Scéna.cz 

Henryk Wieniawski na CD

Populárně vyhlížející titul vydavatelství Naxos je sestavený ze slavných přídavků jediného skladatele – polského houslisty a skladatele 19. století Henryka Wieniawského. Ten působil nějaký čas na Petrohradské konzervatoři (odtud také některé skladby ruské provenience) a to ještě dříve než do tohoto ústavu vstoupil Leopold Auer, dnes považovaný za zakladatele ruské houslové školy. Tato historická nepřesnost dokonale zastínila fakt, že oním zakladatelem byl skutečně a oprávněně polský hudebník. Jeho populární kusy natočil houslový virtuos současnosti z dalekého Kazachstánu – Marat Bisengaliev. Brilantní houslový sólista je přirovnáván ke slavnému belgickému virtuosovi Eugènu Ysaÿovi – je to prý Ysaÿe posledních dnů. Takto ho pojmenoval americký žurnál Fanfára. A tato vizitka potvrzuje, že Bisengaliev pronikl na světová pódia. Světový tisk zdůrazňuje, že „jeho hra chytá za srdce a je jen novým návratem do oblíbeného, po mnoho desetiletí ve stínu přežívajícího racionálního, neustálým cvičením vybroušeného stylu“. V tomto duchu předvedl Bisengaliev, co recenze popisují – je to opravdu chytlavá interpretace, obohacená o špílce bravurních virtuosů, včetně glisandových přechodů melodie, ritardanda, flažoletů a akcentů.

Poslechneme-li si Mazurku – Kujavjak Henryka Wie¬niawského, seznáme, že úvodní snivá nálada, tempově odstíněná k introdukci dílka, je nadále využívána v průběhu skladby jako odlehčení a stylizace lidového tanečního rytmu. Marata Bisengalieva uslyšíte jako technicky mimořádně disponovaného virtuosa zejména v Brilantní polonéze, op.4 č. 1. Podobnou technicky náročnou skladbou je v programu kompaktního disku vydavatelství Naxos skvostná miniatura s názvem Saltarello, nápadně podobná Paganiniho motorické skladbě s názvem Moto perpetuo. Další rychlou hudbou je třeba Scherzo Tarantella, op. 16. Mezi náladové obrázky patří další tři Mazurky, Vzpomínka na Moskvu, Ruský karneval, pozoruhodná polyfonní Gigue e moll, op. 23, dále Variace na vlastní téma, op. 15 nebo Legenda, op. 17. Ta je jednou z nejznámějších drobných houslových kompozic Wieniawského. Je to hudba proložená emocemi a Bisengaliev ji tlumočí s nejvyšším porozuměním autorovu sdělení – je to takové chopinovské adagio, tempově oživené a spíše jímavé a zadumané než žalostné, jakoby šlo o smutnou písničku. Celkem třináct drobných skladeb polského houslového virtuosa Henryka Wieniawského natočili v prosinci roku 1992 oba protagonisté Marat Bisengaliev a klavírista John Lenehen v kapli na Rosslyn Hill v Hampsteadu. Bylo to pouhý rok poté, co se Bisengaliev usadil v Anglii a debutoval tam s Beethovenovým houslovým koncertem s Královskou filharmonií Londýn. Tehdy také získal smlouvu s nahrávací společností Naxos a Marco Polo – v roce 1998 získala jeho nahrávka Mendelssohnova houslového koncertu ocenění titul roku. O rok později byl jeho projekt s houslovými skladbami Edwarda Elgara nominován na cenu časopisu Gramophone a následovaly další ceny, vyznamenání a nominace. Pro Kazachstán se stal celebritou, dostal státní cenu a založil ve své vlasti filharmonii. A jeho turné po světových pódiích pokračuje i do nejvýznamnějších či nejvzdálenějších světových hudebních končin. Má za sebou také řadu nahrávek i pro Sony BMG. Buklet Bisengalievova alba z roku 1992 od vydavatelství Naxos je dle tradice labelu prostý, informativní a nemá, bohužel, ani Bisengalievův portrét. Přesto lze konstatovat ze titul má všechny charakteristiky znamenitého a přínosného disku – vždyť Wieniawského hudba se příliš často neobjevuje ani na koncertních pódiích, ani na trhu hudebních nosičů.

SUPRAPHON SU 5865-2
NAXOS HNH INTERNATIONAL Ltd. 8.550744 P 1994
Henryk Wieniawski: Violin Showpieces ; Souvenir de Moscou, op. 6, Capriccio–Valse E dur, op. 7, Variace na vlastní téma, op. 15, Polonaise brillante, op. 4 č. 1, Le carneval russe, op. 11. Humoreskní improvizace a variace, Gigue e moll, op. 23, Saltarello, Mazurka, op. 19 č. 2 Le Menetrier, Mazurka, op. 19 č. 1 Obertass, Mazurka, op. 12 č. 2 Chanson Polonaise, Mazurka-Kujawiak, Legenda, op. 17, Scherzo Tarantella g moll, op. 16
Marat Bisengaliev – housle, John Lenehan – klavír; Nahráno 11.–14. 12. 1992 v Kapli na Rosslyn Hill v Hampsteadu, Londýn, hudební a zvuková režie Simon Fox, produkce Murray Khouri. Celkový čas 68:28
Zdroj Hudební rozhledy 10/ 2008 - Rafael Brom