Tanec ze Země vycházejícího slunce
Letní sluneční pohoda minulého víkendu se projevila i na naší taneční scéně. Stavovské divadlo rozehřála japonská „sluníčka“ - na sedmdesát tanečnic od předškolaček po velké slečny, v představení tanečního souboru Kasai Tanec ze Země vycházejícího slunce, které uvedlo ND v rámci Dnů prefektury Tojama, jímž se podílí na kulturní výměně Japonska a Evropské unie v roce 2005.
Producent představení, Hiroshi Koizumi, čestný předseda Asijského regionálního centra AITA/IATA, je dlouholetým propagátorem česko-japonské spolupráce v divadelní oblasti. Mezinárodního festivalu amatérských divadel v Tojamě, jehož je zakladatelem, se zúčastnily i české soubory a v ČR na oplátku vystupovaly některé soubory z Japonska, rovněž se uskutečnily společné umělecké projekty.
Známá choreografka a režisérka Haruka Kasai, vedoucí tanečního souboru Kasai, (založeného Kijoko Kasai 1948), sestavila pětidílný program rozložený do dvou večerů, kde soubor moderními i tradičními výrazovými prostředky prezentuje pestrou paletu japonské kultury.
Ve Čtyřech ročních obdobích sledujeme rituály a slavnosti v průběhu roku, které rozeznáváme podle ladění barev a proměn ohromného stromu, kolem něhož se vše odehrává. Z evropské kultury zase vychází Dům loutek na hudbu Claude Debussyho, příběh o loutkách, které se chtěly stát lidmi. Výprava za podzimním listím je moderním zpracováním příběhu divadla Nó z 15. století o pronásledování zlého ducha, přetransponovaného do příběhu o ničení životního prostředí. Pohyby zdvíhající se z mořského dna, kde je pohřben strom a kde se zastavil čas, symbolizují v Zaplavených stromech věčný tok života. Vrcholem programu je pak Tanec na zvuky uvedený v obou večerech, originální pojetí tradičních lidových tanců a písní s bubny taiko různých rozměrů, v němž tanečnice doslova „nabily“ hlediště energií.
Představení zářící barvami tradičních masek a kostýmů (Marilo Namikawa), scéna (např. zavěšené obří masky na černém pozadí v Tanci na zvuky – Hideo Kugo), doprovázené jak živou hudbou na tradiční japonské nástroje koto a bambusovou flétnu (skupina Makotakai) tak hudbu populární se vedle těchto výtvarně hudebích kvalit vyznačovalo perfetními technickými výkony. Přerušovaný tok pohybů vysekávaných do vzduchu, zadržovaný v jakýchsi živých obrazech, připomínal precizní chod hodinového stroje. Všechny členky souboru od těch nejmenších prokázaly rovněž neuvěřitelnou přesnost při práci s rekvizitami (vějíře, klobouky, bubny).
Přes tuto skvělou disciplínu vyzařovala ze všech tanečnic zjevná radost z pohybu, jež se přenesla nakonec i do hlediště, které reagoval bouřlivým potleskem.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Dny evropského filmu znají své vítěze
Na mezinárodním festivalu Dny evropského filmu (DEF) byly dnes slavnostně předány v pražském kině Přítomnost f celý článek