zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Sergej Prokofjev - Symfonie č. 5 a další

Sergej Prokofjev -  Symfonie č. 5

autor: Scena.cz   

zvětšit obrázek

Novou nahrávku dvou symfonických děl Sergeje Prokofjeva se Symfonickým orchestrem Cincinnati řídí velmi zasvěceně Paavo Järvi, vynikající znalec děl tohoto skladatele i tvorby z jeho okolí. Zařadit na jedno CD dvě zvolené skladby byl znamenitý dramaturgický nápad. Jsou to díla sice odlehlá časem vzniku – hudba k filmu Poručík Kiže je z roku 1934, Symfonii č. 5 B dur napsal Prokofjev až o desetiletí později – a náležejí také k navzájem odlišným žánrům. Jedna důležitá okolnost je pro ně však společná: patří k oné části Prokofjevova skladatelského odkazu, tvořené po návratu do Sovětského svazu zcela svobodně, bez vnějších politických tlaků, výhrůžných kritik a vydírání. Skladatel zde tedy naplňoval svou představu hudby pro nové „masové“ publikum, o kterém zejména ve 30. letech často mluvil a ke kterému se svými díly obracel. Takový záměr asi nejlépe splnil v baletu Romeo a Julie, snaha tohoto druhu je patrná i v obou dílech tohoto CD. Film Alexandra Feinzimmera Poručík Kiže podle satirického příběhu Jurije Tinjanova byl koncipován jako výsměšná hyperbola slepé poslušnosti a tupé byrokracie v armádě carského impéria. Carovou chybou a nedbalostí byl stvořen fyzicky neexistující důstojník. Protože se tak stalo z rozhodnutí cara, poručík Kiže dostane nejen svůj spis, zařazení a imaginární postup, ale je i trestán, oženěn a nakonec pohřben. Prokofjevova hudba s živou fantazií přesně sleduje jednotlivé situace a scény, jejichž komika spočívá ve vážnosti, s níž se dodržují všechny předepsané úkony, jako by byl neexistující poručík přítomen. Skladatel přitom užívá neoklasicistických žánrových charakteristik a v jejich rámci komicky působících vybočení ze slohu. Tak dostává I. věta Kižého zrození podobu hudební stylizace vojenské přehlídky, kde je skvělá příležitost k perfektní virtuózní prezentaci zejména pro žestě. Není zřejmé, k jaké dějové situaci byla určena II. věta Romance, mezi jejíž nejspíš zamilovanou lyrikou co chvíli zasvitne náznak pitvořivého úsměvu.

Nadneseně slavnostní je III. věta s názvem Svatba, jako velkolepě efektní orchestrální číslo je pojednán obraz jezdeckého trysku ve IV. větě Trojka. Snad nejproměnlivější a nejotevřeněji satiricky posměšná je hudba finální V. věty Pohřeb Kižého s prolínáním hudby fanfárové, vycházející z trubkové melodie začátku suity, dechovkového patosu smutečního pochodu, ale i hudby posměšných interjekcí. Tady je Prokofjev nejvýrazněji neoklasicisticky vtipný. Ne náhodou je tato skladba, napsaná o desetiletí dřív, zařazena až za pozdější symfonií. Má totiž skutečně povahu jakéhosi souboru komických drobností, kdežto hlavní statí je rozměrná – skoro třičtvrtěhodinová – Symfonie č. 5 B dur. Vznikla posledního válečného léta 1944 a její hudba je velmi zřetelným obrazem soudobého zápasu podobně jako Šostakovičova Sedmá a Osmá nebo Honeggerova Druhá a Třetí. Není to tónomalebná kresba válečných událostí, ale hluboce filozofické zobecnění pohledu na soudobý zápas, vyjádřené monumentální hudební stavbou. To platí nejvýrazněji o rozlehlých krajních větách. Základní témata, prolínající se po exponování v první větě i do dalších částí díla a výrazně nově uplatněná ve finálním hudebním obraze vítězství, jsou nosné melodie ušlechtilého výrazu, mistrně uplatňované v nových a nových proměnách i hudebních souvislostech. Je tu mnoho Prokof¬jevovy osobité hudby, jak ji známe z opery Vojna a mír i už z baletu Romeo a Julie aj. Paavo Järvi má vynikající smysl pro velkolepou skladatelovu architektoniku a pro výrazové proměny i kontrasty, které s sebou nese. A Cincinnati Symphony Orchestra mu přitom slouží jako dokonalý nástroj. Žestě jsou americky dokonalé v tónu i souhře a žádná skupina orchestru za nimi nezůstává pozadu. Obě Prokofjevova díla tady dostala interpretaci přímo klasicky dokonalou.

TELARC CD-80683
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 5 B dur, op. 100, Poručík Kiže: suita z hudby k filmu, op. 60
Cincinnati Symphony Orchestra řídí Paavo Järvi; Nahráno v Music Hall Cincinnati, Ohio, 18.–19. 3. 2007, hudební režie Robert Woods, zvuková režie Michael Bishop; Celkový čas 64:25

Zdroj Hudební rozhledy 09/2008 - Jaroslav Smolka)

28.9.2008 19:09:43 Redakce | rubrika - CD boxy

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - CD boxy

Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby

Přebal alba

Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Zemřel Josef Laufer

Josef Laufer

Zemřel Josef Laufer (11. 8. 1939* - †20. 4. 2024) po dlouhé nemoci, kdy byl čtyři roky v umělém spánku. celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Film na motivy povídek Oty Pavla

Smrt krásných srnců

Smrt krásných srnců
Český film Karla Kachyni, od jehož narození minulý týden uplynulo 100 let, na motivy po celý článek

další články...