Scéna.cz 

Z první řady... Mamzelle Nitouche

Mamzelle Nitouche
Proslulá opereta Florimonda Ronger zvaného Hervé (1977). Libreto L. Meilhac a A. Millaud. Překlad a úprava O. Nový. Zpívají a hrají: G. Macků – H. Kratochvílová, P. Novák – P. Štěpánek, L. Lipský, K. Fialová a další. Orchestr Čs. rozhlasu řídí J. Vobruba. Kamera I. Bojanovský. Scénář a režie V. Tomšovský. Děj operety začíná v klášteře U vlaštoviček, kde se nám Celestin (L. Lipský) představuje jako muž dvou tváří – je nejen varhaníkem a učitelem zpěvu, ale také autorem operety Babetka a její kadet, jejíž premiéra se právě chystá. Do divadla však neodchází jen kvůli svému dílu, ale také kvůli primadoně Corinně (M. Drahokoupilová), již tajně miluje.

Svými city k ní se však netají ani nerudný major (O. Sklenčka), bratr matky představené od Vlaštoviček. Jedna ze schovanek, Denisa (H. Kratochvílová / G. Macků), andílek s čertem v těle, partituru nové operety objeví, odhalí pravou identitu Célestina a domáhá se účasti na premiéře, kde se chce zastavit cestou za svým ženichem Fernandem (P. Štěpánek / P. Novák), kterého dosud nezná... Vše se dále zamotá, když uražená Corinna odmítá dohrát představení a premiéře hrozí debakl. Vše zachraňuje nadaná Denisa, která zná z partitury všechny role nazpaměť. V divadle se náhodně setkává i s Fernandem a okamžitě se do sebe zamilují. Po mnoha dalších peripetiích a vtipných situacích míří do Fernandovy náruče díky léčkám, které sama vymyslí. „Ona je anděl“, říká v závěru matka představená (K. Fialová) a Denisa kontruje oním známým „Taková jsem já, matinko!“ Mamzelle Nitouche se v Čechách hrála poprvé v roce 1890 v Národním divadle a od počátku měla u nás úspěch. Ale pro poválečnou inscenační tradici operety je osobnost Oldřicha Nového zásadní. Svému překladu a úpravě vtiskl noblesu a kouzlo své osobnosti.
Vysílání: 09.7., 20.20 hod., ČT art