Scéna.cz 

Benjamin Britten: Zneuctění Lukrécie

Dramaturgie krakovské opery se rozhodla ve své jubilejní padesáté sezóně představit svým příznivcům v polské premiéře skutečný bonbónek – operu anglického skladatele Benjamina Brittena – Zneuctění Lukrécie. Světová premiéra tohoto díla se konala 12. července 1946 v Glyndebourne a od té doby se dočkala mnoha uvedení i bezpočtu nahrávek. Bohužel pro českého diváka zůstává povětšinou zcela neznámá.
Děj opery je v podstatě prostý. Ve vojenském táboře nad Tiberou zastihneme etruského krále Tarquinia, pijícího víno s patriciji Collatinem a Juniem, kteří se rozhodli vyzkoušet věrnost svých manželek. Jediná skutečně věrná byla žena Collatinova – sličná Lukrécie. To v Juniovi budí zlost a našeptává Tarquiniovi, aby on sám vyzkoušel Lukréciinu ctnost. Ten se vetře do Collatinova domu (díky moci svého postavení) a je Lukrécií, která má starost o manžela, doveden do své ložnice. Nastává noc. Tarquinius se vkrádá do ložnice Lukrécie, budí ji polibkem a snaží se v ní probudit cit. Když se však energicky brání, Tarquinius prosadí silou svou vůli. Ráno přijíždí Collatinus a ponížená Lukrécie si bere sama život…

V představení, které se konalo 13. června 2004 v divadle Juliusza Slowackého nebylo špatných výkonů. V roli Lukrécie se představila Alicja Węgorzewska-Whiskerd, jejíž podmanivý sametový hlas vypomohl utvoření celkového dojmu čisté a až za hrob věrně milující ženy. Násilného a despotického Tarquinia si evidentně s chutí zahrál a zazpíval mladý Mariusz Godlewski. Oba dva vynikli zvláště v erotické scéně samotného znásilnění, která klade vysoké nároky po pěvecké a zvláště herecké stránce – Lukrécie se brání a Tarquinius, který se již neovládá jí vyhrožuje mečem, zlomená žena se mu podvoluje. Druhým vrcholem představení byl perfektně provedený mistrovsky napsaný kvartet Lukrécie, Tarquinia, Bianky (Elżbieta Janus) a Lucie (Katarzyna Oleś-Blacha) v závěru prvního jednání, kdy ženy přejí hostovi klidné noci, ale v hudbě již tušíme náznaky přicházejícího neštěstí… Celý děj pak komentují postavy ženského a mužského chóru (Małgorzata Kneć-Ajdukiewicz a Jarosław Nowaczek).

Scéna (Anna Sekula) je víceméně jednoduchá, variabilní s jednoduchými přestavbami se z vojenského ležení stane Collatinův dům. Jedinou výjimkou je plátno, na které se při úvodním zpěvu chóru promítají památky etruské i římské (zcela v souladu se zpívaným) a během děje obrazy dotvářející atmosféru děje (západ slunce, obloha atd.).

Opera Benjamina Brittena Zneuctění Lukrécie nese ohromné lidské a morální sdělení, je dílem, které dokáže naplnit i svým velmi sugestivním závěrem neseném v křesťanském duchu. V Krakově se podařilo inscenovat toto operu kultivovaným způsobem a předat tak toto poselství obecenstvu. V uvedení Brittnovy opery si krakovský soubor připsal kladné body nejen u odborné kritiky, ale i u diváků, kteří poznali, že moderní dílo (paradoxně však už z minulého století) může zaujmout nejen po hudební, ale i dějové stránce.

Benjamin Britten Zneuctění Lukrécie. Dirigent: Tomasz Tokarczyk, režie:Włodzimierz Nurkowski. Psáno z představení 13. června 2004 v divadle Jułiusza Slowackého v Krakově.