Scéna.cz 

MOZART? MOZART!

Nejnovější premiérou baletu Národního divadlo jsou choreografie inspirované letošním mozartovským výročím. Pod názvem MOZART? MOZART! Petr Zuska přiznává, že nebýt výročí, patrně by na tento titul nedošla řada. Ale máme ho tu, a rozhodně by měl být zajímavý. Večer se skládá ze dvou dílů, v jehož první části uslyšíme směs Mozartových melodií (Klavírní koncert A-dur, Adagio, Klavírní koncert C-dur, Andante) pod názvem Petite mort. Choreografii se souborem tanečníků ND podle Jiřího Kyliána nastudovali Roslyn Andresonová, Václav Kuneš a Patric Delcroix. Tuto choreografii J. Kylián nastudoval ke 200.výročí Mozartovy smrti na Salzburském festivalu.

Choreografie byla postavea pro šest mužů, šest žen a šest fleretů. V.Kuneš k tomu podotýká: „Muži se potřebují za něco skrývat, proto ty fletery, zatímco ženy mají jako zbraň svou vlastní krásu...“ V tomto baletu bychom neměli najít prvořadě příběh či dramatickou linku,jde spíše o hledání symboliky. Hlavní roli tu hrají agresivita, sexualita, energie, klid, kultivovaná nesmyslnost lidského konání. Choreografie Petite Mort patří do tzv. „černo-bílých baletů“, jak je sám pro sebe Kylián pojmenoval, a která se obrací k nitru člověku, k jeho podvědomí a k podstatě samotného bytí. Ke spolupráci na hudebním doprovodu získalo ND klavírní sólisty M.Lapšanského, J.Simona a M.Arendárika.
Druhá část večera bude patřit uměleckému šéfovi baletu ND Petru Zuskovi, který představí ve světové premiéře choreografii Mozartova Requiem. Části Lacrimosa, Domine Jesu, Hostias, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei jsou vytvořeny současným švýcarským skladatelem Richardem Rentschem, který podle vlastních slov nechtěl kopírovat Mozarta, ale spíše se pokusil vytvořit vlastní hudbu podle svého chápání atmosféry Mozartovy hudby. Dirigent Oliver Dohnány k tomu podotýká: “Když jsem poprvé uslyšel hudbu, a hned na počátku zazněly bubínky, řekl jsem, že tam už je možné všechno...“ Není to řečeno ironicky, spíše jde o to, že v dnešní době je možné libovolně se inspirovat starou hudbou podle vlastní chuti. Podle Petra Zusky „Toto Requiem není zádušní mší za mrtvého, ale naopak oslavou repetativního a nekonečného pulsu bytí člověka a neohraničenosti jeho duše.“