Scéna.cz 

Sergej Prokofjev - Symfonie č. 5 a další

Novou nahrávku dvou symfonických děl Sergeje Prokofjeva se Symfonickým orchestrem Cincinnati řídí velmi zasvěceně Paavo Järvi, vynikající znalec děl tohoto skladatele i tvorby z jeho okolí. Zařadit na jedno CD dvě zvolené skladby byl znamenitý dramaturgický nápad. Jsou to díla sice odlehlá časem vzniku – hudba k filmu Poručík Kiže je z roku 1934, Symfonii č. 5 B dur napsal Prokofjev až o desetiletí později – a náležejí také k navzájem odlišným žánrům. Jedna důležitá okolnost je pro ně však společná: patří k oné části Prokofjevova skladatelského odkazu, tvořené po návratu do Sovětského svazu zcela svobodně, bez vnějších politických tlaků, výhrůžných kritik a vydírání. Skladatel zde tedy naplňoval svou představu hudby pro nové „masové“ publikum, o kterém zejména ve 30. letech často mluvil a ke kterému se svými díly obracel. Takový záměr asi nejlépe splnil v baletu Romeo a Julie, snaha tohoto druhu je patrná i v obou dílech tohoto CD. Film Alexandra Feinzimmera Poručík Kiže podle satirického příběhu Jurije Tinjanova byl koncipován jako výsměšná hyperbola slepé poslušnosti a tupé byrokracie v armádě carského impéria. Carovou chybou a nedbalostí byl stvořen fyzicky neexistující důstojník. Protože se tak stalo z rozhodnutí cara, poručík Kiže dostane nejen svůj spis, zařazení a imaginární postup, ale je i trestán, oženěn a nakonec pohřben. Prokofjevova hudba s živou fantazií přesně sleduje jednotlivé situace a scény, jejichž komika spočívá ve vážnosti, s níž se dodržují všechny předepsané úkony, jako by byl neexistující poručík přítomen. Skladatel přitom užívá neoklasicistických žánrových charakteristik a v jejich rámci komicky působících vybočení ze slohu. Tak dostává I. věta Kižého zrození podobu hudební stylizace vojenské přehlídky, kde je skvělá příležitost k perfektní virtuózní prezentaci zejména pro žestě. Není zřejmé, k jaké dějové situaci byla určena II. věta Romance, mezi jejíž nejspíš zamilovanou lyrikou co chvíli zasvitne náznak pitvořivého úsměvu.

Nadneseně slavnostní je III. věta s názvem Svatba, jako velkolepě efektní orchestrální číslo je pojednán obraz jezdeckého trysku ve IV. větě Trojka. Snad nejproměnlivější a nejotevřeněji satiricky posměšná je hudba finální V. věty Pohřeb Kižého s prolínáním hudby fanfárové, vycházející z trubkové melodie začátku suity, dechovkového patosu smutečního pochodu, ale i hudby posměšných interjekcí. Tady je Prokofjev nejvýrazněji neoklasicisticky vtipný. Ne náhodou je tato skladba, napsaná o desetiletí dřív, zařazena až za pozdější symfonií. Má totiž skutečně povahu jakéhosi souboru komických drobností, kdežto hlavní statí je rozměrná – skoro třičtvrtěhodinová – Symfonie č. 5 B dur. Vznikla posledního válečného léta 1944 a její hudba je velmi zřetelným obrazem soudobého zápasu podobně jako Šostakovičova Sedmá a Osmá nebo Honeggerova Druhá a Třetí. Není to tónomalebná kresba válečných událostí, ale hluboce filozofické zobecnění pohledu na soudobý zápas, vyjádřené monumentální hudební stavbou. To platí nejvýrazněji o rozlehlých krajních větách. Základní témata, prolínající se po exponování v první větě i do dalších částí díla a výrazně nově uplatněná ve finálním hudebním obraze vítězství, jsou nosné melodie ušlechtilého výrazu, mistrně uplatňované v nových a nových proměnách i hudebních souvislostech. Je tu mnoho Prokof¬jevovy osobité hudby, jak ji známe z opery Vojna a mír i už z baletu Romeo a Julie aj. Paavo Järvi má vynikající smysl pro velkolepou skladatelovu architektoniku a pro výrazové proměny i kontrasty, které s sebou nese. A Cincinnati Symphony Orchestra mu přitom slouží jako dokonalý nástroj. Žestě jsou americky dokonalé v tónu i souhře a žádná skupina orchestru za nimi nezůstává pozadu. Obě Prokofjevova díla tady dostala interpretaci přímo klasicky dokonalou.

TELARC CD-80683
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 5 B dur, op. 100, Poručík Kiže: suita z hudby k filmu, op. 60
Cincinnati Symphony Orchestra řídí Paavo Järvi; Nahráno v Music Hall Cincinnati, Ohio, 18.–19. 3. 2007, hudební režie Robert Woods, zvuková režie Michael Bishop; Celkový čas 64:25

Zdroj Hudební rozhledy 09/2008 - Jaroslav Smolka)