Scéna.cz 

Carmina Burana – temperament „stepních barbarů“

Breughelovy obrazy připomíná scénické ztvárnění proslulé skladby Carla Orffa Carmina Burana v podání Szegedského soudobého baletu v choreografii zároveň i jednoho z interpretů Tamáse Juronicse.
Ze všech koutů se táhne chátra v hadrech, ovládaná animálními instinkty, zmítá se ve strachu a úzkosti ze smrti, agresivně útočí ve snaze přežít. Toto společenství barbarů je živelné, dokáže však s živly komunikovat pomocí rituálů. Vodním živlem je nepřetržitý proud vody ve fontáně, vodou se očišťují mladé dívky v rituálu omývání, v pijáckém rituálu mužů, voda v nádrži se proměňuje v oheň a slunce. Za přírodními silami se skrývá všudypřítomná smrt – v postavě, která odsekává počátek i konec děje, v ohromné figuríně smrtky, která v hrozivé scéně s černým suknem děsí a provokuje, aby nakonec podlehla a ukázala svou prázdnotu. Krásu a křehkost v krutém a drsném životě společenství – naznačeném tancem mezi padajícími železnými řetězy – ztělesňuje Dívka, která nachází štěstí jen v lásce. Ale ani tu ji smrt nedopřeje dlouho užívat a Dívka umírá.

Členové souboru Szegédského soudobého baletu (původně založeného r. 1987 choreografem Imre Zoltánem, svůj současný profil však získal soubor až po nástupu Andráse Patakiho a Tamáse Juronicse do vedení v roce 1993) jakoby vnášeli do vystoupení temperament „stepních barbarů“. Využívají akrobatického moderního tance, prvků tanečního divadla i scénických nápadů (např. mnohofunkční lavice) a vytvářejí mnohobarevný dynamický divadelní obraz, který někdy přezařuje hudba. Doplněno o vynikajícími taneční výkony – mimo jiné nádherné partie Dívky v interpretaci Ágnes Markovics - připravil maďarský soubor příznivcům tance opravdu hezký zážitek.

Szeged Ballet Carmina Burana
Choreografie Tamás Juronics; výprava a kostýmy Zsuzsa Molnár. Tančí Ágnes Markovics; Tamás Juronics; Kitty Balkányi; Dóra Barta; Laura Fehér; Zoltán Fekete; Gábor Finta; Zoltán; Fodor; Mária Hajdú; János Haller; Kitti Palman; Attila Kalmár; Gabriella Máthé; Anikó Nagy a Zoltán Tarnavölgyi. Psáno z reprízy v Národním divadle Praha 26. června 2005.