zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 12/19

Lenka Kavalová na obálce HR12

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Plzeňská filharmonie slaví v tomto roce 100 let od vzniku Symfonického orchestru Osvětového svazu v Plzni, který krátce po svém založení připravil dvě abonentní řady a výdělky z těchto koncertů se pokoušel financovat další mimořádné programy pro své příznivce. Plzeňská filharmonie je velmi úspěšným a kreativním pokračovatelem v této dlouholeté tradici a již v roce 2015 připravila zcela ojedinělé a mimořádné multižánrové projekty, které reflektují významné historické události českých dějin. „Myšlenka na jejich uspořádání vznikla již někdy po roce 2010,“ upřesňuje v rozhovoru ředitelka filharmonie Lenka Kavalová, „kdy jsme připravovali program pro projekt Plzeň – EHMK 2015. Zrodil se tak nápad vytvořit ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara ZČU nejen multižánrový, ale rovněž multioborový projekt, který by na hudební scéně představoval zcela nový formát.“…

Jako my za naši národní operu pokládáme Smetanovu Prodanou nevěstu, tak Poláci za tu svoji označují Moniuszkovu Halku. A pro rozdíly v národní mentalitě je možná příznačné, že Prodaná nevěsta je komická opera, zatímco Halka je tragická a baladická. Líčí příběh venkovského děvčete, svedeného a opuštěného lehkovážným šlechticem. Je to první, a přitom nejslavnější operní opus Stanisława Moniuszka, klasika polské hudby 19. století. Dílo vzniklo na libreto básníka a revolucionáře Włodzimierza Wolského a v první, dvouaktové verzi mělo premiéru v roce 1848 v sále radnice v litevském Vilniusu, kde Moniuszko tehdy působil. Jednoznačný úspěch Halce přineslo o deset let později varšavské provedení, pro které byla přepracována a rozšířena do čtyřaktové podoby, v níž je teď běžně uváděna. Její cesta na evropská jeviště začala v Praze v Prozatímním divadle, kde ji v únoru 1868 nastudoval Bedřich Smetana s Emilií Rastelliovou v titulní roli…

Letošní Salzburger Festspiele probíhaly v třiačtyřiceti dnech a spolu s úvodními koncerty Ouverture spirituelle (mj. s Collegii 1704) přinesly 199 koncertů a představení na 16 místech. Z dvaačtyřiceti operních představení bylo 5 nových inscenací (Médea s Pavlem Černochem), dvě koncertní provedení oper a dvě obnovené inscenace. V koncertní oblasti, kde měl svou tradiční koncertní řadu rezidenční orchestr festivalu, Vídeňští filharmonikové, se uskutečnilo celkem 81 koncertů včetně řady pěveckých a klavírních recitálů. Součástí festivalu je také činohra, kterou letos reprezentovalo 55 představení. Prodalo se 270 584 vstupenek, vyprodáno bylo celkově z 97 procent. Návštěvníci zastupovali 78 národností, z toho 40 mimoevropských. Přes 50 tisíc zájemců pak zhlédlo volně přístupné festivalové produkce na plátně na náměstí za Dómem v rámci tzv. Siemens-Festspiel-Nächte. A odhaduje se, že dalších dva a půl milionu diváků sledovalo festivalové přenosy v rozhlase a televizi…

„Nejdřív hudba, potom slova“, takto výstižně nazval svou autobiografii – mimochodem přeloženou do mnoha jazyků včetně čínštiny – jeden z největších dirigentů současnosti, neapolský rodák Riccardo Muti. Jeho cesta za hudbou začala studiem klavíru na Konzervatoři San Pietro a Majella v Neapoli, kde byl jeho učitelem Vincenzo Vitale. Konzervatoř absolvoval s vyznamenáním a úspěšný byl také v dalším studiu na Konzervatoři Giuseppa Verdiho v Miláně, kde jako student skladatele Bruna Bettinelliho a dirigenta Antonina Votta sbíral diplomy za kompozice a dirigování. Na veřejnosti na sebe poprvé výrazně upozornil v roce 1967, kdy zvítězil v dirigentské soutěži Guida Cantelliho v Miláně. Porota mu jednohlasně udělila první cenu. Rok na to začalo dvanáctileté období, v němž zastával post šéfdirigenta a ředitele operního festivalu Maggio Musicale Fiorentino. V roce 1971 si pak Mutiho všiml Herbert von Karajan a pozval ho k vystoupení na Salcburském festivalu…

HUDEBNÍ ROZHLEDY 12/19

3.12.2019 16:12:51 Redakce | rubrika - Z médií