Scéna.cz 

František Xaver Brixi: Jidáš Iškariotský

Supraphon a. s. vydal jako právní nástupce někdejší firmy BONTON Music a. s. její před deseti lety poprvé publikovanou nahrávku velkopátečního oratoria Františka Xavera Brixiho Jidáš Iškariotský. Lze tedy předpokládat, že CD s tímto dílem mělo na trhu úspěch. Byl zasloužený. Nahrávka je totiž exkursem do ne sice příliš početné, ale nepochybně závažné oratorní tvorby českých skladatelů epochy klasicismu. Z obou zdrojů slohu tohoto skladatele, vedle Jana Zacha a Františka Ignáce Tůmy, nepochybně nejvýznamnějšího českého hudebního tvůrce přechodu mezi barokem a klasicismem, převažuje vklad nastupujícího klasicismu. Ten je patrný ve stručné orchestrální introdukci i v šesti rozsáhlých áriích sólistů, jež tvoří vlastní páteř díla. Jejich melodika je utvářena převážně periodicky a více s ohledem na pěveckou efektnost, než na přiměřenost obsahu textu. A tak jen v náznaku se v první tenorové árii vyjadřuje zoufalství Jidáše, který si uvědomil hrůzu své zrady a svolává na svou hlavu blesky, aby jej zahubily; VI. árie sopránu na slova varování před mamonem s krutými metaforami jako Místo nebe bahno, místo medu volíte si jed vyznívá rokokovou líbezností a ústí do oslňujících koloraturních jubil. Tak je tomu víceméně ve všech áriích.

Charakterističtější jsou po této stránce recitativy. Tady nedošlo mezi barokem a klasicismem k výraznějšímu slohovému pohybu a pěvci tu dostávají příležitost vyjádřit obsahové souvislosti vlastní stylizací přednášeného textu. I skladatel je tu výrazově svobodnější, např. v morálně nabádavých recitativech acompagnato před áriemi sopránu č. V a VI. Dramaticky výrazný a účinný je i závěrečný smíšený sbor. Barokní velkolepost a hloubka výrazu situací bolesti, soucitu či vin tu však není: v tomto smyslu zůstává tato skladba daleko za oratorii Jana Dismase Zelenky, G. F. Händela či nejvýznamnějších italských mistrů vrcholného baroka. F. X. Brixi šel v těchto stopách některými jinými chrámovými díly, tímto oratoriem však ne. Tady je hlavně krásná raně klasicistická hudba, dramatický výraz adekvátní poselství evangelistů tu není. Sólisté, sbor i Musica Bohemica pod vedením Jaroslava Krčka dílo interpretuje citlivě a slohově přiměřeně. Po mém soudu nejkrásněji – pěvecky se značnými nároky na koloraturní výšky i výrazově – odvedla svůj part sopranistka Ludmila Vernerová a v méně náročné basové roli také Miloslav Podskalský. Korektně svou úlohu zvládla také altistka Pavla Kšicová. Tenorista Jiří Vinklárek zpíval náročnou roli Jidáše svěže mladistvým hlasem, ale přece jen ne ještě zralou pěveckou technikou. Zdá se mi alespoň, že citelná zvolnění tempa při jeho koloraturách byla spíš kompromisními východisky z nouze, než výrazem koncepčního záměru.

SUPRAPHON SU 3866-2
František Xaver Brixi: Jidáš Iškariotský, velkopáteční oratorium, zpívají Ludmila Vernerová – soprán, Pavla Kšicová – alt, Jiří Vinklárek – tenor, Miloslav Podskalský – bas a Pražský komorní sbor, sbormistr Jiří Kolář, Josef Kšica – varhany, Josef Pražák – violoncello, Musica Bohemica, řídí Jaroslav Krček, Spartace, kritická revize a realizace generálního basu Josef Kšica. Nahráno digitálně ve studiu Martínek v Praze 26.–29. 9. 1995, hudební režie Jiří Kolář, zvuková režie Erich Kunze.
Celkový čas 79:28