
Vytvořili jsme teď celoroční festival, který se nazývá „Po roce 89“. Souviselo to s předsednictvím v EU a také samozřejmě s výročím sametové revoluce z roku 1989. Cílem je ukázat nejen trendy, které jsou všeobecně uznávané, ale i něco z mladšího umění, abychom dokázali, že se Česká republika může zařadit mezi evropské země a konečně opustit image bývalé komunistické země. V rámci tohoto projektu jsme měli dva koncerty Tatabojs, výstavu o komiksové tvorbě v České republice (ve Francii má komiks důležité postavení). Měli jsme street-artový projekt (graffitti) a k tomu doprovodnou hudební akci. Bylo to na Svátek hudby, kdy na každém rohu hraje muzika. Na dvoře jsme měli hiphopový koncert skupiny WWW. Otevřeli jsme vrata a najednou sem začali chodit lidi, kteří možná ani nevědí, že nějaké České centrum existuje, a možná ani nevědí, kde je Česká republika. Spontánně tančili na dvoře. A z toho jsem měl radost, protože se tak podařilo přitáhnout mladé publikum. A byl jsem docela překvapený, že na tenhle koncert přišli i lidé, kteří normálně navštěvují koncerty Janáčka nebo Martinů a líbilo se jim to.

Jak získáváte tipy?
Na jedné straně je spousta lidí, kteří se sami hlásí, protože je láká vystavovat nebo vystupovat v Paříži. Výběr je také hodně založen na osobních kontaktech, doporučeních. Já mám rád operu a moderní hudbu, a v tom mám dost přehled, ale hip hop nesleduji. Takže když jsme chtěli pořádat koncert, zeptali jsme se, podívali se na Youtube, co frčí –a došli jsme k závěru, že WWW jsou nejlepší nabídka. Je také výhoda, že spousta akcí putuje od jednoho Centra k druhému, jako třeba velmi úspěšná výstava Petra Síse Zeď, vytvořená na základě jeho knihy.

Pořádáte také akce mimo Paříž?
Je důležité, abychom měli dosah mimo Paříž. Pomohlo nám i předsednictví v EU. Na severu Francie v Lille se koná pravidelně tříměsíční kulturní festival a letos se zaměřili na Českou republiku, takže jsme měli možnost prezentovat tam dost věcí. Měli jsme tam designovou výstavu „Křehký“, festival filmů Jiřího Menzela s účastí režiséra. V tamějším muzeu byla velká výstava východo - a středoevropského umění, kde byla Česká republika výrazně zastoupena například díly z Národní galerie. Byli tam také bratří Formanové s Obludáriem.

Má podle vašich zkušeností normální Francouz nějaké povědomí o České republice?
Myslím, že moc ne. Mám s tím několik docela bizarních zkušeností. Když jsem potřeboval převést z Francie na český účet nějaké peníze, tak se mě ptali, jestli to je v Evropě. A když jsem si pořizoval mobil, prodavačka mi říkala – vy tam máte krásné počasí a moře... Řekl bych, že dost lidí zná Prahu, slyšeli, že je to hezké město a že by sem rádi přijeli. Pak máme výhodu, že ve Francii žije Milan Kundera – toho znají. Když se dostanete ke vzdělanějším lidem, tak znají třeba Miloše Formana, nebo Dvořáka a Janáčka. Ale tím to končí. Nicméně na to, jak malá země jsme, ví se toho o nás relativně dost.

Zatím jsme hovořili o jednotlivých akcích. Zajímalo by mě, zda máte třeba knihovnu nebo kurzy češtiny?
Máme dost dobré zázemí, takže si můžeme dovolit knihovnu, která je přístupna veřejnosti dvakrát týdně. Nabízíme knihy i filmy na DVD. Máme kurzy češtiny pro dospělé skoro každý večer. Pak zde funguje občanské sdružení Česká škola bez hranic a to se stará o dvojjazyčné děti ze smíšených manželství, nebo se tu učí češtinu a vlastivědu děti, které mají jet s rodiči do Čech.

Které místo ve Francii máte rád?
Ve Francii nebo v Paříži?
V Paříži miluju Lucemburské zahrady, bydlím za rohem a každou volnou chvilku tam chodím běhat.
A pokud jde o Francii – právě jsem strávil dovolenou u Atlantiku blízko Bordeaux. Je tam méně turistů než na jihu, jsou tam krásné dlouhé a široké písečné pláže a není tam ani noha. Tohle místo jsem tedy pro sebe objevil a můžu je doporučit. Ale těch krásných míst je neskutečné množství, takže si každý musí objevit sám to své.

A jaké francouzské jídlo byste doporučil?
Já miluju ryby a plody moře. Takže asi mušle Saint Jacques (mušle svatého Jakuba).

5.10.2009 23:10:10 Jana Soprová | rubrika - Z Českých center

TIP!